O uchu, které by mohlo slyšet
Vstávám brzy a snídani si naplánuji tak, abych při ní v rádiu slyšel nejnovější zprávy. Dnes jsem zaslechl nářek zástupce strojvedoucích, že jsou stále více zatížení a tím pádem unavenější. Také někteří z nich jezdí pro více zaměstnavatelů a nedá se to spolehlivě kontrolovat. Podtextem bylo, ať se nedivíme, že občas projedou na červenou.
Shodou okolností jsem přesně před rokem uveřejnil blog „Oko vidí, ucho slyší“. Psal jsem v něm, že pracoviště strojvůdce by mělo být vybaveno zvukovým zařízením, které by signalizovalo, že má na semaforu červenou. Ten by se tak nemusel spoléhat na své oči a byl by upozorněn dalším smyslem. Jsem hrdý, že máme pověst vynalézavých lidí. Hlavně mladí se činí. Nechci věřit tomu, že by se nenašel nikdo, kdo by jednoduché zařízení vymyslel a patentoval. Nevím o nikom, kdo by nechtěl peníze a slávu.