Vyznání stromům
Stromy jsou bytosti, které jsou nám sympatické svojí mohutností a majestátností, dlouhověkostí, touhou dotknout se nebes i spojením s Matkou Zemí.
Svojí výškou, která však nezná povýšenost. Svým klidem, laskavostí a trpělivostí.
Čas jarní je časem slunce, zpěvu ptáků a také svěží zeleně mladého rašícího listí. Pestré palety barev a vůní květů, k radosti nám i tisícům včel, které v symbióze se stromem vytvářejí nádherný harmonický a léčivý akord. Jaro je období, kdy si více než kdy jindy uvědomujeme, jak krásné může být se „jen“ nadechnout.
Čas letní je čas horka a spalujícího slunečního žáru, ale také příjemného stínu a chladu pod korunami stromů. Je to také čas ovocný, který vlastně plyne od konce jara přes léto až do podzimu.
Všimneme si ovocného stromu, obsypaného sladkou úrodou, a zažíváme pocit čehosi jistého, laskavého a blízkého. Při pohledu na chutnou ovocnou nadílku, kterou strom nabízí všem bezpodmínečně, se na strom nezřídka spontánně usmějeme. A máme právo věřit tomu, že i on se usmívá na nás.
Čas podzimní je časem nadcházejícího odpočinku stromů, kdy pro pohlazení oka i duše zalijí krajinu koktejlem těch nejkrásnějších barevných tónů. Nač o tom vlastně psát, vždyť chceme-li přírodě porozumět, umožníme jí, aby nám byla nablízku, nebo jí zkusíme jít alespoň trochu naproti. A proto na podzim, stejně jako kdykoli jindy, navštěvujeme les, park, starý ovocný sad nebo třeba alej letitých lip či dubů.
Díváme se a posloucháme.
Zima je stromům časem zaslouženého spánku. Obalené sněhem, bílou námrazou, vypadají stromy za bezvětrného dne jako neživé sochy, ale přesto mají svůj nenapodobitelný půvab a tajemné kouzlo. Období zimy je pro někoho období ponuré a šedivě melancholické, pro jiného zase obdobím zimních radovánek. Pro všechny je však příslibem. Vždyť po něm zase, jako každý rok, přijde jaro.
Strom jako tichý poutník prochází desítkami, stovkami, ba i tisíci jar,
let, podzimů a zim. Provází naše životy od kolébky až po rakev.
Dokud budou stromy, můžeme být i my.
Když nebude ekonomický růst, budeme.
Když nebudou nové silnice a dálnice, budeme.
Když nebudou nová nákupní a obchodní centra, budeme.
Když nebudou počítače, mobilní telefony, nebo komunikace přes Facebook, budeme.
Když nebude Aktualne.cz, budeme.
Když nebudou stromy, nebudeme...
Krásné jaro všem.
Svojí výškou, která však nezná povýšenost. Svým klidem, laskavostí a trpělivostí.
Čas jarní je časem slunce, zpěvu ptáků a také svěží zeleně mladého rašícího listí. Pestré palety barev a vůní květů, k radosti nám i tisícům včel, které v symbióze se stromem vytvářejí nádherný harmonický a léčivý akord. Jaro je období, kdy si více než kdy jindy uvědomujeme, jak krásné může být se „jen“ nadechnout.
Čas letní je čas horka a spalujícího slunečního žáru, ale také příjemného stínu a chladu pod korunami stromů. Je to také čas ovocný, který vlastně plyne od konce jara přes léto až do podzimu.
Všimneme si ovocného stromu, obsypaného sladkou úrodou, a zažíváme pocit čehosi jistého, laskavého a blízkého. Při pohledu na chutnou ovocnou nadílku, kterou strom nabízí všem bezpodmínečně, se na strom nezřídka spontánně usmějeme. A máme právo věřit tomu, že i on se usmívá na nás.
Čas podzimní je časem nadcházejícího odpočinku stromů, kdy pro pohlazení oka i duše zalijí krajinu koktejlem těch nejkrásnějších barevných tónů. Nač o tom vlastně psát, vždyť chceme-li přírodě porozumět, umožníme jí, aby nám byla nablízku, nebo jí zkusíme jít alespoň trochu naproti. A proto na podzim, stejně jako kdykoli jindy, navštěvujeme les, park, starý ovocný sad nebo třeba alej letitých lip či dubů.
Díváme se a posloucháme.
Zima je stromům časem zaslouženého spánku. Obalené sněhem, bílou námrazou, vypadají stromy za bezvětrného dne jako neživé sochy, ale přesto mají svůj nenapodobitelný půvab a tajemné kouzlo. Období zimy je pro někoho období ponuré a šedivě melancholické, pro jiného zase obdobím zimních radovánek. Pro všechny je však příslibem. Vždyť po něm zase, jako každý rok, přijde jaro.
Strom jako tichý poutník prochází desítkami, stovkami, ba i tisíci jar,
let, podzimů a zim. Provází naše životy od kolébky až po rakev.
Dokud budou stromy, můžeme být i my.
Když nebude ekonomický růst, budeme.
Když nebudou nové silnice a dálnice, budeme.
Když nebudou nová nákupní a obchodní centra, budeme.
Když nebudou počítače, mobilní telefony, nebo komunikace přes Facebook, budeme.
Když nebude Aktualne.cz, budeme.
Když nebudou stromy, nebudeme...
Krásné jaro všem.