Cigarety nejsou normální spotřební zboží. Na trhu není nic takového, co by zabilo přes polovinu svých konzumentů v průměru o 15 let dřív. Zvyšování tabákových daní je nejúčinnějším jednotlivým prostředkem v rámci komplexní kontroly tabáku, mělo by se ale týkat všech forem tabáku stejnou měrou. Na cenu cigaret jsou navíc nejcitlivější děti a dospívající, ti, kteří s kouřením nejčastěji začínají.

Navíc na tom stát vydělá: dokud tu krabička cigaret nebude stát několikanásobně víc než teď, za méně prodaných cigaret s vyšší daní vybere stát víc peněz.

Porovnáním ceny cigaret k průměrnému platu zjistíme, že dnes jsou asi 1,5x dostupnější než před dvaceti lety: za průměrný plat si jich koupíme 1,5x více. I když se dnes u nás plánuje jen minimální zvýšení daně (kvůli vyrovnání kurzu eura a dodržení minima daní v EU), stále se píše o „zvyšování daní z cigaret“, „dalším zdražování cigaret“. Budí to dojem, že cigarety jsou u nás dostatečně zdaněné, drahé. Přitom ale výrobci cigaret své značky ve stejnou dobu zlevňují a to až o 10 korun – viz MFDNES, 26. 7. 2014. Tedy jejich zisky jsou stále více než dostatečné, výrobní náklady na krabičku cigaret jsou v řádu jednotlivých korun.

„Kouřím, abych podpořil státní rozpočet“ – to je fáma šířená tabákovým průmyslem. Ekonomové to nazývají „tabákonomikou“, podrobné argumenty jsou na www.tobacconomics.org .

Přesto jsou naše tabákové daně stále jen minimem EU – nic nám přitom nebrání je zvýšit mnohem víc. Ptejme se zákonodárců, proč to nedělají: buď neví, že by tím zvýšili příjem do státního rozpočtu a zároveň snížili počet předčasných úmrtí svých obyvatel, že by tím rovněž snížili náklady na léčbu a – pravda – ovšem snížili zisky tabákového průmyslu; nebo jednají jen v zájmu tabákových firem.

Publikováno v MFDNES, 30. 7. 2014