S netrpělivostí od roku 2013 každoročně před vánocemi čekám, až se v nabídce časopisů objeví poslední číslo týdeníku Rozhlas. S nedočkavostí prostuduji nejen vánoční rozhlasové programy, ale začnu těmi televizními. Letos jsem znovu se smutkem konstatoval, že v nabídce zase není můj nejoblíbenější „vánoční“ film.

Film „Země, odkud přicházím“ naposledy vysílala naše televize na vánoce 2013. Byl natočen již v roce 1956 a září v něm dvojrolí skvělý Gilbert Bécaud, který v něm zpívá a plní přání. Děj se odehrává v zimním středisku a na ulicích chodí lyžaři ve větrovkách, šponovkách a na rameni mají lyže s kandahárem. Je to film, který mě vánočně naladí a dojme. Hlavně závěrem, ve kterém se objeví krásná Marinetta v bílých šatech, to mi koutky očí zvlhnou, ač stomatolog, jsem citlivý člověk.

Přece jen se na něj každoročně podívám. Mám ho natočený na starém kazetovém videorekordéru. Kvalita přehrávky není valná. Proto s netrpělivostí čekám, až si jednou na něj vzpomene Česká televize a zařadí ho do své vánoční nabídky. Pak si pořídím kvalitnější záznam. V roce 2013 mě unikl.

Vánoce prožiji s rodinou staršího syna. Povečeříme, vyženeme děti se snachou na procházku a nachystáme dárky pod stromeček. Až se vrátí, budu pozorovat radostí rozzářené oči vnoučat nad pěknými dárky. Chvíli pobudu a půjdu domů, nemám to daleko. Doma si uvařím dobrý čaj, k němu si dám darovanou vánočku a ponořím se do děje filmu „Země, odkud přicházím“.

Jsem starý a kromě zdraví nemám pro sebe žádné přání.
Přesto moc prosím pro druhé:
Bože, dej pokoj a spravedlnost lidem dobré vůle.
Bože, potrestej ty zlé, kteří uškodili a dále škodí.
Bože, buď shovívavý k mé ženě, jsi vševědoucí a víš, že zmanipulované ženy v posledním stadiu osobního růstu jsou nesoudné.
Bože, najdi pochopení pro čin trpícího Ctirada Vitáska, který tu čekárnu musel vystřílet. Jinak by se naše zdravotnictví nedočkalo smysluplné reformy, která přinese ambulantním lékařům kvalitní vzdělání i čas naslouchat a rozumět bolestem ztrápených pacientů.