Co chce vláda obcím s ghetty nabídnout místo Agentury pro sociální začleňování?

Zaměstnanci Agentury pro sociální začleňování vyhlásili stávkovou pohotovost poté, co ministr Jiří Dienstbier odvolal jejich šéfa Martina Šimáčka a začal chystat rozpuštění Agentury do jednotlivých odborů Úřadu vlády. Děje se to v nejméně vhodnou chvílí, kdy je ve hře deset miliard korun z evropských fondů pro projekty na rozvoj měst a obcí. Ministr Dienstbier vzkázal pracovníkům Agentury, kteří chystají stávku, že „nikdo není nenahraditelný“, a pokud někdo nechce pracovat pro stát, může jít, a pokud možno hned.

Jiří Dienstbier se hájí úřednickými paragrafy, ale ministr je více než vrchní úředník, je to politik, který nese zodpovědnost za výsledky procesu sociálního začleňování, za hmatatelné zlepšení situace ve městech a obcích s ghetty. Od ministra pro lidská práva se očekávalo, že nepovede vlastní tým od zeleného stolu, že bude komunikovat se svými lidmi nejen prostřednictvím předpisů, náměstků a mediátorů, ale dá do své práci mimo rutinní úředničiny nadhled a také trochu srdce.

Místo toho jsme se stali svědky veřejného vyřizování účtů uvnitř Úřadu vlády, které začalo odvoláním ředitele a pravděpodobně vyústí v odchod většiny ze sedmi desítek zaměstnanců Agentury pro sociální začleňování. Ministr pro lidská práva si vyhrnul rukávy a za pár týdnů de facto zlikvidoval jediný účinný fungující nástroj sociálního začleňování, který vláda doposud mohla nabídnout obcím. Agenturu budovalo několik různých vlád, vznikla za středopravicové vlády Mirka Topolánka a je absurdní, že celý vládní projekt sociálního začleňování v Česku pohřbívá sociálně demokratický ministr, který má sociální problematiku v popisu politické práce.

Ministr Dienstbier tvrdí, že Agenturu ještě posílí, ale chová se jako vladař, který nejdříve odstraní velitele vlastní armády a pak neváhá rozprášit i zbytek svého osvědčeného vojska po několika prvních vítězstvích. Za pochodu chce rekrutovat nové brance, protože „nikdo není nenahraditelný“.

Ano, nikdo není nenahraditelný, ale prevence vzniku nových chudinských ghett je soubojem s časem, kdy know-how zkušených expertů je velmi cenné. Dlouho se vhodný kandidát hledá. Pak vyžaduje nejen teoretickou, ale i praktickou průpravu, praxi a zkušenosti, a trvá léta, než se nový pracovník dokáže efektivně zapracovat. Než začne fungovat nový Dienstbierův tým, evropské miliardy utečou, chudí ještě více zchudnou a není vůbec jisté, na jakých principech a jak efektivně bude nová Agentura fungovat.

Dnes Agentura má pomáhat všem potřebným ve vyloučených lokalitách bez ohledu na jejich etnickou příslušnost, ale Dienstbier plánuje přesměrovat integrační aktivity Agentury především směrem k romským obyvatelům těchto území. Toto zúžení záběru práce Agentury a probíhající personální zemětřesení odrazuje obce od vstupu do projektu, vede ke ztrátě důvěry veřejnosti v kompetentnost vlády, přiživuje rozšířený mýtus, že se sociálním vyloučením se nedá nic dělat, dodává munici populistické ultrapravici a neonacistům, pochodujícím na romská ghetta.

Když je každý nahraditelný, není menším zlem pro boj s chudobou vyměnit jednoho ministra, než celou Agenturu pro sociální začleňování s desítkami zaměstnanců a s tisíci spolupracovníků v terénu? Je to téma k zamyšlení pro premiéra Bohuslava Sobotku, co bude nabízet starostům – jestli návštěvu ministra Jiřího Dienstbiera a jeho potřesení rukou nebo konkrétní agenturní projekty za předjednané peníze, ušité na míru potřebám obce. Bez Agentury pro sociální začleňování to nepůjde, bez ministra Dienstbiera – ano.