Je to Sarajevo nebo ještě není?

Odcházející rok 2016 je rokem černých labutí – šokujících a nepředvídatelných událostí, měnících chod dějin, ať už jde o Brexit nebo o zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. V adventním čase přiletěla další černá labuť – masakr na berlínském vánočním trhu, v jeden den s vraždou ruského velvyslance v Ankaře.

Michail Chodorkovský : Vražda ruského velvyslance je důsledek „hry autokratů na válku“

Několik minut poté, co se na internetu objevil kompletní videozáznam popravy ruského velvyslance v Turecku Andreje Karlova, sociální sítě se zaplnily výkřiky v mnoha jazycích – je to Sarajevo nebo ještě není? Ruský opoziční politik v exilu Michail Chodorkovský nazval tragédii důsledkem „hry autokratů na válku“ ve snáze zvýšit vlastní vliv a mezinárodní prestiž bez ohledu na oběti.

Verze první. Pomsta sunnitů za masakry v Aleppu

Vražda ruského velvyslance vypadá jako ukázková msta za útoky na syrské civilní obyvatelstvo v očekávání ostré reakce Moskvy. Dvaadvacetiletý absolvent turecké Policejní akademie, elitní policista Mevlüt Mert Altintas hned poté, co několika ranami do zad zastřelil ruského velvyslance Andreje Karlova, vykřikoval: „Nezapomeňte na Aleppo, nezapomeňte na Sýrii! Allahu Akbar!“ Turci jsou převážně Sunnité a jsou zklamáni tím, že jejich prezident Recep Tayyip Erdogan „zradil“ povstalce a civilisty v Aleppu, umírající pod ruskými bombami, a spojil se nejen s proasadovským Ruskem, ale i s převážně šíitským Íránem. Analytik Emil Aslan upozornil na fakt, že vrah ruského velvyslance je pro řadu Turků hrdinou, který pomstil smrt mnoha tisíc civilistů v Aleppu – sunnitských Muslimů.

Od začátku syrského konfliktu v roce 2011 Turecko a USA podporovaly rebely – sunnitskou tzv. umírněnou opozici - v boji proti Asadově režimu. Nyní Turecko mění pozici - pomohlo Rusku dohodnout nejen evakuaci civilistů, ale i odchod rebelů z východního Aleppa – tedy kapitulaci. Pád nejvýznamnější bašty povstalců je největší porážkou proamerické protiasadovské koalice v syrské válce.

Vladimir Putin: „My musíme vědět, kdo vedl ruku vraha!“

Útok na velvyslance cizího státu či dokonce vraždu lze podle mezinárodního práva přirovnat k vyhlášení války. Pokud by se události vyvíjely podle tohoto katastrofického scénáře, zbýval by jen krok k velké válce za účasti supervelmocí.

Na štěstí se Sarajevo 1914 neopakovalo. Prezident Vladimir Putin prohlásil, že útok byl provokací, která neovlivní vztahy mezi Moskvou a Ankarou. „My musíme vědět, kdo vedl ruku vraha!“ prohlásil ruský prezident, poslal na místo činu tým vyšetřovatelů, a tím to zatím skončilo. Rusko má s Tureckem jiné plány.

Verze druhá. „Armáda dobytí“ a umírněná proamerická opozice

Vražda velvyslance, jehož smrt patriarcha Kyrill označil za „mučednickou“, ponechává Rusku bianco šek na nepřítele, kterého pak lze snáz vyšachovat ze hry. A ruská média okamžitě přispěchala s vlastní verzí - ukázala na umírněnou proamerickou a protureckou opozici bojující v Sýrii, konkrétně na alianci „Fronta dobytí Sýrie“, sdružující skupiny bojující na západě a severu Sýrie. Kopii prohlášení této islamistické aliance otiskl podle ruské agentury TASS egyptský deník Jaum as-Sábija a vzápětí všechna významná světová média.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová uvedla, že zavražděný velvyslanec měl klíčovou úlohu ve vyjednávání se zástupci „umírněné“ syrské opozice, včetně „Fronty dobytí Sýrie“. Tisíce povstalců z této skupiny údajně složili zbraně v posledních týdnech. Takže motivem vraždy bylo podle oficiální pozice Kremlu odstranění Karlova jako významné postavy mírového procesu někým, kdo má zájem na pokračování vojenského konfliktu.

Obvinění ze zosnování vraždy ruského vyjednavače koalice syrských opozičních sil vzápětí popřela. Toto nepotvrzené ruské obvinění bylo soft verzí daleko rafinovanější konspirační teorie, vycházející z antiamerikanismu ruské zahraniční politiky. Za vraždou ruského velvyslance řada ruských politiků a analytiků vidí rovnou ruku Washingtonu.

Verze třetí. Pentagon a CIA

Ruský politolog Viktor Olevič je přesvědčen, že odstranění Andreje Karlova bylo výhodné pro ty kruhy ve Washingtonu, které nemají zájem o spolupráci s Ruskem při řešení syrské krize. Jako důkaz Olevič uvádí prohlášení ministra zahraničí USA Johna Kerryho. Ten v den útoku otevřeně připustil, že důvodem neúspěchu jednání s Ruskem o situaci kolem Aleppa byly "rozdílné názory v Obamově administrativě," čímž nepřímo svalil vinu za potopení rusko-americké dohody na "jestřáby" z Pentagonu a CIA. Právě silové složky a tajné služby v USA kritizují „nerozhodnou“ pozici dosluhujícího amerického prezidenta v syrské válce. Vražda ruského velvyslance jde "jestřábům" na ruku, protože má ohrozit další spolupráci mezi Ruskem, Tureckem a Íránem.

Verze čtvrtá. Fethullah Gülen

Pro Erdogana je politicky nejvýhodnější nařknout z vraždy diplomata svého úhlavního nepřítele - starého a nemocného Fethullaha Gülena v americkém azylu, kterého Erdoganův režim již obvinil z osnování puče a chce ho proměnit v terč celonárodní nenávisti. Autokratickému tureckému prezidentovi to umožní pokračovat v represích.

Deficit demokracie podporuje radikalismus a fanatismus

Pokud Erdogan ve své zemi bojuje s někdejší rolí armády coby strážce sekulárního řádu a likviduje umírněnou opozici, jak to dělal kdysi Bašar Asad v Sýrii, vypouští tím džina z láhve – přicházejí radikálové a fanatici. Celý svět se v tragické pondělí mohl znovu přesvědčil, jak to vypadá.

V každém případě vražda ruského velvyslance byla černou labutí, neočekávanou událostí, která vložila Moskvě do ruky eso. Erdogan Putinovi zaplatí za smrt ruského diplomatu vysokou cenu.

Diamant jako odškodnění za vraždu

Když v roce 1829 zfanatizovaný dav v Teheránu zavraždili ruského velvyslance a dramatika Alexandra Gribojedova (autora „Hoře z rozumu“) perský šáh Abbás Mirza na odškodnění věnoval ruskému caru Mikulášovi I. vzácný žlutý diamant Šáh vážící 88,7 karátu.

V těchto dnech turecký ministr zahraničí jednal se svými ruským a iránským protějškem v Moskvě a spolupodepsal společné prohlášení, v kterém se mluví o budoucí spolupráci s Ruskem a Iránem a zdůrazňuje se neschopnost USA řešit situaci v Sýrii. Tyto kroky mohou být diplomatickou přípravou k rozdělení Sýrie na zóny vlivu a tragická smrt velvyslance pozici Ruska při vymezení oblastí kontroly nad syrským územím posiluje.

Ještě vyšší cenou za smrt diplomata v Ankaře by mohla být „hlava“ syrského prezidenta Bašara Asada, přesněji řečeno, záchrana hlavy syrského diktátora, jehož režim rozpoutal krvavou občanskou válku v zemí. Turecko stejně jako USA od začátku syrského konfliktu usilovalo o odstranění Asadova režimu, který v současné době působí jako prodloužená ruka ruských zájmů v Sýrii a podporovalo protiasadovské povstalce. Nyní svou pozici mění.

Verze pátá. Saúdská Arábie

Podle řady odborníků se konfliktu na Středním východě zúčastní i "třetí síla" - Saúdská Arábie, která podporovala radikální islamistické proudy v celém regionu. Nyní, kdy se konečně blíží porcování Sýrie díky spolupráci Moskvy, Ankary a Teheránu, Rijád si připadá poražený: jeho soupeři mohou se dohodnout na společných akcích proti těm, kdo teroristy financoval. Vraždu ruského velvyslance by Saúdové mohli potřebovat jako casus belli - důvod pro válku, druhé Sarajevo.

Verze šestá. Černá labuť - šílený osamělý vlk

Nikdy nelze vyloučit, že do historie vstoupí fanatik nebo duševně narušený zoufalec, kterého nikdo neřídil a nenaváděl, s vlastním "individuálním plánem“. Policista Mevlüt Mert Altintas v okamžicích těsně po vraždě působil dojmem, že je nepříčetným jedincem, který se cítí být vyvolený vstoupit do dějin za cenu života.

Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov prohlásil, že Kreml nevěří verzím o „osamělém vlkovi“, který diplomata zabil. „Neměli bychom spěchat s teoriemi, dokud vyšetřování neukáže, kdo za vraždou stojí,“ řekl Peskov. Pokud by se prokázalo, že ruský diplomat byl obětí šílence, odpovědnost padá především na dva státy – vysílajícího a hostícího. Poučení pro Putina a Erdogana je jednoznačné. Je nutno lépe chránit velvyslance a diplomaty, v Turecku obzvlášť. Prohlášení ruského prezidenta, že ochranka diplomatů za plotem velvyslanectví nesmí být ozbrojená, je absurdní a svědčí o nízké ceně lidského života v Rusku.

Probudí Rusko vystřel v Ankaře?

Putin si neuvědomil, že Rusko začalo vytlačovat Spojené státy nejen v Sýrii, ale i na čele pomyslného žebříčku nepřátel islámu z hlediska arabského světa. Postoj k Rusku na arabské ulici je nyní zhruba stejný jako ke Spojeným státům během invaze a okupace Iráku, uvedl The Wall Street Journal. Znamená to i exponenciální nárůst hrozby terorismu pro Rusy nejen v muslimských státech, ale v samotném Rusku.

Většina Rusů považuje invazi Spojených států do Iráku za zločin, a zástupci ruské opozice už se začali ptát, zda vůbec nebylo chybou Ruska vstupovat do Sýrie. Na druhé straně vražda velvyslance v Turecku může být záminkou k dalším represím proti opozici v Rusku.

Sblížení Ruska s Tureckem - taktika nebo strategie?

Útok na velvyslance je fakticky útokem na celou zemi a úderem do zad Turecka, řekl mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov. Vzpomeňme si, že sestřelení ruského bombardéru Su-24 tureckou armádou na turecko-syrském pohraničí v listopadu 2015 nazval prezident Ruska Vladimir Putin úderem do zad Ruska. Lze si všimnout i nápadného posunu rétoriky směrem k Turecku, jako kdyby se Turecko octlo na jedné lodi s Ruskem.

Stačil pouze rok ruské vojenské přítomnosti v Sýrii i půlrok od neúspěšného puče v Turecku a Ankara, která od dob vlády otce sekulárního Turecka Mustafy Kemala Atatürka směřovala na Západ, kormidluje zahraniční politiku opačným směrem - na Východ, k Rusku a klidně vyčkávající Číně. Bez ohledu na úsilí spolkové kancléřky Angely Merkelové zlepšit spolupráci EU s Tureckem Západ, především USA, pomalu ale jistě ztrácí vliv na tohoto významného partnera, člena NATO, který aspiroval na vstup do Evropské unie.

Prohrál Západ v Sýrii?

Přiznejme si to upřímně – Západ v Sýrii prohrává. Moskva dosáhla v Sýrii všeho, co chtěla – upevnila Asadův režim, s kterým spolupracuje imperiálně jako s vazalem, společně s Asadem dobyla nejdůležitější a nejlidnatější západní část Sýrie, právě padlo Aleppo. Syrská armáda sice selhala v boji o Palmýru, kterou opět ovládl Islámský stát, ale boj s Islámským státem nikdy nebyl hlavním cílem Asadovy armády. Již existuje domluva mezi ruským prezidentem Putinem, tureckým prezidentem Erdoganem a kazašským prezidentem Nazarbajevem jednat o budoucnosti Sýrie v kazašské Astaně bez účasti USA a zástupců OSN.

Zřejmě již od léta existovala tajná dohoda Ruska a Turecka o tom, že pokud Turecko nebude podporovat proamerickou umírněnou opozici, Rusko přestane pomáhat Kurdům. Proto nenásledovala žádná ruská reakce na vraždu velvyslance. Putin na Blízkém Východě triumfuje a s chutí zesiluje protiamerickou rétoriku. Mluvčí Kremlu zdůraznil, že aktivity USA v Sýrii nejsou efektivní a ve vztahu s americkou stranou panuje nedůvěra, aby se obratem dočkal ujištění mluvčího amerického ministerstva zahraničí Johna Kirbyho, že Spojené státy diplomatický dialog s Ruskem neodmítají.

Rudá armáda je nejsilnější!

"Jsme nyní silnější než jakýkoli potenciální útočník," prohlásil dnes Vladimir Putin na setkání nejvyšších vojenských představitelů. Rusko podle něj je nejsilnější zemí na světě, ale jeho vojáci by se měli ještě více pochlapit. Vzpomínáte si na slavnou písničku, kterou zpívají Alexandrovci?

„Rozdmýcháme světový požár,
kostely i věznice srovnáme se zemí.
Vždyť od tajgy po britská moře
Rudá armáda je nejsilnější!“