Právem vypískán

24. 11. 2014 | 13:08
Přečteno 9186 krát
Prezident Miloš Zeman byl 17. listopadu při oslavách 25. výročí demonstrace z roku 1989 v Praze na Albertově právem vypískán.

Byl právem vypískán nejenom proto, že nedlouho před tím v televizní debatě tuto událost veřejně znevážil a vykreslil způsobem, který neodpovídá skutečnosti, ale také proto, že v úřadu prezidenta České republiky dlouhodobě a stále otevřeněji působí v duchu zcela protikladném tomu, který vedl většinu účastníků tehdejší demonstrace i většinu těch, kdo se v následujících dnech, týdnech a měsících zapojili do úsilí o odstranění diktatury komunistické strany, obnovu parlamentní demokracie a odsun okupačních vojsk.

Patřím mezi účastníky průvodu ze 17. listopadu 1989. Byl jsem tehdy dosti stár na to, abych dokázal rozlišit, co se kolem mne děje, a zároveň dosti mlád na to, abych si to i po pětadvaceti letech pamatoval. Tvrzení prezidenta Zemana, pronesené před televizními kamerami, že šlo jen o jednu z mnoha demonstrací, které tehdy probíhaly, a že zásah proti ní byl jakýmsi během milicionářů, kteří si přikládali pendreky na prsa, je v obou bodech nepravdivé. Průvod, který vyšel 17. listopadu 1989 z pražského Albertova a ubíral se posléze po pravém břehu Vltavy k Národnímu divadlu, se od demonstrací, které mu předcházely (Palachův týden, 21. srpen 1989), lišil především počtem svých účastníků, který byl řádově vyšší: nikoli desítky, nikoli stovky, nikoli tisíce, ale desetitisíce. Dav, který posléze zaplavil nábřeží, nebylo snadné rozehnat. Bylo zřejmé, že dojde-li ke střetu mezi tak velikou masou lidí a ozbrojenými silami, nepůjde o procházku růžovým sadem. Ozbrojené jednotky, které sevřely část demonstrantů na Národní třídě, nebyly tvořeny neohrabanými milicionáři, ale mladými a cvičenými těžkooděnci. Přítomni byli i cvičení psi a po stěnách okolních domů se spouštěli mrštní mužíci v přiléhavém oděvu. Když se ozbrojenci na Národní třídě vrhli na demonstranty, padaly rány obušky a lidé byli smýkání po zemi. Nebylo nic nepravděpodobného na tom, že by při tak surovém zacházení mohl někdo z demonstrujících přijít o život.

Jak je možné, že Miloš Zeman, který tolik zdůrazňuje, že se na rozdíl od svých dnešních oponentů této demonstrace osobně zúčastnil, nepostřehl rozdíl mezi ní a demonstracemi předchozími? Jak je možné, že se mu v paměti místo zdatných těžkooděnců mlátících bezbranné demonstranty dlouhými obušky vybavují nemotorní tatíci z Lidových milicí, kteří si v běhu kladou pendreky na prsa? Snad se účastnil nějaké jiné demonstrace, snad se nacházel na nějakém jiném, méně nebezpečném místě. V každém případě jeho televizní vystoupení muselo vyvolat rozhořčení všech, kdo si tuto událost pamatují lépe než on, kdo byli zraněni, zmláceni či zadrženi, i těch, kdo to znají z dobových dokumentů, svědectví a rekonstrukcí. Ti všichni měli proč na Albertově pískat.

Ale existuje závažnější důvod toho, proč byl prezident Zeman při oslavách 17. listopadu právem vypískán. Projevil se totiž v nedávné době jako nepřítel demonstrantů na kyjevském Majdanu a projevuje se dlouhodobě jako přítel režimu Vladimíra Putina. Pro ukrajinské občany, kteří vytrvale demonstrovali za to, aby jejich prezident dodržel, co slíbil, nenašel prezident České republiky pochopení. Ukrajinskou krizi včetně ruské okupace a protiprávní anexe Krymu bagatelizoval jako pouhou chřipku. Ruskou „skrytou“ vojenskou intervenci na východní Ukrajině označuje opakovaně za ukrajinskou občanskou válku (přirovnal ji dokonce ke španělské občanské válce, ve které „přirozeně“ intervenovaly zahraniční mocnosti na obou stranách). Svými výroky a svými činy se staví proti politice Evropské unie vůči Rusku, a vyjadřuje naopak svou podporu stanoviskům představitelů ruské vlády. Hájí zájmy Ruska proti Ukrajině, proti Evropské unii, proti členským státům NATO.

Lidé, kteří se identifikují s odkazem československého listopadu 1989, s těmito postoji, projevy a činy hlavy České republiky nemohou souhlasit. Právem v nich vidí opak toho, oč Češi a Slováci v listopadu 1989 usilovali. Nezapomněli také, že pokus o liberalizaci komunistického režimu v Československu v roce 1968 skončil vpádem okupačních vojsk Varšavské smlouvy v síle 34 divizí, z nichž 30 bylo sovětských, a že sovětská vojska v síle 6 divizí zůstávala trvale přítomna na československém území jako opora československého komunistického režimu. Tito lidé zcela pochopitelně vidí v současné ruské snaze zabránit samostatnému ukrajinskému státu, aby o svém politickém uspořádání a své zahraničněpolitické orientaci rozhodoval sám, počínání nikoli nepodobné tomu, jež někdejší Sovětský svaz projevoval vůči Československu. Postoj prezidenta Zemana v ukrajinské krizi je v křiklavém rozporu s odkazem demonstrujících studentů z let 1989 i 1939. Proto vyvolává oprávněný odpor.

Existuje jistě i řada jiných důvodů, které mohly prezidenta Zemana učinit účastníkům oslav 25. výročí 17. listopadu 1989 nesympatickým, např. jeho neúcta k českým korunovačním klenotům či jeho mimořádně vulgární výroky. Podobné poklesky by však samy o sobě asi nezavdaly příčinu k tak hlasitému projevu nevole při tak vážné příležitosti v přítomnosti tak vzácných hostí. Existují nicméně alespoň ještě dva další závažné důvody, proč lidé právě při této příležitosti prezidenta Zemana oprávněně vypískali.

Hnací silou listopadových a prosincových událostí roku 1989 byly především dvě skupiny československého obyvatelstva: vysokoškoláci a disidenti. Československé disidentské hnutí, které se zformovalo v polovině sedmdesátých let, se ve své kritice komunistického režimu opíralo o Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975, jehož součástí byla myšlenka univerzálního významu lidských práv a svobod, k jejichž respektování se signatářské země zavázaly. Tato myšlenka tvořila étos disidentského hnutí, byla na ní založena Charta 77 i další disidentské iniciativy a spojil s ní své působení v disentu i v prezidentském úřadu Václav Havel. Je zakotvena ve Smlouvě o Evropské unii a do nedávné doby spoluurčovala také zahraniční politiku České republiky. Prezident Zeman není jediný z českých politiků, kdo se od tohoto dědictví distancuje. Činí tak nicméně způsobem mimořádně výrazným.

Prozatímním vrcholem jeho působení v tomto směru jsou jeho nedávná veřejná prohlášení při návštěvě Čínské lidové republiky, v nichž se zřekl agendy lidských práv a uvedl, že se do Číny přijel učit, jak se konsoliduje společnost. Lze se účastníkům oslav 17. listopadu 1989 divit, že prezidenta Zemana vypískali? Žije mezi námi stále ještě dost lidí, kteří nezapomněli na masakr čínských studentů na Náměstí nebeského klidu v létě téhož roku 1989, dosti těch, jimž není lhostejný osud Tibetu, Hongkongu a Thaj-wanu. Ti všichni mají oprávněný dojem, že prezident Zeman záměrně hanobí odkaz Václava Havla, československého disidentského hnutí i hodnot, o které se opíralo a které donedávna vyznávala i Česká republika.

17. listopad je ale především připomínkou protestních průvodů českých vysokoškoláků: těch, kteří vyšli do ulic v roce 1939, a těch, kteří je následovali v roce 1989. Je to jejich den: patří studentům a akademické obci. Prezident Zeman se však s akademickou obcí již před časem dostal do vážného konfliktu, když se pokusil přisvojit si právo nejmenovat profesory, kteří se mu nelíbí. Vyjádřil navíc pohrdání vysokými školami i ústavou, když po tomto nezdařeném pokusu odmítal svou ústavní povinnost vykonávat a chtěl se jí zbavit. A znovu se dotkl cti vysokých škol, když nedlouho před letošním 17. listopadem pozval jen některé z rektorů na oslavu státního svátku 28. října, a jiné nikoli. I za to byl na Albertově, ve svátek českých vysokoškoláků, právem vypískán.

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima nemá pravdu, když říká, že ti, kdo na Albertově pískali, pošlapali památku studentů z roku 1939 a 1989. Naopak, uctili ji. Pošlapal ji svými předchozími kroky český prezident.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy