Nejen chlebem či vínem živ je člověk, nýbrž také kaštanem jedlým. Je tu čas pečených kaštanů, čas hřejivý a vonný.

Často se mě někdo ptá, jak ten jedlý kaštan vlastně vypadá? Mnoho lidí zná jeho plody z obchodu, ale již málokdo ví, jak vypadá kaštanovníkový strom. S kamarádkou, fotografkou Lenkou Konečnou jsme se tedy posledního říjnového dne vydali do „kaštanového“ lesa, a zatímco já se zhostil úlohy sběrače kaštanů, Lenka pořídila snímky. Několika z nich vám nedávnou podzimní náladu kaštanového porostu přiblížíme. Lence Konečné touto cestou děkuji za krásné snímky (doufám, že vám kaštany chutnaly)



Jako lehkým barevným závojem zakrývají koruny kaštanovníků (jeden z nich je třešeň) pohled na slunečné podzimní nebe, které je tak mnohem krásnější, než by bylo bez nich.




V lesním zápoji dosahují kaštanovníky výšky vskutku úctyhodné. Tyto mají, ve věku asi 85 let, značnou část života i plodnosti ještě před sebou. Pokud bychom nahlédli pod jejich kůru, podle dřeva poznáme, že nezapřou svůj příbuzenský vztah s dubem. Ale necháme je v klidu růst.





Takhle nějak vypadají nažky jedlého kaštanu, když spadnou na zem, a ostnité číšky, připomínající malý kaktus. Při poryvu větru často obojí ze stromů doslova „prší“ a sběr kaštanů tak bývá nikoli nebezpečným, ale přece jen docela „dobrodružným“...




Plody kaštanu. Pan Bohumil Lošťák, lesník, fotograf a básník lužního lesa je právem nazývá darem od Boha. Můžeme je jíst pečené i vařené, vyrobit z nich chutný chléb, sladké dezerty, zmrzlinu, pivo, kaše, omáčky a bůhvíco ještě. V lese se o ně dělíme s divočáky, hlodavci i jinými neúnavnými sběrači, ale stromy jich každoročně nadělují víc než dost.





Jeden z listů lípy se zatoulal do záběru, aby tak spolu s pichlavými kuličkami předal laskavé poselství. Po dlouho očekávané vláze se k životu probraly i houby a les se nakrátko stal rájem pro sběrače václavek.






Pracovní fotografie z letošního „kaštanobraní“ - plastový kýbl v přírodě působí trošku jako pěst na oko, ale koneckonců je praktický a na kvalitu posbírané úrody nemá vliv...




První zkušební várka byla úspěšně upečena, snězena a chutným ryzlinkem rýnským zapita.





Stromy již shodily poslední ze svých listů a zaslouženě odpočívají. Až budou (kéž by) pokryty bílou sněhovou pokrývkou, možná si na ně vzpomeneme. A budeme se těšit na shledanou příští rok.


PŘEJI KRÁSNÉ DNY ADVENTNÍ!