Nemá cenu zastírat, že dopravní situace v Praze má opravdu daleko k ideálu a slova paní primátorky o "zpovykaném Pražanovi," rozhodně nepatří do kategorie šťastně zvolených. Zároveň ovšem, jako člověk, který nehledá za všech okolností snadná řešení, odmítám názor, že co se pražské dopravy týče, přišlo veškeré zlo s listopadem 2014.

Před několika dny jsem se prostřednictvím veřejnoprávní televize například dozvěděla, že dopravní situace, kdy v Praze "padají mosty" a "jsou neprůjezdné ulice", nutí Andreje Babiše slibovat zvýšení důchodů a vyjíždět se svou vládou bez důvěry v rámci předvolební kampaně do regiónů. A proto taky slibuje snížení cen jízdného důchodcům. Sice nechápu, jak může výsledek voleb v Paze ovlivnit snížení cen důchodcovského jízdného například v Karviné či Chomutově, ale budiž. Teď trochu odbočím, ale v této souvislosti mě velmi pobavilo vyjádření pana Miroslava Kalouska o tom, jak pětašedesátiletý milionář plný sil snížením cen jízdného pohrdne. Netuším, proč by takto měl činit, zvláště, vezmeme-li v potaz, že de facto milionářem je každý majitel garsoniéry na některém z pražských sídlišť.

Ale zpět k v Praze padajícím mostům. O žádných naštěstí nevím, na začátku prosince ale spadla v Tróji lávka pro pěší. Bohužel, věta: "Spadla lávka pro pěší, přičemž tři týdny starý posudek na riziko neupozornil," je sice pravdivá a přesná, leč, na rozdíl od spadlých mostů, postrádá patřičnou bombastičnost. Na druhou stranu velmi oceňuji skutečnost, že nikdo nezačal hrát na notu našich čtyř spoluobčanů, kteří utrpěli při pádu lávky zranění, přičemž ve dvou případech se jednalo o zranění těžká.

A teď neprůjezdné ulice. Doufám, že se ale shodneme alespoň na tom, že pobyt v dopravních zácpách devastuje se stejnou, tedy hodně vysokou intenzitou psychické schránky účastníků silničního provozu napříč politickým spektrem. V dopravní zácpě mizí rozdíl mezi levicí, pravicí, středem. Rozkopané ulice rozhodně nepřináší, na rozdíl od proklamací ve smyslu, že s příchodem případné nové "vládnoucí," magistrátní garnitury, zmizí veškeré dopravní problémy, politické body. Někdy se prostě začít kopat musí. Totéž platí i pro nedávnou minulost.

Ostatně, stačí zapátrat prostřednictvím počítače. Takže například již v září 2004 se Praha rozhodla bojovat proti dopravním kolapsům. Pražský primátor Pavel Bém, tehdy svolal schůzku, která měla vyřešit "problém velkého množství uzávěr v ulicích". Přesto musel po šesti letech řešit stejný primátor "totální kolaps pražské dopravy, kolony, jaké metropole nezažila už roky. Nevyznačené objížďky, chybějící cedule upozorňující na rozkopané nábřeží, nepřítomnost dopravní policie." Jak vidno, za šest let se toho až tak moc nestihlo. V roce 2011 sháněli tehdejší primátor Bohuslav Svoboda a ministr dopravy Pavel Dobeš peníze na část pražského okruhu mezi Běchovicemi a dálnicí D1. Oba se shodli na tom, že pokud je neseženou, což se bohužel stalo, hrozí Praze kolaps. Je tedy zřejmé, že termín, kolaps se v souvislosti s dopravou nestal součástí slovníku Pražana až s příchodem současné koalice na magistrát. Politickou příslušnost obou předchůdců primátorky Adriany Krnáčové neuvádím záměrně, neboť, jak jsem již uvedla, považuji problém dopravy za nadstranický. A poukazování na skutečnost, že resort dopravy spravuje v Praze člen jiné strany je možná politicky účinné, leč nekorektní.

Zcela chápu, že předchozí odstavec nejspíše spoluobčany trpící například na Žižkově nejspíše neuklidní. Možná dokonce rozlítí. Z pozice člověka, který je tři a půl roku uvnitř radničního dění je chápu. Přesto trvám na tom, že k rychlému a efektivnímu řešení dopravních problémů v Praze, nepostačí primátorský řetěz, ale kouzelníkova hůlka.