Znamená levice vždy jenom dluhy? Brazílie tuto teorii vyvrací
Časopis Time napsal, že Brazílie nyní zažívá revoluci sociálních standardů srovnatelnou s tou americkou v padesátých letech. Brazílie není pouze vedoucí ekonomikou Latinské Ameriky (je o 80 % silnější než ta druhá, mexická), ale v roce 2011 vystřídá Itálii na sedmé příčce na světovém žebříčku.
Luiz Inácio da Silva, známý též jako Lula, se do dějin zapíše jako prezident, který dovedl Brazílii do společenství nejvyspělejších států. Prezident, jenž během pouze jediné dekády dostal třicet milionů Brazilců z chudoby. Finanční pomoc byla cíleně poskytována více než dvanácti milionům chudých rodin pouze za podmínky, že budou posílat své ratolesti do školy a dodržovat pravidelnou docházku a že nechají své děti očkovat. Objem podmíněných dotací se stal největším na světě a jeho důsledkem bylo snížení chudoby v Brazílii o více než 27 %.
Ti lidé, jež dostávali díky Lulovi pomoc, se stali novou střední třídou. 60 % z nich má počítače; 40 % si koupilo vlastní domov; a 29,6 % si jenom za poslední dva roky koupilo nové auto. 68 % potomků nové brazilské střední třídy dosáhlo vyššího vzdělání než rodiče, což zajišťuje trend vzrůstající ekonomické síly. Z 5,5 milionu studentů soukromých středních škol v Brazílii pochází 2,7 milionu dětí z rodin, které se dostaly nad hranici chudoby před osmi lety. V Brazílii je celkem 58,6 milionu domovů, z nichž je už 73,6 % vlastněno osobami tam žijícími a 69,4 % už je plně splaceno. Pouze 17 % obyvatelstva stále platí nájem. Nezaměstnanost se drží na pouhých 5,7 %. Inflace nabrala strmý pokles z 2,076 % v roce 1994 na 66,1 % v roce 1995, dále v roce 1996 na 16 % až spadla na dnešní 3 %. Všechna data byla získána z brazilského statistického úřadu.
Lula dosáhl snížení chudoby i vylepšením trhu práce, investicemi do lidského kapitálu, narušením začarovaného kruhu chudoby, která se de facto dědila z generace na generaci.
Tohle všechno velmi silně vyniká v kontrastu s Venezuelou, kde Hugo Chávez zavedl radikální opatření, která odradila investory, kde ropné plošiny rezivějí, mosty se bortí, dochází k výpadkům elektrické sítě a kriminalita s inflací nastavují nové rekordy. Zatímco vzhledem k odhadům Ekonomické komise Spojených národů pro Latinskou Ameriku a Karibik brazilská ekonomika loni rostla o skoro 8 %, venezuelská se propadla o 1,6 %, což je po Haiti druhý nejhorší výsledek v Latinské Americe.
Za Luly si Brazílie vybudovala sebevědomí a pohon, který z ní udělal jednu z nejoblíbenějších destinací investorů, a kromě toho bude organizovat světový fotbalový šampionát v roce 2014 a Olympijské hry o dva roky později, což Brazílie použije k tomu, aby ukázala, jak se násilnické a drogami zmítané chudinské čtvrti přeměnily v krásná sídla střední třídy.
Lulův program ani v nejmenším neodrazoval od práce, naopak. Lidé museli dokazovat, že získané dotace využívají pro vzdělávání sebe a svých dětí. Studie poté zjistily, že peníze získané od státu byly využívány 1) na jídlo, 2) na školní pomůcky, 3) oblečení, 4) na boty (v tropických oblastech Brazílie neměly asi dva miliony dětí ani jeden pár bot až do 14 let).
Jako je zde zažitý pojem Husákovy děti, jsou v Brazílii mí vrstevníci nazýváni Lulovou generací. Brazílie utrpěla v roce 1964 vojenský převrat, údajně, aby se zabránilo komunistickému puči. Lula se o patnáct let poté stal kýmsi jako Lech Walesa tropů; proletářem pracujícím v automobilovém průmyslu, téměř negramotný, tím, kdo si dovolil na status quo. V roce 1979 rozjel stávku pracovníků v automobilovém průmyslu. Bojovali za vyšší mzdy, ale vojenská vláda spřátelená s manažery rozhodla o využití policie a zákonů o národní bezpečnosti a prohlašovala to pouze za opoziční hnutí. Zpěváci, herci a vlivní představitelé katolické církve se zasazovali o převedení pozornosti k Lulovi, svazovému vůdci, který se přerodil v symbol disidentství. Má generace byla poznamenána jeho odvážným a zaslepeným bojem za lidská práva a konec diktatury.
Lula nebyl schopný sestavit jedinou větu bez gramatických chyb, protože navštěvoval školu pouze do čtvrté třídy a jeho proletářský styl byl opomíjen ve všech prezidentských volbách od roku 1988, než byl konečně v roce 2002 zvolen. Ač obdivován, nikdo nevěřil, že by se mohl stát prezidentem. Ale tento téměř negramotný dělník je považován za jednoho z nejlepších prezidentů v celé 511 let dlouhé historii Brazílie. Narodil se do chudé rodiny v severovýchodní Brazílii, přišel o prst při práci v továrně, stal se vůdcem odborů, prezidentem Brazílie a možná i jedním z nejrespektovanějších světových vůdců.
Jeho změny nejsou dočasné, jsou zahraničními experty a tiskem vnímány jako solidní změna Brazílie v jednu z pěti nejvlivnějších a nejbohatších zemí světa. Rozzlobil prezidenta Obamu otevřením alternativních jednání s Íránem, ignorováním kubánského disidenta držícího hladovku. Aby dále potvrzoval nezávislost na Washingtonu, těsně před opuštěním úřadu uznal Palestinský stát, což pobouřilo Izrael; odmítl Itálii vydat domnělého levicového atentátníka Cesare Battisti a otevřeně nabídl podporu Wikileaks a Julianu Assangeovi.
Ve svém inauguračním projevu nová prezidentka Dilma Rouseff slíbila, že bude bojovat proti ovládání Spojených národů, obzvláště Rady bezpečnosti, bohatými zeměmi. Na druhou stranu anoncovala, že zaujme odlišný postoj vůči Íránu a Kubě, protože jako bývalá partyzánská aktivistka, která byla po mnoho měsíců mučena, je silně vyhraněna proti nesvobodě tisku a nedodržování lidských práv a svobod.
Očekává se, že co Lula začal, to Dilma dokončí. Jako hlavní cíl si dala odstranit poslední zbytky stále existující chudoby v Brazílii a vymýcení bezdomovectví. O tom nikdo nepochybuje, dokonce ani opozice ne.
Brazílie se prostě stala tak bohatou zemí, že je schopna nabízet státní podporu, nicméně velmi dobře sledovanou a adresnou, s přísnými požadavky, které vedou k edukaci nižších tříd, které následně snáze najdou práci. Lulova ekonomická a sociální revoluce může posloužit jako model pro levicové vlády po celém světě. Lula je pragmatik, spojil se dokonce i se svými bývalými pronásledovateli, otevřeně tvrdil, že od dob v družstvu pochopil, že kompromis znamená vzdát se něčeho důležitého, abychom získali něco ještě důležitějšího. Nemusel omezovat média, ani potlačovat opozici. Objevil skutečnou rovnováhu, která mu poskytla veškeré nástroje volného trhu k prolnutí se státní pomocí pro lidi žijící na chvostu společnosti.
Brazílie v číslech:
190,732,694 obyvatel, z toho 97,342,162 žen; 51,3% žen, 48,7% mužů.
Z pracujících je 42,6% žen, 11,1% žen je nezaměstnaných, zatímco u mužů to je 6,2%;
160,789,708 obyvatel žije ve městech;
66,6 milionů Brazilců je ženatých/vdaných, zatímco 62,2 milionů není ve svazku. 47,6% mužů versus 44,2% žen.
V roce 1990 měla průměrná Brazilka 3,6 dítěte průměrně v 19 letech, v roce 2009 měla průměrná Brazilka 1,8 dítěte průměrně v 24 letech.
Napsáno pro Deník Referendum
http://denikreferendum.cz/clanek/9414-znamena-levice-vzdy-jenom-dluhy-lulova-generace-a-nova-brazilie