Říká se, že o mrtvých jen dobře. Píši tento seriál blogů proto, aby byl osud paní Hany Horké varováním pro živé, kteří mohou dopadnout jako ona. Pokud by zbytečně nezemřela, další její osud by nebyl lehký.
V předminulém a do poloviny minulého století se nadaným a chytrým chlapcům říkalo, aby šli studovat na doktora, že se budou mít dobře a budou mít hodně peněz. Platí to i v současné době, ale spíše pro lékaře alternativní medicíny.
Hnutí New Age se podařilo vymýt mozky asi jednomu procentu našich žen, které nevratně ztratily kritické myšlení. Přišly postupné vlny coronavirové pandemie a naši zdravotníci jsou na pokraji svých sil. Politici s odborníky napřed vyzývali občany k očkování, teď je už dokonce prosí.
Líbí se mi výraz „potvrdila brejk“. Hlavně, když ho zaslechnu z úst komentátora tenisu v Melbourne a patří to naší hráčce. Takže bych chtěl potvrdit svá tvrzení v minulém blogu O folkové zpěvačce Haně Horké 2.
Někteří lidé jsou zpiti svými svobodnými rozhodnutími, které si mohou dokonce úspěšně prosadit soudní cestou. Státu se dává za vinu, že neumí přesvědčit lidi k očkování. Jak má stát přesvědčovat, když to nedokáže rodina s vlastní matkou.
Zemřela folková zpěvačka Horká, která se cíleně nakazila virem. Jste odpad, vzkázal syn lidem zpochybňujícím vakcínu. Můj blog se bude zabývat kdo je v tomto případě odpadem. Ukáže, v čem stát selhává.
Byl otištěn 14. ledna 2019 a jmenoval se „Nesplní očekávání, ale díky za něj“. Těší mne, že za minulý rok měl 592 přečtení, přičemž za předminulý jen 387. Ministerstvo zdravotnictví tehdy chystalo zákon O léčitelských službách a já se k němu vyjadřoval. Nakonec to ministerstvo neuváženě vzdalo a neseme následky jeho rozhodnutí.
V Praze můžeme zítra očekávat další protestní demonstraci antivaxlerů. Máme vytouženou svobodu a součástí ústavy jsou i základní lidská práva. Právo na svobodu slova i právo shromažďovací.
Včera večer jsem dopsal blog o Šarlatánovi, najel kurzorem na „Odeslat“, zmáčkl levé tlačítko myši a kupodivu se mi neulevilo za dalším odeslaným článkem. Pořád jsem měl dojem, že to nebyly všechny informace, které jsem chtěl čtenářům říci. Ráno je moudřejší večera a skutečně příští den jsem si vzpomněl, že mám Mikoláška na půdě a tak dávám věci do pořádku.
Tak jsem se konečně dočkal a v neděli se na ČT1 díval na médii doporučovaný film Šarlatán. Po jeho zhlédnutí jsem byl rozladěn. Připadalo mi, že dort upečený Čapkovým pejskem s kočičkou dokázal zvítězit v národní soutěži Pochoutka roku a sbíral ocenění i na mezinárodních soutěžích.