Fabiano Golgo

27. 01.

Pořad pro buzny nebo umění je dostat ateistu do kostela

Fabiano Golgo Přečteno 32323 krát

Ahoj, heteráku, jak jsem slibil, tady jsou mé poznámky ke Qvéčku:
1) Pořad by měl mít určitou formu, měl by mít charakteristické prvky a ne, aby každý díl vypadal jinak;
2) neměl by být tak alternativní - pro intelektuály, ale měl by se zaměřit na početnější cílovou skupinu;
3) měl by být veden skupinou silných, neočekávaných, atraktivních a výrazných moderátorů.

Samozřejmě chápu, že ze strany tvůrčí skupiny může být jistý odpor (člověk nestuduje na FAMU, aby dělal komerční věci a ani veřejnoprávní TV nebude chtít něco á la Cosmopolitan pro buzny), avšak dostat se k širšímu publiku neznamená být komerčnější, ani hloupější. To, co láká tzv. normální lidi je jistá periodicita, opakovatelnost - že rozumí tomu, co mají před sebou. My, intoši (sic) máme rádi něco nestandardního, nového, co neznáme a neviděli jsme předtím. Jenže si musíme uvědomit, že pokud má Qvéčko hrát ve společnosti určitou roli a chceme ukázat, jací homosexuálové opravdu jsou, je zbytečné takový pořad zacilovat na lidi, kteří už to ví, nebo kterých se nějaká diskriminace netýká. Je to jako se snažit číst Bibli v kostele - tam už jsou všichni věřící. Větší umění je dostat ateistu do kostela, což v našem případě znamená - získat si diváky, kteří jsou proti nám.

Je alarmující, jak je ta generace lidí pod 20 let homofobní. Mé vysvětlení pro tento jev je, jak jsem už někdy napsal, že předchozí generace, zejména Husákovy děti a jejich potomstvo žili ve světě, kde byl kompromis nutný, protože měli kolem sebe různé typy lidí a neměli na výběr. Teď, si ti mladší mohou na internetu vybrat svůj kmen a žít výhradně s těmi, kteří mají stejné myšlení a názory. Dřív byli mladí donuceni, i když nepřímo, poslouchat zprávy (při večeři), trávili více času ve společenské místnosti, než je tomu dnes. Ta kulturní separace měla jako vedlejší efekt, že ten pocit, jaký měla ta předchozí generace, že musí akceptovat různorodost, už vymizel a ta nejmladší generace se v zájmu svých kmenů radikalizuje.

Proto si myslím, že naše mise bude smysluplnější, pokud přiblížíme, co to je nebo jací jsou homosexuálové a jiní právě této skupině obyvatelstva. Tak mě napadlo, že nový formát bude pravidelný a jasně vyhraněný, ale taky atraktivní právě pro tu mladší generaci, která by se u tv nezastavila, když tam nebude nic z jejich světa. Jeden z nápadů byl dát jako moderátora Daniela Landu. Domnívám se, že by takovou příležitost zlomit vlastní obraz nácka přijal, a ten element kontroverze bude pro tu cílovou skupinu dostatečně atraktivní. Dále, pokud se bude někdo stydět, že kouká na pořad o gayích, mohl by právě tento moderátor tento stud eliminovat. A hodně lidí by při surfování by na tenhle pořad (kvůli Landovi) kliklo, protože by předpokládali, že to je něco, co by je zajímalo... něco pro heteráci...

Samozřejmě nemůžeme všechno vsadit na jednu kartu, padla další jména se širším appealem a od koho zároveň máš pocit, že tam ten člověk nepatří, že s tou skupinou nemá nic společného. Např. pop Vojta Kotek, cool Vojtěch Dyk nebo - když jsi navrhoval transku - tak Vondráčkovou ;-))) (a ta se teď potřebuje zviditelňovat, přeci jen, je to poklad národního kulturního dědictví...); co třeba Roman Šebrle, Aleš Valenta, heterák Lukáš Vaculík? :-D Pavel Zuna nebo co třeba i Vladimír Železný - ten by se též určitě vrátil na obrazovku - mohl by odpovídat na telefonické dotazy od heteráků. Ještě provokativnější by bylo, kdyby tam byli 2 mladí moderátoři kolem 13 let, kluk a holka (jak staré jsou Tvé děti?)

Každopádně teď nechme moderátora stranou a jdeme k možnosti vytvoření formátu, který se opakuje a je pro diváka snáze identifikovatelný. Takže mít místo jeden týden profily, další týden eventy, další týden cestování do nějaké části světa, což je zmatečné, tak by bylo lepší současné formáty zkomprimovat a přidělit jim v každém dílu určitý počet minut. Tzn. že by Qvečko mohlo začít s Přehledem (co se v uplynuvším týdnu událo ve světě, který se LGBT komunity týká, pak nějaká reportáž, pak Reportáž týdne, poté může následovat pravidelná vtipná anketa A co na to heteráci? ("Jak mají gayové sex", "jsou role rozdělené na maminku a tatínka?" a další známá klišé: důležité avšak je, aby to bylo v každém díle). Pak může být klasický profil - Osobnost týdne. Následovala by v současnosti nepravidelná rubrika o zahraničí (byla by pravidelná), pak by se dalo zařadit pravidelná zpověď rodičů, jak přežili coming out svého dítěte, jak to měli předtím, jak to mají teď. Mohlo by se tam dát i rodiče, kteří své děti zavrhli, aby to právě ostatní obměkčilo.

Bylo by zajímavé, kdyby se v průběhu celého pořadu objevovala dvojice, která by se dohadovala o někom, zda je, či není gay, aby se smazaly stereotypy... Na konci by se došlo rozluštění. Někdy by se u třeba Vaculíka, Klause, Moravce atd. mohlo dát jako odpověď "nevíme". Takové jednoduché a vtipné spojováky mezi rubrikami pomáhají k tomu, aby se divák zdržel u celého pořadu, protože kolikrát i já sám, když jsem koukal, že následuje nějaká delší reportáž nebo rozhovor s někým, kdo mě nezajímá, raději jsem přepnul. Např. pořad pod pokličkou. Člověk se pak těší na odpovědi a zůstane až do konce...

V současnosti jsou těmito spojováky různé skeče, ale nejsou stejné a neplní tu funkci, kterou by měly mít (nespojují, ale rozdělují rubriky).

Takže bychom udrželi formáty, které máme v současnosti, ale jen by se spojili do jednoho pořadu a upravili by se trochu do provokativna, a ne prázdného humoru. A vše s cílem získat k obrazovkám heterosexuální většinu a objasnit jim, že různorodost gayů je obrovská, že nejsou jen vykroucení a dát lidem možnost, aby se identifikovali s někým, kdo v pořadu vystupuje. většina těch nápadů je jen nekonzultovaný jednostranný brainstorming z mé strany a až se sejdeme všichni, jistě nalezneme nějaké společné řešení...

Když jsem koukal na celý seznam pořadů od roku 2007 jsem si uvědomil, že není žádné téma, které by ještě nebylo zpracováno. Tak, jak jsi říkal, teď se nejčastěji spíše budeme vracet k tématům, které bylo již zpracováno, ale udělali bychom ho třeba precizněji. Tady je seznam témat + lidi, kteří by tam mohli vystupovat:

- Mám jednoho trpaslíka ze Slovenska, který by rád mluvil o tom, jaké je to být gay a "velmi malý" - narozdíl od toho, co bychom očekávali, má velmi bohatý sexuální život, je velmi sebejistý a do určité míry to ve své společnosti má jednodušší, protože by málokdo měl žaludek na to, aby proti němu, kvůli jeho vzrůstu, šel...;
- taky bych měl jednoho vozíčkáře se stejným profilem (sebejistý), zda i přes paralýzu má erekci, a jak to v sexu dělá;
- totéž o nevidomích;
- nenašel jsem něco na téma "gayové, kteří nikdy neměli homosexuální styk a jsou i starší, mimojiné to může pomáhat k pochopení toho, že homosexualita není jen o sexu "jsem panic, ale jsem gay" mezi lesbičkami je to častější;
- reportáž s velmi upřímnými otázkami a odpověďmi na téma, jaké to je být starý gay/lesba;
- mám lidi, kteří patří k různým sektám a náboženstvím, kteří by před kamerou hovořili nejen o své homosexualitě a i heterosexuálové (Krishna, jehovista, Mórmon), kteří by hovořili o masturbaci (lidé, o kterých by si to nikdo nemyslel);
- gay/hetero Vietnamci - jaký sex praktikují, specifičnost vztahu k homosexualitě;
- rozsáhlá anketa mezi hetero adolescenty o jejich mylných představách o tom, jak to mezi gayi funguje (maminka x tatínek);
- nebylo by na škodu mít jistou rubriku o profilech historických osobností podezřelých z homosexuality Ullysses Grant, Eduard Cupák, Toyen, Da Vinci, Edward Meynard Keynes, Michaelangelo, Jirka Labus;
- taky bych navrhoval, třeba i jako pravidelnou rubriku, že bychom vytvořili scénu, která by vypadala jako Freudova kancelář, ve stylu Film Noir, plná stínů, barevná a s různými ikamerovými úhly, kde by na gauči ležel buď homosexuál, který vypráví o svém utrpení při dospívání (kvůli orientaci) nebo člověk, který je naopak velmi proti homosexualitě, a tady by, jako u psychiatra vysvětloval, proč tomu tak je, jako např. skinhead, kněz nebo Bobošíková :-))

Tohle jsou jen mé první postřehy...

MŮJ NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNEK v Deníku Referendum ZDE: Tak tu máme český guláš, pánovééé

(reprodukce imejlu)

26. 01.

Tak tu máme český guláš, pánovééé

Fabiano Golgo Přečteno 28509 krát

Já: Dobrý den, můžu si k Vám sednout? Je tu volno?
Žena I: Jasně!
Žena II: Jsme tady jenom my dvě.

Číšník: Co Vám mohu nabídnout k pití?
Já: Kofolu prosím.
Číšník: A dáte si něco k jídlu?
Já: Ano.
Číšník: Přinesu Vám lístek. Moment.

Napsáno pro Deník Referendum (ZDE) Tak tu máme český guláš, pánovééé

Žena I: Představ si, včera jsem se bavila s bráchou.
Žena II: Myslíš s Jakubem?
Žena I: No jo, on teď pracuje ve Skansce. Našel si tam dobrej post.
Žena II: Tak to je jistě za vodou. To má jistě privilegia, co?
Žena I: No, to jo, ale to co mi občas řekne, je docela síla, teda. Jakože třeba, když se postaví nový byty, tak ty nejlíp udělaný, nejmíň odfláklý se prodávaj nejdříve zaměstnancům a pak jdou do prodeje.

Číšník: Tady máte lístek, prosím.
Já: Díky.

Žena II: Jak myslíš odfláklý?
Žena I: No, serou na kvalitu. Dokonce šetřej až tak, že podělávaj svoje subdodavatele.
Žena II: Tomu nerozumím.
Žena I: No, Skanska postaví hrubou stavbu a na koupelny a kuchyně mají někoho objednanýho. Sjednávaj termíny. A maj s nima velmi dobře sepsaný smlouvy. Oni pak schválně brzdí hrubou stavbu, aby subdodavatelé začínali se svou prací se zpožděním, jen že pak od Skansky dostávaj penále za to, že práce nestihli v termínu. To jsou svině, co?

Číšník: Máte vybráno?
Já: Já bych prosil menu číslo tři, ale místo knedlíků můžu bramborovou kaši?
Číšník: Samozřejmě. Dáte si i polívku?
Já: Jakou máte?
Číšník: Myslím, že už zbyla jen česnečka. Ale ještě se podívám jestli nezbyl vývar.
Já: Ne, česnečka je v pořádku.

Žena II: Ty jo, ale tak se přece s nima můžou přít nebo soudit, ne?
Žena I: To můžou, ale oni jsou sami rádi, že dostanou možnost dělat vícepráce pro takovou velkou firmu. Že to nakonec se vyplatí.
Žena II: A ještě něco pěknýho?

Čisník: A tu máme česnečkuuu...

Žena I: No jo je toho jistě víc, ale brácha mi víc neřekl. Jo, jo, ještě něco: prej se normálně stává, že prodávaný výměry bytů neodpovídaj skutečnosti. Jakože koupíš byt třeba o dva metry čtvereční menší. Ale kdo počítá, že? Kolik na to vydělají... na každý byt par metrů...
Žena II: Ámen…
Muž I: Dobrý den. Máte tady volno? Můžeme si přisednout?
Žena II a Já: Jistě.
Muž I: No ty vole, to zase koupili stroj, vylepšovák!
Muž II: No jo, ve firmě ruka ruku myje. To zase někdo z vedení má nějakýho kámoše u dodavatele…

Číšník: Tady máte moravského vrabce. A co vy pánové? Něco k pití?
Muž I: Pivo. Dvakrát. A přineste nám prosím guláš.
Číšník: Pět nebo šest knedlíků?
Muž II: Pro mě jenom čtyři.
Muž I: Mně dejte ten zbytek.
Číšník: Ano, pané, hned to budééé.

Muž I: Už je z toho taková normálka, co?
Muž II: Bohužel. Ale co, jsou to jejich peníze, tak ať si je utratí za co chtějí, i za píčoviny.
Muž I: Ale pak máme na hovno plat.
Muž II: To sice jo, ale hlavně kvůli daním, vole! Přece českej stát je největší zloděj. Měl jsem se radši učit a pracovat ve státní sféře. Tam jsou prachy a legálně se krade.
Muž I: Tak, tak.
Muž II: To švagr pracuje v MHD. A povídal, že každej větší funkcionář má svou „fiktivní firmu“, na kterou se proplácí faktury, i fiktivní. Jako ta matka od toho Martina Dvořáka...

Číšník: Tady máte dvě pivka, pánové.

Muž I: Ano, díkyyy… Cos čekal?
Muž II: No nic, ale prej se stává, že se proplácej faktury v milionech, a proplácej se dvakrát a nikoho to nesere. Docela evidentní kam to jde co?
Muž I: Myslíš třeba ty televizory za 30 mega?
Muž II: No jo a dvakrát zaplacená faktura na 30 mega a hovno z toho. Dobrý ne?
Muž I: 30 mega? To je byt na Vinohradech ne?

Číšník: Tak tu máme český guláš, pánovééé.

25. 01.

Bohnice: surrealistický tobogán

Fabiano Golgo Přečteno 34696 krát

Přestože nikdy nebyl na ničem závislý, nebyl v době návštěv do Bohnic intoxikován (ani alkoholem či marihuanou) a ani netrpěl abstinenčními příznaky, byl již na příjmu označen nálepkou narkomana, a jako s takovým s ním personál samozřejmě zacházel. Je příznačné, že v jeho anamnéze se objevily drogy, které nikdy nebral, stejně jako sebevražedné tendence, které (minimálně před touto zkušeností) nikdy neměl. Zacházení, anamnéza i stanovená diagnóza jevily všechny znaky toho, že jsou plodem stereotypního zacházení a vznikly takříkajíc „přes kopírák“. Fakt, že se v anamnéze objevil například pervitin lze vysvětlit jen tím, že bohnickým „odborníkům“ jejich zdřevnatělá zkušenost velí, že kdo se dostane na detox, určitě zneužívá i pervitin jako jedničku mezi tuzemskými návykovými látkami – a na negativní toxikologii vlastně nezáleží.

Napsáno pro Deník Referendum

(První článek o "Alfredovi" ZDE: J´Accuse)

MŮJ NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNEK v Deníku Referendum ZDE: Tak tu máme český guláš, pánovééé

Sebevražedné tendence jsou na druhou stranu chronickým zdůvodněním (výmluvou) pro „znedobrovolnění“ pobytu. Individuální přístup zůstal zapomenut, stejně jako partnerský princip, který (v případě Bohnic pouze deklarativně) měl v moderním zdravotnictví nahradit paternalistický vztah lékařů vůči pacientovi. O informovaném souhlasu, jako dalším základním principu moderní lékařské péče, se v případě Bohnic vůbec nedá mluvit.

Svým vstupem do Bohnické „léčebny“ se Alfred posadil na surrealistický tobogán, který jej strmě a ve spirálách stahoval čím dál hlouběji, až k hladině šílenství, kterému by v šílených podmínkách „blázince“ propadl snad i naprosto zdravý jedinec. Jak asi mohlo prostředí chronických alko-toxo pacientů (drogová subkultura), stereotypní přístup ošetřujícího personálu, izolace od všech zdrojů klidu a rovnováhy a naprostá nejistota ohledně vlastní budoucnosti působit na člověka s úzkostnou poruchou, si může každý představit sám, ačkoli to nikdo z nás asi v plné míře nepochopí...

Jak hospitalizace probíhala? Týden v nejtvrdším prostředí „horního detoxu“, kde člověk může pouze ležet v posteli, polykat v tomto případě stále se zvětšující počet prášků a dál se propadat do své úzkosti... Žádný program, žádná terapie, první náznak nějaké konzultace přišel až po více než týdnu na novém pavilonu, do té doby se s Alfredem bavili jen alko-toxo spolupacienti, mnozí z nich navíc s despektem, který vycházel z jeho drogové „nezkušenosti“. Vskutku obdivuhodná „terapie“ pro fobického pacienta, Světová zdravotnická organizace by se v Bohnicích mohla lecčemu přiučit! Namísto několikrát slibovaného (jak Alfredovi, tak jeho blízkým) propuštění pak přišla třívětá konzultace s pracovníkem soudu, který sedmý den od hospitalizace přesně dle litery zákona – ovšem opět s minimálním přihlédnutím k posuzované osobě – rozhodl o oprávněnosti nedobrovolné hospitalizace. Důvod – sebevražedné tendence...

Naštěstí se Alfred nenechal „zviklat“ a dál trval na tom, že se „z drog“ léčit nechce a dle svého názoru ani nepotřebuje, a svou roli snad sehrály i stížnosti jeho nejbližších a neustálé bombardování personálu žádostmi o vysvětlení a vůbec nějaké informace. Po týdenní hospitalizaci byl tedy Alfred přesunut na jiné oddělení, kde naštěstí probíhal i jakýsi pokus o skutečnou terapii, což umožnilo i první skutečné konzultace s ošetřujícím lékařem a dalšími terapeuty. Při těch se pomalu začalo dařit uvádět věci na pravou míru (tj. že úzkost či fobie neznamenají to samé jako drogovou závislost). Tyto konzultace proběhly koncem minulého týdne, tento týden v pondělí byl Alfred konečně propuštěn na svobodu.

Ani propuštění sice neproběhlo úplně „košer“ a kromě otřesného jednání personálu například Alfred ani nedostal prášky, kterými byl po dobu hospitalizace neustále dopován – přestože „léčebna“ má povinnost vybavit propouštěného pacienta léky na další tři dny (aby se předešlo „absťáku“ z náhlého vysazení a aby měl pacient případně čas přejít na ambulantní léčbu). Ale ani náhlé vysazení koňských dávek léků proti úzkosti, depresím a na spaní, ani poslední šok z propouštění nemohl být horší než předchozí hospitalizace.

Nikoho asi nepřekvapí, že propouštěný Alfred byl v mnohem horším stavu než Alfred přijímaný, ať už se týče celkové úzkosti, strachu z lidí, poruch spánku a dalších příznaků posttraumatického stresu. Ale Alfred projevil obdivuhodnou psychickou integritu a přese všechna prožitá traumata se jeho stav na svobodě rychle zlepšuje a vrací do normálu. Jen jedna věc se asi už nezmění. Odpor k jakékoli formě psychiatrické „pomoci“ či „léčbě“, která je v Alfredově případě o to tragičtější, že by ji vzhledem ke konstituci své psychiky mohl někdy v budoucnu potřebovat. Ovšem shodli jsme se, že než se znovu vydat do rukou „bílých plášťů“, raději odjet do Karpat, pomazat se grilovací omáčkou a medem, a popřát medvědům dobrou chuť.... A to trvám na tom, že sebevražedné tendence jsou to poslední, co by se v Alfredově duši skrývalo.

Aby nedošlo k mýlce, přestože na Bohnicích nenechávám ani nit suchou, nepochybuji o prospěšnosti psychologie a psychiatrie, správně stanovené diagnózy a odpovídající terapie. Nezpochybňuji funkci detoxifikace pro závislé pacienty atd. Ovšem sebelepší terapie může pomáhat jen pokud navazuje na správně stanovenou diagnózu, která vychází z kvalifikovaného a individuálního přístupu ke konkrétnímu pacientovi. A ne podle dosavadní praxe, která by u obecného lékařství vypadala asi tak, že by člověka přejetého vlakem poslali z chirurgie na oční, protože má rozbité brýle, a kdyby protestoval, přikurtovali by mu zpřelámané kosti k posteli a nacpali psychofarmaky pro dobrou náladu...

MŮJ NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNEK v Deníku Referendum ZDE: Tak tu máme český guláš, pánovééé

PLUS: EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S OSCAREM NIEMEYEREM (104 LET A STÁLE CHODÍ DO PRÁCE)

Archiv článků: leden 2012

Pořad pro buzny nebo umění je dostat ateistu do kostela

Tak tu máme český guláš, pánovééé

Bohnice: surrealistický tobogán

Blogeři abecedně