Mesiášský komplex mladého evangelíka

Předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář rezignoval na funkci a zvažuje vstup do politiky. Kdybych neznala Mikuláše Mináře osobně, uvěřila bych, že ho Andrej Babiš za tento krok zaplatil a slíbil mu peníze na volby, aby se tak zbavil "ulice" a měl pod kontrolou i opozici.

Ne, toho Minář není schopen, protože je pyšný a myslí si, že je lepší než Babiš, že ho porazí jako David Goliáše. Že lidé za ním půjdou jako za Davidem. Stejně jako Babiš i Minář je poháněn pýchou a touhou uspět v této hře. Jenže politika není hazardní hra. Politik musí vidět dál než za jedno či dvě volební období, musí mít vizi, kterou lze předat následovníkům. Minář žádné předávání moci neplánuje. Pokud vybuduje stranu, bude to strana vůdcovského typu. On sám má být tou spásou. Minář je ve skutečnosti stejný "mačo" jako Babiš. Proto se spojil se submisivním parťákem Janem Čižinským. Kdyby vládli, doplňovali by se jako Babiš s Vojtěchem.

Není mi líto politické kariéry Mikuláše Mináře či Jana Čižinského, je mi líto ztracené naděje a pošlapaného občanského étosu. Široká národní hnutí bez výrazného lídra jsou odsouzena k nezdaru. Minář zabil Letnou. Nová Letná jen tak nevznikne – kvůli zklamání, únavě a znechucení protestujících. Několik milionů s Babišem nespokojených lidí si řekne, že už se ani „Milionu chvilek…“ nedá věřit, že Minářovi šlo jen o moc, jako všem ostatním politikům. Budou mít pravdu. Minář nemá nadosobní přesah. Opravdový politik se vždy zastaví před zradou vlastních ideálů. To, že se Minář nezastavil, znamená, že žádné ideály nemá. Politika se dělá nejen hlavou, ale také srdcem.

Nyní může Andreje Babiše odstavit od moci buď ekonomická krize v důsledku nezvládnuté koronakrize nebo zákulisní domluva hrstky opozičních politiků před sněmovními volbami. Nezasvěcený nováček může tyto „pikle“ vnímat jako dohovor několika málo lidí a chápat to jako politiku par excellence. Musíte umět vyvíjet neústupný tlak, postrádat zavazující zásady a být chytrý jako Machiavelli. Tak vznikla a dostala se do sněmovny TOP 09, kdy Miroslav Kalousek "ukradl" zeleným Karla Schwarzenberga. Minář má pocit, že má sílu převálcovat všechny, že je morálně lepší než Babiš a politicky šikovnější než opoziční předsedové. Pragmatické řemeslo politiky však ovládá jen teoreticky, neměl se kdy a u koho to naučit.

Tento beze sporu nadaný a nesmírně ambiciozní mladý muž provedl inventuru několika menších politických subjektů, pak prorazil na ramenou stovek tisíc lidí na Letné a usoudil, že proti Babišovi má šanci uspět nová strana s výraznou osobností v čele. Má beze sporu pravdu. Ale nesmí ji vést zrádce.

Jan Čižinský přišel z katolického lidoveckého prostředí, ale nový Josef Lux to není. Nemá "tah na branku". Má vlastnost, společnou všem lidovcům. Je to jistota, že vždy zradí.

Představuji si, jak tito mládenci, po raketovém vzestupu do veřejného života, sedí u kávy a připravují projekt s poněkud národoveckým názvem „Česko sobě“. Odkud vezmou peníze na kampaň, na ty 3%, která zajistí další finanční přežití strany? Která z osobností se propůjčí projektu, vybudovanému na zradě?

Opoziční strany ty dva mezi sebe nepustí. Ještě před týdnem si opoziční politici u Mináře podávali dveře. Šli za ním jako za orákulem, za „hlasem lidu“. Dnes se nad ním zavřela voda.

Do postavy charismatického zrzavého mladíka se promítly naděje značné části společnosti, toužící po změně. Mikuláš Minář inspiroval a modeloval tento společenský kvas, dokázal oslovit roztříštěnou opozicí s poselstvím „sjednocování“ demokratických stran proti oligarchovi, který ničí samotná pravidla fungování demokracie a proměňuje zemi v mocenské impérium k vlastnímu obohacování. Minář v čele „Milionů chvilek pro demokracii“ měl šanci stát se ideálem, tím krystalizačním jádrem, kolem kterého se sjednocuje občanská společnost a standardní politické strany s cílem porazit Babiše. Byla to historická šance nejen pro sedmadvacetiletého evangelíka, ale pro celou republiku. Mikuláš Minář ji zahodil.