Prokremelské síly šíří protiukrajinské dezinformace a štvou Romy proti vládě

Romská protiukrajinská hysterie na sociálních sítích

V pátek 21. července došlo v brněnské ulici Cejl k rvačce čtyř lidí, jeden cizinec byl pobodán. Někdo z Romů ji natáčel na mobilní telefon, společně s kamarády popisoval předcházející dění a sdílel na sociálních sítích, že jde o útok Romů na Ukrajince. Snadnost kolektivní fabulace byla dechberoucí.
Jenže podle policie to nebyli ani Ukrajinci, ani Romové. V neděli 23. července policie obvinila tři lidi z výtržnictví a pokusu o těžké ublížení na zdraví. Všichni tři útočníci jsou Češi.

Fámy a dezinformace o útocích Ukrajinců proti Romům se šíří rychlostí blesku, přibývá i internetových útoků. Protiukrajinskou štvanici na sociálních sítích zdaleka nevedou jen Romové, ton udává prokremelská ultrapravicová až fašistická scéna, která rozdmychává nenávist proti Ukrajinským v důvěřivé a ustrašené romské „bublině“ a potažmo obviňuje českou vládu z protěžování Ukrajinců na úkor „vlastních lidí“. Ve dnech 12. a 13. července 2023 proběhla před Úřadem vlády demonstrace „za rovnoprávnost, bezpečnost a proti měření dvojím metrem“, kterého se údajně má dopouštět český stát.

Zloba se šíří přes Facebook jako lesní požár

Klíčovou úlohu v šíření těchto poplašných zprav a tohoto myšlenkového zkratu: „My Ukrajincům pomáháme, a oni vraždí naše dětí!“ mají sociální média, především Facebook. Je pro romské prostředí zhoubou, protože Romové jsou snadným terčem manipulací a dezinformací. Právě přes Facebook šířil paniku smyšlený blábol o tom, že v Sokolově dva Ukrajinci pobodali jedenáctiletého chlapce. Ředitel sociálních a vzdělávacích programů Jan Černý řekl pro Lidovky.cz, že „situaci krmí několik aktivních romských nacionalistů propojených s českou proruskou fašistickou scénou.“ Ve skutečnosti příchod značného počtu ukrajinských válečných uprchlíků nevedl k nárustu kriminality v Česku.

Romské „hybridní“ válčení proti Ukrajincům: pochody, skandování a házení lahví po lidech

Nezůstává jen u nadávání na sítích. Od 10 června 2023, kdy byl v Brně ve rvačce občanem Ukrajiny zabit romský mladík, došlo už k několika nevyprovokovaným fyzickým útokům Romů proti Ukrajincům. A tak Romové opakují stejnou chybu extremistů – po spáchání jednoho násilného trestního činu házejí do jednoho pytle všechny Ukrajince, stejně tak, jako kriminalita jednotlivých Romů se někdy neprávem paušalizuje na všechny Romy.

Dva dny po tragédii napadla skupina Romů v centru Brna dvojici Ukrajinců. Událost natočil na mobil brněnský zastupitel Adam Zemek a video zveřejnil ve facebookové skupině Viděno v Brně: „Právě teď u Špalíčku. Skupina asi 15 naštvaných lidí údajně napadla dva Ukrajince a začali také demolovat vybavení přilehlé zahrádky. Přítomno asi pět policejních aut s posádkami.“

V úterý 18. července stovky Romů pochodovali na severu Čech. Jak v Krupce, tak i v Bílině záminky k protiukrajinským shromážděním byly smyšlené. V Krupce romský mladík z bezprostřední blízkosti hodil a zasáhl lahví s vodou Ukrajince, sedícího na balkóně, který nečekal fyzický útok a musel společně se spolubydlícím utéct. Policie nezasáhla. Skandovala se protiukrajinská a proruská hesla, například „Černá síla“ a „Sláva Putinovi!“ Zde evidentně selhává racionalita, protože otřesné reálie genocidní války Ruska proti Ukrajině a informace o válečných uprchlících jsou denně v televizních zprávách.

Válečným uprchlíkům není co závidět

Ukrajinci utíkají do Česka před válečnými hrůzami ruské agrese; český stát jim přislíbil bezpečí a dočasnou ochranu. Nevím o tom, že by na Úřadu vlády vznikla nějaká pracovní skupina pro řešení diskriminace Ukrajinců, žijících ve vyloučených lokalitách v sousedství s Romy. Žádný politik neuklidnil Ukrajince s tím, že český stát je před útoky Romů ochrání. Pracovní skupiny pro řešení problémů Romů v souvislosti s jejich útoky na Ukrajince vznikly hned tři.

Objektivně Ukrajinci jsou daleko zranitelnější skupinou obyvatelstva, než Romové: nemají občanství, neumí jazyk, rodiny jsou rozdělené válkou, nemají vlastní bydlení, často jsou diskriminováni na trhu práce, jejich vlast je sužována válkou… Mají vůbec i ti nejchudší občané Česka Ukrajincům co závidět kromě odhodlání bránit svou vlast před ruskými okupanty, statečnosti a v neposlední řadě i pracovitosti?
Vzniká paradoxní situace: Romové se dopouštějí nenávistných projevů proti Ukrajincům, ale z jakési setrvačnosti se zaobíráme problémy útočníků, nikoliv jejich obětí. Na toto téma zatím chybí promyšlená politická debata.

Je zde další důvod proč nesmíme zapomínat ani na Ukrajince: scestná akce může vyvolat scestnou reakci. Živelná nevraživost části Romů vůči Ukrajincům a štvává protiúkrajinská kampaň za vydatné pomoci prokremelských dezinformačních aktérů mohou probudit v ukrajinské komunitě pud sebezáchovy a obrannou reakcí. Právě o roztáčení spirály mezietnického násilí usilují prokremelští dezinformátoři.

Nejvíce útoků je v sociálně vyloučených lokalitách

Existuje širší podhoubí prudké řevnivosti sociálně slabší vrstvy romského etnika vůči „cizákům“ Ukrajincům?

Jelikož napětí mezi skupinami Romů a Ukrajinců nevzniklo až během uprchlické vlny po invazi Ruska na Ukrajinu, ale trvá již několik desetiletí, můžeme mluvit o dlouhodobé tendenci. Mnoho brněnských Ukrajinců vydělává víc než Romové z „Bronxu“, ukrajinským dětem se daří předstihnout romské děti ve studiu. Větší sociální úspěšnost Ukrajinců a jejich větší ambice v porovnání s nejchudší části české populace prohlubují pocity frustrace a beznaděje u těch, kdo „zůstává dole“ na pomyslném socioekonomickém žebříčku blahobytu.

Nevraživost frustrované části Romů vůči Ukrajincům, pocit ohrožení a upozadění je u romských obyvatel vyloučených lokalit pouze vrcholkem ledovce, kterým jsou neutěšené podmínky života Romů v nejchudších čtvrtích Česka.

Právě tam dochází k soutěži za levnější práci a ubytování mezi tamními Romy a nově příchozími Ukrajinci, kteří byli ze svých domovů vyhnáni válkou. Útočiště v Česku má přibližně 300 000 Ukrajinců, především dětí a žen, jejichž manželé a synové bojují proti ruskému agresorovi. Brání tak nejen vlastní svobodu, ale i naše demokratické hodnoty. Uprchlíci mají v Česku jen dočasnou ochranu a budou se muset vrátit do vlasti po ukončení války. Ostatně Ukrajina už teď trpí nedostatkem pracovní síly právě vzhledem k tomu, že zemi opustily miliony obyvatel.

Cílem poskytování azylu ve válečných dobách není obšťastnit malou skupinu uprchlíků, ale zachránit pro napadenou zemi rodiny vojáků a kvalifikované pracovníky do té doby, než vznikne možnost se vrátit.
Pomoc českého státu té nejohroženější skupině Ukrajinců by nevyvolala u nejchudších Romů takovou řevnivost bez kampaně na sociálních sítích, kterou spustili romští nacionalisti a proruská lobby. „Ukrajincům se pomohlo hned a na Romy se desítky let zapomíná,“ tvrdí šéf neziskovky Romodrom Nikola Taragoš tak, jako kdyby Romové v Česku utíkali před válkou.

Nesnášenlivost Romů vůči Ukrajincům nestojí na nějaké rasistické doktríně, nýbrž bezprostředně vyvěrá z pocitů ohrožení a strachu před ukrajinskými konkurenty, kteří jim mohou sebrat obživu a sociální zajištění.

Odvrácená tvář romského češství

Romové se takto obloukem hlásí ke svému češství, které jim nesporně náleží z titulu jejich občanství, místa původu a jazyka, ale neznamená právo vymezovat se vůči cizincům stejným způsobem, jak to činí extremisté vůči samotným Romům. Hra na „čecháčkovství“ a přebírání těch nejhorších předsudků většinové společnosti není tím nejšťastnějším způsobem sociálního začleňování. Zde musíme podotknout, že se jedná o zlomek romské populace, která je velmi různorodá. Většina Romů je dobře začleněna do společnosti a nevidí zdroj svých problémů či ohrožení v jiných sociálních skupinách.

Nicméně ta menšina Romů, která pochoduje s protiukrajinskými hesly je velmi hlasitá a nepřehlédnutelná. Něco jiného je útočnost a impulzivita, která míří vůči těm silnějším v boji za svá práva, a něco jiného zášť, která míří na sociálně daleko zranitelnějšího souseda.

Žádnou nesnášenlivost nemůžeme přecházet; je nakažlivá. Fakt, že se násilí dopouští jedna menšina vůči té druhé neznamená, že podlehneme etickému relativismu a z agresivity pachatelů budeme obviňovat oběti nebo vládu, která údajně nezajistila Romům důstojné sociální podmínky ve chvíli, kdy pomáhá potřebnějším. Velký dík patří organizacím a aktivistům, kteří toto jednání odsuzují, například organizaci Romea.

Kolektivní pochody kolem ukrajinských ubytoven, skandování nenávistných hesel a házení předmětů na balkony s obyvateli domů jsou lidsky odporné a protiprávní. "Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného." Je politicky krátkozraké tvrdit, že bude potrestán každý výtržník bez ohledu na etnickou příslušnost a snažit se tak zastírat národnostní charakter konfliktu, který české společnosti vnutila proruská dezinformační scéna.

Cílem prokremelských podvratných a dezinformačních aktivit je šíření nenávisti a rozvrat společenského smíru v západních společnostech

Existuje chování, které je pro demokratickou společnost nepřípustné, a to jsou útoky na skupinu osob na základě jejich etnického původu, i když se toho dopouštějí „diskriminovaní“ Romové. Vlastní frustrace není důvodem činit problémy jiným. Tolerance je naším evropským dědictvím, je to „úděl lidskosti“, jak řekl Voltaire.

Jak kdysi poznamenal Umberto Eco, největší nebezpečí představuje nesnášenlivost, která vzniká za absence jakýchkoli doktrín, z primitivních pudů. Čím je nesnášenlivost méně diferencovaná a pudovější, tím je zhoubnější. Právě prokremelská propaganda se zaměřuje na nejnižší lidské pudy agrese a nenávisti a neštítí se zneužívat pocitu ohrožení u časti romské komunity.

Vypjaté emoce postrádající smysl nelze kritizovat a brzdit racionálními argumenty. Přesto je zapotřebí znovu a znovu vysvětlovat, že rozdmychávání nenávisti vůči Ukrajincům je součástí ruské hybridní války proti Ukrajině, proti Evropě a západní civilizaci a vysvětlovat všem, kdo se toho dopouští, že slouží ruským dezinformacím a tak podporují Putina a jeho agresi. Je zodpovědností každého z nás, jestli se necháme svést nepřátelskou propagandou a budeme tak podporovat ruský fašismus útoky na ukrajinské válečné uprchlíky anebo naopak je v této nelehké válečné době podpoříme a tím přispějeme k vítězství Ukrajiny a porážce Putinova režimu.