Minulý týden oznámil složení poslaneckého mandátu a odchod z velké politiky bývalý předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka. Stalo se tak i přesto, že ještě na konci listopadu reagoval na výzvy ohledně složení mandátu v důsledku volebního debaklu slovy, že neodstoupí, že se nenechá zastrašit a že bude bojovat proti hnědnutí sociální demokracie…

Po necelém půlroce je ale všechno jinak. Proč taky ne. Vždyť jak tvrdí první velký Sobotkův stranický šéf, dnešní prezident Miloš Zeman, názory nemění pouze idiot. Každopádně, při pohledu na současné konání bývalých předsedů českých politických stran, jsem zvědavá na to, jakým směrem se bude ubírat Bohuslav Sobotka. Tak například již zmiňovaný Miloš Zeman založil po svém rozkmotření se s ČSSD ne tak zcela významnou stranu SPO. Ta ovšem sebrala sociální demokracii ve volbách 2009 něco málo přes 4 % volebního úspěchu, což asi i částečně přispělo k předčasnému konci Jiřího Paroubka. Pan Paroubek následně stanul v čele ještě méně úspěšné strany LEV 21 a v blízké minulosti dokonce učinil několik neúspěšných pokusů vrátit se zpět do lůna rodné ČSSD. Ještě před tím ale opustil Miroslav Kalousek KDU-ČSL, aby se stal faktickým vládcem konkurenční TOP 09. Tímto měl nemalou zásluhu na tom, že se jeho původní strana nedostala poprvé ve své historii ve volbách 2010 do Poslanecké sněmovny.

Zběhnutí předsedů od svých původních partají tím ale nekončí. Ačkoli se ODS výrazně zasloužila o prezidentský úspěch Václava Klause, ten se nakonec vzdal postu čestného předsedy a na vládách Mirka Topolánka nenechal suchou ani tu pomyslnou nit. Domnívám se, že v posledních volbách pan prezident podpořil ODS jen proto, že do této strany vstoupil jeho syn. Následovník pana Klause na postu předsedy ODS pan Topolánek loni na podzim volil TOP 09. Nebo alespoň to říkal. Prý má rád Miroslava Kalouska. Docela by mě zajímalo, zdali se v případě bývalých předsedů bojujících proti svým mateřským stranám jedná o českou specialitu, nebo o obecný jev.

V případě Bohuslava Sobotky jsem zaregistrovala hlasy o tom, že si odchodem z poslaneckého klubu ČSSD rozvázal ruce k možnosti vyjadřovat se kriticky k předpokládanému spojenectví ANO a ČSSD. Možná je to pravda, ale i přesto si nemyslím, že by se chtěl vydat cestou Miloše Zemana. Je ovšem otázkou, proč v takovém případě nepočkal na konec jednání mezi oběma stranami a neodešel až po případném konsensu mezi Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem. Pokud by se totiž oba pánové nedohodli, k čemuž může klidně dojít, mohl by se Bohuslav Sobotka podílet na odrazu ČSSD ze dna. Jak ukazuje příklad ODS, je to podstatně snazší, než udržení se na vrcholu.

Odchod Bohuslava Sobotky ze světa vysoké politiky komentovali i jeho političtí rivalové. Tak například bývalý premiér ODS Mirek Topolánek na sociálních sítích prozradil, že mu bylo ctí s Bohuslavem Sobotkou nesouhlasit. Asi to pan Topolánek myslel ironicky. Pan Sobotka, toho času statutární místopředseda ČSSD, se totiž velmi aktivně podílel na historicky prvním vyjádření nedůvěry úřadující vládě Mirka Topolánka. Tím nepochybně odstartoval začátek jeho politického konce. Mnohem více mě ale zaujala slova současného předsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila, který Bohuslava Sobotku nazval proevropských politikem. Při této příležitosti bych si jen dovolila připomenout, že to byl právě Bohuslav Sobotka, kdo měl z pozice pobočníka tehdejšího předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, velkou zásluhu již zmiňovaném pádu Topolánkovy vlády. Na tom by nebylo vzhledem k faktu, že se jednalo o „stovkovou“ vládu podpořenou dvěma přeběhlíky právě z řad sociální demokracie, nic zvláštního. Problém byl v tom, že proevropský politik Bohuslav Sobotka hlasoval pro pád vlády v době našeho evropského předsednictví. Nevím, jak pan předseda Pospíšil, ale já si „proevropanství,“ představuji přece jen trochu jinak.