O slovenském mléce pro Čínu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová přijala ve středu 10. července čínského ministra zahraničí Wang Iho. Oba se shodli na boji proti klimatickým změnám a jednalo se při této příležitosti o dodávkách slovenského mléka do Číny.
A právě toto mi hlava nebere. Dodávka mléka zanechá uhlíkovou stopu, proti které chtějí obě strany bojovat, a je nesmyslem vozit mléko do daleké Číny. Buď jim tam krávy málo dojí, nebo těch krav má Čína málo. Pak ať se dohodnou, že tam Slovensko pošle normální leteckou linkou odborníka, aby situaci na místě vyhodnotil a poradil řešení, aby byla Čína ve výrobě mléka soběstačná a nezanechávala uhlíkovou stopu jeho dovozem.
Jihočeská Madeta si pořád stěžuje, že jí zemědělci dodávají málo mléka, protože ho raději vozí do Německa, kde dostanou lepší cenu. Divím se, že o tom na Slovensku neví.
Dodatek následujícího dne:
Z diskuze jsem se dověděl, že se jedná o sušené mléko. Je to malá přidaná hodnota, slovenské sýry jsou lepší.
První ranní víkendový vlak mi do Prahy přijíždí v sedm ráno, kdy místní a turisté ještě většinou spí. I vydal jsem se pěšky přes Václavské náměstí na Hrad. Začalo to již na Václavském náměstí, kde dva štáby fotografů fotily čínskou svatební dvojici. Mimochodem, všem nevěstám to v bílém slušelo. Na Staroměstském, Malostranském, na Karlově mostě i Hradě totéž. Doma mi syn vysvětlil, že Číňany okouzlilo filmové melodrama, které končí svatbou v Praze. Natočit tak bondovku, kde hlavní hrdina upije plzeňského, ochutná slovenský oštěpek a prohlásí, že nic tak dobrého nejedl a nepil, máme o export přidané hodnoty nejen do Číny postaráno.
Čína má pořád u svých severních hranic čisté životní prostředí. Mongolové tam kočují se svými stády a mladí jim utíkají do města, těžko shánějí práci a teskní po domově. Tak ať je naučí chovat dojné krávy v kravínech a píci dovážet z pastvin. Číňanů bude stále více a tím se logicky spotřeba mléka bude zvyšovat.