O nedomyšlených rozhodnutích
Po dvou bypassech mi kardiolog doporučil denně minimálně hodinovou procházku. Bydlím na jednom konci města a na druhém jsou tři supermarkety. Než k nim dojdu je to více než půl hodiny. Obejdu si je a tak spojuji potřebné s užitečným. Zpáteční cesta je navíc s různě velkou zátěží. Všechny shodně otevírají v 7 hodin ráno, a protože ráno časně vstávám, vypravím se k nim, abych byl mezi prvními zákazníky. Ovoce a zelenina jsou čerstvě doplněné a nepřebrané a slevy také nepřehlédnu. Stejný úmysl mají i další penzisté. V rukou často drží výstřižky z týdenních nabídek výhodného zboží. Lidé jezdící lyžovat do Italie to neznají, možná to do roka poznají.
V okolí se staví i rekonstruuje a tak na stejnou dobu přijíždějí dodávky s dělníky. Vyskočí z nich chlapi v montérkách, vtrhnou do obchodu, často bez nákupních košíků, do sáčku naskládají pár rohlíků, vezmou pár paštik, pomazánek či balených salámů, PET láhve s pitím a co nejrychleji zaplatí. Nasednou do dodávek a odjedou, aby za den stihli udělat co nejvíce práce. Market ševelil východoevropskými jazyky, nyní zůstali čeští dělníci. Omezeně se pracuje i v této době.
Původní doba pro starší osoby měla zůstat, či být vyhrazena od 8 hodin, aby si dělníci mohli ráno nakoupit. Ti zboží ve slevě důchodcům nevykoupí. Konečně, pracovníci obchodu by ve vyhrazené době mohli přivézt toto zboží na manipulačních vozících, ze kterých doplňují do regálů, ať si ho penzisté rozeberou, když po něm tak touží. Chce to jen organizační nápady.
Dodatek dme 24.3.2020: Od zítřka bude pro velké obchody platit vyhrazená doba pro seniory od 8 do 10 hodin. Dobré rozhodnutí..