Nechte Koněva spát. On a jeho 652 vojáků patří na hřbitov

Válka vedená současným Ruskem se nazývá „hybridní“ proto, že používá kromě klasické munice i nejnovější informační technologie. Putinova propaganda přepisuje dějiny, upravuje mýty a obrací pohled národa k válečné minulosti velmoci jako příkladu skutečné velikosti, k níž je ruský národ předurčen. Nevadí, že ruské zdravotnictví a sociální služby jsou na úrovní rozvojových států, zato armáda je v poměru k počtu obyvatel druhá na světě.

Rusové si posadili Koněva na tank

Nejnovější hybridní ostřelování Prahy z Moskvy se odehrává právě teď. Kvůli návrhu městské části Praha 6 přemístit sochu maršála Koněva nazval ruský ministr kultury Medinskij starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09) „nacistou“. Území „nacistů“ se tak v představách ruské vlády posunulo od Ukrajiny, kde je to podle ruských představitelů samý banderovec a fašista, skokem až do Prahy.

Podle ČTK označilo ruské ministerstvo zahraničí české politiky za "iniciátory války se symboly vítězství nad fašismem" a vyzvalo je, aby se přestali vysmívat pražskému památníku maršálu Ivanu Koněvovi. Ruská vláda tak oficiálně zařadila Česko na osu zla, kterou pro Rusko byl a je Západ s jeho liberálními a demokratickými hodnotami. Hodnoty ruského světa jsou naopak ultrakonzervativní a autoritářské.

Maršál Koněv a jeho 652 vojáků patří na Olšanské hřbitovy

Čechoslováci vždy spojovali slovo „zrada“ s Mnichovem. Ale současnost vrhá stín na minulost stejně jako minulost na současnost. Jak často opakuje reportér Rádia Svoboda Igor Pomerancev: „Zlo mění nárameníky, uniformy, boty, a mluví různými jazyky.“ Okupace Maďarska vojsky pod vedením Rudé armády v roce 1956, okupace Československa v roce 1968, anexe Krymu a zahájení ofenzivy na Ukrajinu v roce 2014 změnily nazírání na úlohu Ruska v moderních dějinách. Znovu zazářila rudá barva na pražské soše maršála Koněva, který pokud dýchal, věrně plnil rozkazy nejen osvobozovat, ale také dobývat. Tento beze sporu zdatný válečník během druhé světové války sehrál velkou roli ve vítězství jednoho totalitního režimu nad druhým i na území Československa. Nelze popřít, že jeho 1. ukrajinský front urychlil útěk nacistů z Prahy a z Čech, že jeho vojáci bojovali hrdinsky a že 652 z nich za to zaplatilo tím nejcennějším, co měli — životem. Veřejné prokázaní úcty k nim smysl má. Mají důstojné pohřebiště na Olšanských hřbitovech. Pokud budeme sochu pokládat za pomník oslavující jediného člověka, hrdinu, který později velel okupantům v Maďarsku a jako poradce se zúčastnil i invaze do Československa, pak na pražské náměstí nepatří. Nemůžeme trpět na svých náměstích sochy válečníků okupační mocnosti s rukama od krve.



Právě na tom ale trvali ruské úřady, odmítající návrh Koněvovy dcery Natálie převézt sochu do Moskvy. "Souběžně s nemravnou kampaní kolem památníku v Praze zaznívaly návrhy na jeho převoz do naší země," prohlásilo ruské ministerstvo. "V této souvislosti chceme zdůraznit, že památníky si uchovávají svůj smysl jen v návaznosti na místa, kde ke konkrétním historickým událostem došlo," uvádí se v ruském prohlášení.

Toto prohlášení lze číst i tak, že velikost ruského národa se zakládá na ponížení malých národů, které kdysi měly tu smůlu, že se dostaly do oblasti ruského či sovětského vlivu. Tento cejch mají nést „na věčné časy“. Ovšem podobná velmocenská až koloniální rétorika pouze posílí odpor většiny místních lidí, kterým cizí moc vnucuje pod okna sochu krvavého maršála, podílícího se na okupaci jejich vlasti.

Lživé tvrzení ruských úřadů, že Češi si „tropí posměch z památníku Ivana Stěpanoviče Koněva“ má pomoci probudit v ruských občanech dávnou zášť vůči slovanským či socialistickým „bratrům“, kteří přeběhli na Západ.

Rozsekne to Zeman, Babiš, Petříček nebo zastupitelstvo Prahy 6?

Nyní je řada na vyjádření našich státníků. Proti přemístění Koněvovy sochy se postavil prezident Miloš Zeman, což vyvolalo uspokojení ruské strany. Čekáme na vyjádření dalších nejvyšších ústavních činitelů. Pokud kauzu nerozetnou oni, maršál Koněv rozdělí český národ a Rusové mohou slavit další vítězství v Třetí hybridní.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz připustila dcera sovětského vojevůdce Natalja, že by socha jejího otce mohla přestěhovat na Olšanské hřbitovy v Praze. Rozhodne o tom zastupitelstvo Prahy 6. Je to důstojné řešení nejen pro maršálovu rodinu, ale i pro hodnotné sochařské dílo, jejichž autorem je významný český sochář Zdeněk Krybus.

V Rusku uctívání minulosti a mrtvých s mumií Lenina v čele je nejnázornější ukázkou dávného státního kultu hraničícího s nekrofilii. Sváteční pochody s portréty zabitých v druhé světové válce jsou toho rovněž dokladem. Válka se stává raison d'être Ruského státu. Jinak je tomu v Česku. Pieta k zesnulým — ať už vykonali v životě cokoliv — patří na hřbitovy. Stejně jako byl přesunut neznámý vojín ze Staroměstském náměstí. Proto vidím místo generála Koněva na Olšanském hřbitově nad hroby jeho spolubojovníků, nikoliv v prvních řadách pražské fronty hybridní války vedené Ruskem proti celému světu.