Následující povídání je o kouření a tabákovém kouři. Pokud jste nevzali cigaretu do úst a domníváte se proto, že se vás to netýká, jste na omylu. Vy totiž s velkou pravděpodobností více či méně často kouříte. Pravda, nikoli aktivně, tedy nevdechujete kouř ze své cigarety (lulky, doutníku), ale pasivně – vdechujete kouř z cigarety, kterou kouří někdo jiný. Pasivní kouření znamená vdechovat tabákový kouř rozptýlený v uzavřené místnosti. A to dělají kromě samotných kuřáků i nekuřáci, kteří tam zrovna jsou.

Jak se lze dnes snadno dozvědět, pasivní kouření způsobuje zhruba stejné nemoci jako kouření aktivní, většinou ale v menší míře. Je zřejmé, že rozptýleného kouře v místnosti se nadýcháte méně než když jej nasajete jako aktivní kuřák přímo z cigarety (lulky, doutníku). Je tu ovšem jedna výjimka: k závažnému poškození cév stačí i minimální dávka kouře, tedy i ten pasivně vdechovaný. Jakmile vstoupíte do zakouřené restaurace, skutečně můžete dostat infarkt. A co teprve když tam pracujete – zaměstnanci pohostinství mají výrazně častěji cévní nebo respirační onemocnění (a ovšem i nádorová). Každý rok jich jen v zemích EU zemře podle statistiky 300 předčasně jen proto, že pracují v zakouřené restauraci. Jinými slovy – každý pracovní den zemře v EU jeden zaměstnanec pohostinství proto, že je na svém pracovišti nucen vdechovat tabákový kouř.

Ve všech zemích, kde se nesmí kouřit v restauracích ani jiných veřejných uzavřených prostorách, okamžitě klesl počet akutních infarktů myokardu řádově o nějakých 15 %! Kdyby zákon platil také u nás, znamenalo by to, že by bylo infarktu ušetřeno každý měsíc 450 hostů a zaměstnanců restaurací, ročně 5400 lidí. Pomiňme pro tentokrát lidské utrpení a cenu života a podívejme se na to, kolik nás stojí oněch 5400 zbytečných hospitalizací. Jedna přijde nejméně na 100 000 Kč, to znamená, že nepřijetí zákona nás stojí přes půl miliardy ročně jen za zbytečné hospitalizace pacientů s infarktem, který nemuseli dostat. A to zcela pomíjíme skutečnost, že tabákový kouř je navíc kancerogen, tedy látka vyvolávající prokazatelně rakovinu, a to nejtěžší kategorie, lidský kancerogen.

Na nekuřáckých restauracích by vydělal nejen státní rozpočet, ale i hostinští a restauratéři. Kdyby jim zákon nezvýšil tržby, byla by Česká republika jedinou zemí ze všech, kde zákaz platí. Všude totiž příjmy restaurací (i jejich odevzdané daně) po zavedení zákona většinou stouply, pokud (v horším případě) nezůstaly stejné. Jediný zdroj, kde se dočtete o opaku, jsou publikace sponzorované přímo nebo nepřímo výrobci cigaret. Proč je zákaz kouření v restauracích výhodný? Protože tři čtvrtiny z nás, tedy 3:1, nekouří. Může se opravdu stát, že do nekuřácké hospody kvůli kouření někdo přestane chodit. Místo něho tam ale začnou chodit tři jiní, kteří tam právě kvůli zakouřenému vzduchu nechodí dnes.

Ventilace sice trochu kouře odstraní, ale nikdy ne uspokojivě. Aby se kouř skutečně beze zbytku odsál, musel by vzduch proudit rychlostí přibližně 100 km/h, což je stav, který zažijete na motorce, ale sotva byste v takovém vichru chtěli sedět u stolu.

Abychom si rozuměli – rozhodně nejde o zákaz kouření. Ano, každý nechť kouří po libosti, ovšem jen do chvíle, než omezuje svobodu někoho jiného dýchat čistý vzduch. Zákon má chránit nejen hosty, ale také (především?) zaměstnance. Zastánci dnešního stavu argumentují svobodou kuřáka kouřit. Argumentují ovšem špatně, přesněji řečeno demagogicky. Když máme bezpočet norem, které omezují řadu podstatně méně nebezpečných látek než je tabákový kouř, když omezujeme výrobce automobilů tím, že neustále snižujeme hodnoty emisí ve výfukových plynech, proč se bráníme chránit 75 % obyvatel, tedy nekuřáků v naší populaci proti více než čtyřem tisícům jedovatých látek, obsažených v tabákovém kouři? Kdo chce kouřit, nechť kouří, ale nenutí okolí, aby pasivně kouřilo s ním. Co by se po přijetí zákazu kouřit ve veřejných uzavřených místnostech stalo? Kuřáci by si šli zapálit před restauraci.

Je ovšem skutečností, že někdo by na přijetí zákona skutečně prodělal, totiž výrobci cigaret. Jejich prodej by klesl o zhruba 8 %. Proto se snaží tabákový průmysl zachránit své pozice. Pokles prodeje cigaret by měl tři důvody: někteří kuřáci by přestali kouřit (zákon byl poslední kapkou v jejich úvahách zda skoncovat s kouřením), jiní své kouření omezí (odpadne jedna z častých možností kouřit a dokonce omezí i kouření doma) a především – mladí nezačnou: když ještě nejste dospělí, první cigarety si v hospodě zapálíte jistě snáz než ve vlastním obýváku. Nekuřácké veřejné prostory jsou po vysokých daních z tabáku druhou nejúčinnější formou prevence kouření dětí, navíc nejen že nic nestojí, ale ještě se na nich vydělá, pochopitelně s výjimkou výrobců cigaret. Takový zákon by tedy nebyl „protikuřácký“, jak média ráda uvádějí. V zemích, kde platí, jej podporuje i víc než 90 % obyvatel, tedy i většina kuřáků. U nás se na něj těší asi 70 % Čechů, tedy 70 % voličů.

Logická je otázka, proč pro něj poslanci a senátoři dávno nehlasovali? Jsou dvě možnosti. První: buď si neobstarali základní a snadno dostupné informace o něčem, o čem rozhodují – v případě tohoto tématu stačí internet, ani na to nemusíte mít asistenta. Druhá: jsou silně ovlivněni. Kým? Přece těmi, kdo by na nekuřáckých veřejných prostorách prodělali. Kdo to je, na to si odpovězte sami. Stejně jako na to, zda si takoví zákonodárci zaslouží náš hlas.