Vyznání stromům
Stromy jsou bytosti, které jsou nám sympatické svojí mohutností a majestátností, dlouhověkostí, touhou dotknout se nebes i spojením s Matkou Zemí.
Svojí výškou, která však nezná povýšenost. Svým klidem, laskavostí a trpělivostí.
Čas jarní je časem slunce, zpěvu ptáků a také svěží zeleně mladého rašícího listí. Pestré palety barev a vůní květů, k radosti nám i tisícům včel, které v symbióze se stromem vytvářejí nádherný harmonický a léčivý akord. Jaro je období, kdy si více než kdy jindy uvědomujeme, jak krásné může být se „jen“ nadechnout.
Čas letní je čas horka a spalujícího slunečního žáru, ale také příjemného stínu a chladu pod korunami stromů. Je to také čas ovocný, který vlastně plyne od konce jara přes léto až do podzimu.
Všimneme si ovocného stromu, obsypaného sladkou úrodou, a zažíváme pocit čehosi jistého, laskavého a blízkého. Při pohledu na chutnou ovocnou nadílku, kterou strom nabízí všem bezpodmínečně, se na strom nezřídka spontánně usmějeme. A máme právo věřit tomu, že i on se usmívá na nás.
Čas podzimní je časem nadcházejícího odpočinku stromů, kdy pro pohlazení oka i duše zalijí krajinu koktejlem těch nejkrásnějších barevných tónů. Nač o tom vlastně psát, vždyť chceme-li přírodě porozumět, umožníme jí, aby nám byla nablízku, nebo jí zkusíme jít alespoň trochu naproti. A proto na podzim, stejně jako kdykoli jindy, navštěvujeme les, park, starý ovocný sad nebo třeba alej letitých lip či dubů.
Díváme se a posloucháme.
Zima je stromům časem zaslouženého spánku. Obalené sněhem, bílou námrazou, vypadají stromy za bezvětrného dne jako neživé sochy, ale přesto mají svůj nenapodobitelný půvab a tajemné kouzlo. Období zimy je pro někoho období ponuré a šedivě melancholické, pro jiného zase obdobím zimních radovánek. Pro všechny je však příslibem. Vždyť po něm zase, jako každý rok, přijde jaro.
Strom jako tichý poutník prochází desítkami, stovkami, ba i tisíci jar,
let, podzimů a zim. Provází naše životy od kolébky až po rakev.
Dokud budou stromy, můžeme být i my.
Když nebude ekonomický růst, budeme.
Když nebudou nové silnice a dálnice, budeme.
Když nebudou nová nákupní a obchodní centra, budeme.
Když nebudou počítače, mobilní telefony, nebo komunikace přes Facebook, budeme.
Když nebude Aktualne.cz, budeme.
Když nebudou stromy, nebudeme...
![](https://blog.aktualne.cz/media/524/20170414-DSC_7043-2 - kopie.jpg)
Krásné jaro všem.
Svojí výškou, která však nezná povýšenost. Svým klidem, laskavostí a trpělivostí.
Čas jarní je časem slunce, zpěvu ptáků a také svěží zeleně mladého rašícího listí. Pestré palety barev a vůní květů, k radosti nám i tisícům včel, které v symbióze se stromem vytvářejí nádherný harmonický a léčivý akord. Jaro je období, kdy si více než kdy jindy uvědomujeme, jak krásné může být se „jen“ nadechnout.
Čas letní je čas horka a spalujícího slunečního žáru, ale také příjemného stínu a chladu pod korunami stromů. Je to také čas ovocný, který vlastně plyne od konce jara přes léto až do podzimu.
Všimneme si ovocného stromu, obsypaného sladkou úrodou, a zažíváme pocit čehosi jistého, laskavého a blízkého. Při pohledu na chutnou ovocnou nadílku, kterou strom nabízí všem bezpodmínečně, se na strom nezřídka spontánně usmějeme. A máme právo věřit tomu, že i on se usmívá na nás.
Čas podzimní je časem nadcházejícího odpočinku stromů, kdy pro pohlazení oka i duše zalijí krajinu koktejlem těch nejkrásnějších barevných tónů. Nač o tom vlastně psát, vždyť chceme-li přírodě porozumět, umožníme jí, aby nám byla nablízku, nebo jí zkusíme jít alespoň trochu naproti. A proto na podzim, stejně jako kdykoli jindy, navštěvujeme les, park, starý ovocný sad nebo třeba alej letitých lip či dubů.
Díváme se a posloucháme.
Zima je stromům časem zaslouženého spánku. Obalené sněhem, bílou námrazou, vypadají stromy za bezvětrného dne jako neživé sochy, ale přesto mají svůj nenapodobitelný půvab a tajemné kouzlo. Období zimy je pro někoho období ponuré a šedivě melancholické, pro jiného zase obdobím zimních radovánek. Pro všechny je však příslibem. Vždyť po něm zase, jako každý rok, přijde jaro.
Strom jako tichý poutník prochází desítkami, stovkami, ba i tisíci jar,
let, podzimů a zim. Provází naše životy od kolébky až po rakev.
Dokud budou stromy, můžeme být i my.
Když nebude ekonomický růst, budeme.
Když nebudou nové silnice a dálnice, budeme.
Když nebudou nová nákupní a obchodní centra, budeme.
Když nebudou počítače, mobilní telefony, nebo komunikace přes Facebook, budeme.
Když nebude Aktualne.cz, budeme.
Když nebudou stromy, nebudeme...
![](https://blog.aktualne.cz/media/524/20170414-DSC_7043-2 - kopie.jpg)
Krásné jaro všem.