Starý člověk se umí těšit z malých radostí. Pro mne to bylo, když jsem narazil ve Wikipedii na přepracované heslo o tradiční čínské medicíně.

Při brouzdání na internetu jsem objevil web popisující praktiky alternativní medicíny. Byl to protipól Slovníku ezoteriky a pavěd pana profesora Heřta uveřejněném na webových stránkách spolku Sisyfos. Tady byly doporučovány i s terapeuty. Mezi jinými tu byla i tradiční čínská medicína. Zvědavě jsem ji rozklikl a dostal se na slovník Wikipedie. Až to zjistí, budou zuřit.

Heslo Tradiční čínská medicína jsem z Wikipedie znal z dřívějška. Bylo psáno nemastně, neslaně i kritika byla slabá. Něco ve stylu „něco na tom bude, po vyzkoušení si o ní uděláte názor“. U předem zmanipulovaných lidí skutečně funguje. Poznal jsem to u své ženy, která přijížděla od své lékařky se slovy, jak jí ulevila. Teď jsem s potěšením zjistil, že heslo je objektivně přepracováno. Na konci je dokonce uveden záslužný čin senátorů Aleny Dernerové a Vladimíra Plačka, kterým se za vteřinu dvanáct podařilo odvrátit hrozbu, že se čínská medicína infiltruje do naší poctivé. Pikantností na konci blogu jim radost trošku zkalím.

Pokud si ve Wikipedii heslo otevřete, zjistíte, že příznivci čínské medicíny se jen tak nevzdávají a hned napadli jeho objektivitu. Z radosti publikuji z Wikipedie stať o Tradiční čínské medicíně, ať si ji nositelé kritického myšlení vychutnají se mnou:

Tradiční čínská medicína (TCM) je souborné označení pro veškeré pseudovědecké metody prevence, diagnostiky i léčby vycházející z tradičního čínského léčitelství, které jsou součástí šířeji definované alternativní medicíny.
Základní charakteristika:
Termín „tradiční čínská medicína“ je velice matoucí, má několik významů. V původním slova smyslu, někdy pod mezinárodním označením s malým „t“, tedy „tCM“, se rozumí staro- a středověká čínská medicína, zatímco pod velkými písmeny, „TCM“ se chápe medicínský systém, který byl uměle vytvořen z důvodu nedostatku moderních léčiv a lékařů v době maoistické kulturní revoluce selekcí z různých dřívějších léčebných variant tak, aby zhruba odpovídal marxistické filosofii. Duchovní stránky byly zčásti potlačeny a zdůrazněn materialistický pohled. V západních zemích se význam zkratky TCM ještě více zúžil a v praxi se tento termín stal synonymem akupunktury. V současné době se v Číně stále vyučuje a pěstuje TCM, jak byla vytvořena v 50. letech, v západních zemích se šíří i starší směry a prvky čínské lidové medicíny. Dnes existuje množství učebnic a jiných knih o čínské medicíně s nejrůznějším popisem i pohledem na čínskou medicínu, aniž by rozlišovaly mezi tCM a TCM.
Čínská medicína je charakterizovaná holistickým přístupem, bere tedy v potaz jak anatomickou a fyziologickou stránku nemoci, tak i její psychologický rozměr. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o dynamický terapeutický systém.
Základní pojem:
Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného systému navzájem se široce ovlivňujících orgánů jsou podle TČM energie čchi, principy jin a jang a učení o pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech. Dobré dorozumění těmto pojmům je podle zastánců TČM klíčové, ale obtížné.
Historický vývoj:
Počátky čínské medicíny nejsou známy. Dávná historie splývá s vyprávěními v legendách a mýtech. Na počátku stojí trojice mýtických císařů: Fu-si, Šen-nung a Chuang-ti, kterému je připisováno základní dílo čínské medicíny Chuang-ti nej-ťing.Chuang-ti nej-ťing pochází z 2. nebo 1. století př. n. l., to jest z raného chanského období, text se stabilizoval v 8. století.
Diagnostika:
Diagnostika pacienta se provádí v tradiční čínské medicíně několika různými postupy:
Pozorování - hodnotí se vzhled, jiskra v očích, držení těla, kvalita hlasu a další přídatné "zvuky" - dýchání, vzdychání, chrapot, atd.
Dotazování - soubor 10 základních okruhů otázek, které jsou pak dále rozpracovány do jednotlivých podotázek, včetně takových, na které se běžně praktický lékař neptá - vztah k teplu či chladu, vztah k počasí, zhoršování se obtíží tou kterou emocí, denní dobou apod.
Vyšetření jazyka - speciální a pro terapeuta důležitá součást vyšetření, neboť z jazyka lze údajně přímo "vyčíst" diagnózu. Hodnotí se tvar a barva jazyka, velikost a barva povlaku atd.
Vyšetření pulzu - pohmat pulzu ve třech různých sekcích, jak na levém, tak na pravém zápěstí pacienta. Stanovuje se nejen počet pulzů, ale i jeho kvalita - rychlost, síla, atd.
TCM rozeznává 27 různých druhů pulzu.
Léčebné metody:
Terapeuti TCM využívají pěti základních metod:
Fytoterapie – bylinná léčba
Akupunktura -
Dietetika - zásady správného stravování
Tuina
Čchi-kung - tradiční čínská cvičení
Fytoterapie:
Základem fytoterapie jsou bylinné směsi. Každá bylina má v tradiční čínské medicíně své hierarchické postavení a funkci, a podle těchto se skládají do směsi určené k léčbě konkrétních příčin nemoci. Využívají se pouze v Číně rostoucí byliny, doplněné o anorganické látky a živočišné produkty. Čínská medicína je svázaná staletými postupy. Nelze tedy říct například „když je pampeliška hořká, můžeme ji použít místo jiné hořké čínské byliny“. Čínská fytoterapie přesně popisuje, co každá část byliny dělá - kořen podle TČM účinkuje jinak než stonek, listy nebo květ. Čínská fytoterapie hovoří o tzv. geoautenticitě. Tedy že v bylinné směsi se používá léčivka, která pochází z oblasti, kde se historicky vyskytovala a kde se i dnes pěstuje.
Směsi mají různé formy:
Odvar/čaj (tang): Klasická metoda, údajně nejúčinnější.
Tablety/granule: Lisované byliny. Chuťově přijatelnější než odvary, ale méně účinné.
Lisované pilulky (wan): Lisované směsi. Chuťově přijatelné, s nižší účinností oproti odvaru, určené pro doléčení či u méně problémových stavů.
Akupunktura:
Pomocí akupunkturních jehel působí tato metoda na určité domnělé body akupunkturních drah, kterými „protéká“ čchi. Jejich volbou a stimulací chce léčitel napomáhat harmonizaci toku čchi, a tak má pomoci navrátit rovnováhu v organismu. K akupunktuře patří i další metody, jako je akupresura či masáže tuina, moxování nebo baňkování. Využívá se zejména pro zmírňování bolestivých stavů. Na tuto terapii dochází pacient jednou až dvakrát týdně, při udržovacím tempu méně často.
Dietetika:
Konzultace se neobejde bez posouzení jídelníčku. Dietetika se opírá o střídmost, různorodost, pravidelnost ve stravování, a zároveň potrava musí splňovat zásady "termodynamických" vlastností stravy, které musí korelovat se stavem pacienta a povahou jeho onemocnění. TCM rozlišuje 6 základních typů fyzické konstituce – horký, chladný, suchý, vlhký, nedostatečný a nadměrný. Pro každý z těchto typů jsou charakteristické určité potraviny.
Tuina:
Tuina také využívá systém akupunkturních drah a bodů, kdy pomocí jednotlivých masážních technik, dlaní, prsty či lokty stimuluje tyto body za účelem obnovení toku čchi. Kde je stagnace čchi, tam má být bolest. Využívá se hlavně pro potřeby celkového ovlivnění pohybového aparátu - svalů, šlach, kloubů. Velmi často se kombinuje s předešlými metodami. Masáže se provádí jednou či dvakrát týdně. Provádí se přes textilii vleže či vsedě na speciálním masážním křesle.
Čchi-kung:
Tradiční čínská cvičení, která pěstují čchi. Kromě rozvoje fyzického těla se čchi-kung zabývá také rozvojem mysli. Nauky o rozvoji mysli (moje vsuvka: jedná se o vymývání mozku pomocí osobnostního rozvoje, posouvání do vyšších vibrací apod.) obsahují teorie o morálních hodnotách, ctnosti a charakteru.
Tradiční disciplíny:
Ze základu tradiční čínské medicíny vycházejí jednotlivé specializované disciplíny (čínské názvy jsou ve standardní české transkripci):
učení o jin-jangu
učení o pěti prvcích
učení o vnitřních orgánech (cang-siang süe-šuo)
učení o čchi, krvi a tělních tekutinách (čchi-süe ťin-jie süe-šuo)
učení o síti drah (ťing-luo süe-šuo)
učení o příčinách vzniku onemocnění (ping-jin süe-šuo)
učení o mechanismu nemocí (ping-ťi süe-šuo)
metody vyšetřování (čen-fa)
rozlišovací diagnostika (pien-čeng)
prevence a zásady léčby (jü-fang č'-ce)
Kritika:
Léčebné přípravky tradiční čínské medicíny prodávané v Austrálii často obsahují nedeklarované složky, léky moderní vědecké medicíny, a toxické látky přesahující povolené limity. Tradiční čínská medicína se také podílí na vybíjení ohrožených zvířat.
Pro tvrzení u účincích tradiční čínské medicíny chybějí důkazy. Jeden ze základů tradiční čínské medicíny, tedy koncept těla a nemoci, či princip jin a jang, je podobný evropskému předvědeckému pojetí čtyř tělních šťáv a je zcela nevědecký, nepravdivý a v rozporu s realitou, a někteří léčitelé jej opouštějí. Vědecký výzkum nenalezl žádné histologické ani fyziologické důkazy, které by podporovaly existenci konceptů jako qi, meridiány či akupunkturní body. Akupunktura se rovněž v kontrolovaných experimentech neukázala být účinnější než placebo. Prestižní přírodovědný časopis Nature označil tradiční čínskou medicínu jako „plnou pseudovědy“ bez jakýchkoliv racionálních základů pro většinu jí používaných terapií.
Také běžná konzumace psího masa v Číně souvisí s tradiční čínskou medicínou, která tvrdí, že má léčivé účinky.
Čínská medicína v Česku:
Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík podporoval zařazení terapeuta čínské medicíny do soupisu zdravotnických povolání, v roce 2018 vznikl návrh terapeuta čínské medicíny z tohoto soupisu vyřadit. Autorům novely Aleně Dernerové a Vladimíru Plačkovi vadilo například to, že čínští léčitelé by proti jiným léčitelům mohli získat v oboru titul bakalář nebo magistr a jejich služby by mohly hradit zdravotní pojišťovny.
Konec hesla z Wikipedie.

Nechápu, proč ještě Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně nevyprovodila akupunkturisty ze svých řad. Mohli by sebou vzít ještě psychosomatiky a behaviorální psychiatry.
Rovněž mi nejde na rozum, že má pořád Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví katedru akupunktury a tradiční medicíny. Jeho zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví. Náš stát trpí nedostatkem lékařů základní péče a tady jsou dobře „zašití“ odborníci.
Stále mi hlava nebere, že státní zdravotnická zařízení nabízejí v nabídce výkonů akupunkturu, včetně ušní. Akupunkturisté se dostali do ČLS JEP pod podmínkou, že se vzdají ušní akupunktury a elektroakupunktury dle Volla, což ostentativně ignorují.

Nakonec pokazím výše zmíněným senátorům radost. Na naší státní (!) univerzitě vystudoval a získal titul Bc. první reiki-terapeut a velmi čile praktikuje. Bakalářská práce nese název Výzkum aplikace léčivé energie Reiki u klientů se somatickým onemocněním. Na jejím konci je vznesen požadavek, aby reiki-terapie hradily zdravotní pojišťovny. Vedla ho pedagožka, která provozuje Školu celostní a přírodní medicíny nabízející medicínské minimum, fytoterapii, kurz homeopatie, poradenství v oblasti celostní medicíny, psychologii, astropsychologii, poradenství zdravého životního stylu, poradenství pro výživu a psychosomatiku. Nedivil bych se, kdyby povolali Petra Chobota z amazonského pralesa, aby rozšířil pedagogický sbor dotyčné státní univerzity.