Edvard Kožušník

1,1 miliardy eur za rok

12. 03. 2008 | 07:03

Přečteno 3563 krát

Včera jsem na tomto místě upozornil na naši analýzu českého eGovernmentu a připojil jsem výtah, který se týkal počtu zaměstnanců. Dnes se chci zaměřit na finanční výdaje.

V nových členských státech EU činí výdaje na ICT významně větší podíl na HDP (viz Noví členové EU v čele), než je tomu u původní evropské patnáctky. Obdobně i podíl veřejných výdajů v této oblasti na HDP (viz Dobrý výsledek) není zanedbatelný a nové členské státy se snaží v tomto dohnat nižší celkovou částku investic do ICT v absolutních číslech (viz Velikost rozhoduje) jejich větším podílem na svém HDP. V kontextu nižší výkonnosti české ekonomiky a některých menších nákladů proti těm v původních evropských státech proto nelze považovat 1,1 miliardy eur za rok investovanou do ICT českým veřejným sektorem za nízkou částku. Nemůže tedy obstát časté tvrzení, že rozvoj e-governmentu brzdí nedostatek finančních zdrojů. Jak je možné, že státy, jako jsou Rakousko a Estonsko, se ocitají na špici hodnocení vyspělosti služeb e-governmentu, a přitom nepatří mezi země, které nejvíce investují do ICT? Celý problém má dvě roviny.

11.03.2008: Čím více počítačů, tím více zaměstnanců

Za prvé oba státy se při zavádění e-governmentu snažily nesvazovat léta zaběhanými úředními postupy. Nenasazovaly ICT na zbytečné nebo špatně nastavené procesy, nýbrž je přizpůsobily prostředí a možnostem nových technologií. To umožnilo dosáhnout efektivnějšího výkonu veřejné správy než v případě opačného postupu. Ten se dosud provádí v českém prostředí a mnohdy generuje ještě složitější postupy a s velkými požadavky na personální posílení. Za druhé se v obou státech institucionalizoval orgán, který nadresortně řídí e-government projekty, jež také spolufinancuje. Nejde o orgán, který by hájil zájmy jednoho resortu, nýbrž je nad resorty. Koordinuje resorty, které jsou mu v problematice zavádění služeb e-governmentu podřízené. Zejména však uvolňuje finanční prostředky na provádění projektů. To má za následek, že se nebudují samostatné resortní ostrovy e-governmentu, které spolu nekomunikují, jako je tomu v ČR. Finance se vynakládají koordinovaně a jednotlivé projekty jsou například na regionální a municipální úrovni přenosné.

Zastaralé procesy
V českém prostředí se bohužel ICT dosud muselo přizpůsobovat zastaralým procesům, které se za posledních více než 40 let v podstatě nezměnily. V důsledku toho se až na malé výjimky nepodařilo agendy plně elektronizovat. Na jejich zvládnutí je proto třeba více úředníků a občané jsou znechucení, neboť jsou zvyklí mezi sebou komunikovat elektronicky - stejně jako se svou bankou. Když však potřebují vyřídit něco na úřadu, musejí se obrnit trpělivostí a vypravit se tam osobně. Byť je možné některé kroky a mezistupně vyřídit elektronicky, v systému různých výjimek a úředních kliček je nutné mnoho věcí dořešit osobně s úředníky. Existují však určité výjimky v oblasti agendy sociálního zabezpečení a daní, v nichž je elektronizace v pokročilejším stadiu vývoje, než je tomu v jiných případech. Bohužel jde o aplikace e-governmentu, které jsou vyvinuté odděleně a vzájemně spolu nekomunikují. A tak je tomu v celé české veřejné správě. Občan si neustále musí zvykat na jiné uživatelské prostředí a stejné kolonky opakovaně vyplňovat v různých typech podání, která musejí směřovat na desítky všemožných adres. To je důsledek resortismu velmi příznačného pro českou veřejnou správu.

Další komentáře z blogu:
11.03.2008: Čím více počítačů, tím více zaměstnanců
20.11.2007: Kafkův index byrokracie
20.10.2007: Předseda vlády má eGovernment v mobilu
16.09.2007: Vláda bez papírů

Starší FOTA DNE: