Stát by přišel o spoustu peněz, protože by se více pašovalo! Vždycky, když se objeví poplašná zpráva podobného ražení, například minulý týden, že „podle propočtů výrobců cigaret přišel stát loni kvůli pašování cigaret o 4 miliardy“, říkám si, že se asi vážně uvažuje o zvýšení daní z těchto smrtonosných výrobků a jejich lobby si připravuje půdu.

A taky ano. Jeden nebo dva dny nato jsme mohli číst, že americký prezident Obama podepsal zatím nejvyšší zvýšení federálních daní z cigaret a sice o 62 centů na krabičku, zatím nejvyšší skok. Výnos bude použit na zlepšení systému zdravotního pojištění dětí z nemajetných rodin.

V USA se tabáková daň skládá z federální, státní a lokální. Nejvyšší hodnotu všech těchto tří daní má nyní město New York (4,64 USD/krabičku, což je asi 58 % ceny), následuje Chicago (4,05 USD/balíček, kolem 55 % ceny). Ve státě NY je nejvyšší státní daň 2,75 USD/balíček.

Jak se kde kouří, je vždy výsledkem komplexního přístupu společnosti. Cena cigaret (daná vysokou daní) je nejúčinnější způsob, jak snížit spotřebu cigaret v dané zemi. Především je nejúčinnější jednotlivou formou prevence a navíc může pomoci pokrýt zdravotní výdaje na léčení nemocí způsobených kouřením. V USA odhadují, že jedna prodaná krabička cigaret přijde na 7 dolarů za likvidaci následků jejího vykouření. V EU nás to, že se tu prodávají cigarety, přijde odhadem na 300 euro/osobu/rok, tedy i včetně čtenářů tohoto blogu. Je to nějakých 84 miliard korun v ČR ročně, tedy asi o 40 miliard víc, než se u nás vybere na daních z cigaret.

Pokud někdo šíří poplašnou zprávu, že kdyby kuřáci nekupovali cigarety, zkrachuje státní rozpočet, zeptejte se ho, zda si opravdu myslí, že kdyby si nekoupili cigarety, peníze by zahodil? Nezahodil, prostě by je utratil za něco jiného. I když jiné zboží může být zdaněno méně než cigarety, rozdíl by nebyl tak velký. Proto také Světová banka říká, že příjem z tabákových daní se jako kladná položka brát nemá.

Občas někdo navrhuje, že kuřáci by si měli platit vyšší zdravotní pojištění. To je možné při sjednání pojistky např. na vážnou nemoc, ale ne v běžném systému: kouření je chronické onemocnění, silná závislost, která se vrací, i když si to upřímně nepřejete. Není ani v lidských silách sledovat, kdo přestal nebo se k cigaretám zase vrátil. Proto je nejjednodušší platba formou daně: daň zvýšíte a řekněme 2 % z vybraných daní jdou na prevenci a léčbu závislosti na tabáku. To by u nás byly stamiliony ročně – zaplatí prostě ten, kdo cigarety kupuje a nikdo nemusí pátrat, kdo kouří nebo nekouří. Není to žádná utopie, mají to Poláci, Finové, Thajci a další země, doporučuje to Světová zdravotnická organizace. Navíc, stát to nic nestojí – jen na tom vydělá!

Desetiprocentní zvýšení ceny cigaret sníží spotřebu zhruba o 4 % v rozvinutých a o 8 % v rozvojových zemích. Cena cigaret je navíc nejúčinnější prevencí u dětí: i když někteří kuřáci kvůli ceně přestanou, silně závislý kuřák si cigarety opatří za jakoukoli cenu, ale jejich vysoká cena je nejúčinnější formou prevence. Tato nová daň bude znamenat v dlouhodobém výhledu pro USA prevenci 900 000 předčasných úmrtí způsobených kouřením a úsporu 44,5 miliard dolarů na zdravotních nákladech za ty, kdo díky této daní ni nezačnou kouřit nebo kouřit přestanou.

Tabákové firmy taky cudně nezmiňují vlastní podíl na pašování. Například to, že proces proti firmě Philip Morris zastavila EU až poté, co jí tato firma zaplatila miliardu amerických dolarů, ani to, že pašování víc než na ceně závisí na kontrole obchodu (pouliční prodej atd). Nebo že za dnešní průměrný plat nakoupíte zhruba dvojnásobné množství krabiček nejprodávanější značky v porovnání se stavem před 17 lety - tedy že reálná cena cigaret je dnes poloviční než tehdy.

Je fakt, že když něco zdražíte, prodá se toho méně – klesne poptávka. Díky cenové elasticitě to ale v případě cigaret neznamená pro státní rozpočet ztrátu, ale přesně naopak. Za méně prodaných cigaret s vyšší daní vybere stát víc peněz než za více prodaných cigaret s nízkou daní. Jediný, kdo skutečně prodělá, jsou výrobci cigaret. Tedy, proč to poslanci neudělají? Zastupují tabákové firmy s několika stovkami zaměstnanců dohromady nebo 10 milionů lidí, kteří na smrtonosném výrobku nevydělávají, ale prodělávají?