Je to po mých blozích „Oko vidí, ucho slyší“ a „O uchu, které by mohlo slyšet“, které měly nevalnou čtenost, třetím blogem, který píši o zabezpečení našich železnic. Předtím jsem teoretizoval, ale poslední tragická nehoda ukazuje, že je to problém k urychlenému řešení.

Začnu záhadou: Strojvůdce jede po jednokolejné trati do Karlových Varů a ve stanici Pernink se má podle pokynu dispečera křižovat s protijedoucím vlakem. Před vjezdem do stanice se mění trať na dvoukolejnou, aby se za stanicí dál jelo po jedné koleji. Ve stanici není obsluha tratě a nebyly tam semafory. Kdo tedy nastavoval výhybky? Strojvůdce zřejmě zapomněl na informaci od dispečera, oko vidělo volnou trať a tak vyjel, protože výhybka byla z jeho pohledu postavena na volno. Ale ta výhybka měla být přece nastavena tak, aby nemohl vyjet ze stanice, do které měl vjet protijedoucí vlak! Drážní inspekce to jistě nezaujatě vyřeší.

Mezitím lidé od železnice vydávají prohlášení, kolik milionů bude stát zabezpečení podobných tratí.

Strojvůdci nemají lehké povolání. Za jízdy musí namáhat své oči pozorováním tratě a musí si pamatovat všechny pokyny, které dostali od dispečerů. Pouze ucho podvědomě vnímá monotónní zvuk pohonné jednotky. Co takhle kdyby dostávalo ´po dobu stopky signál, že se nemůže jet dál, asi jako chodci na přechodech? Ten se přeslechnout nedá! Unavené oko může přehlédnout červenou na semaforu a je-li zaneprázdněna mysl vážnými starostmi, může vytěsnit pokyny dispečerů. Varovný zvukový signál se nedá přeslechnout. Takže, vynálezci, namáhejte hlavičky!

Dodatek 11. 7. 2020 v 13.40 hod.:
Před chvilkou jsem si na Radiožurnálu poslechl polední zprávy a po nich komentáře. Jeden z nich byl rozhovor redaktora s ředitelem drážní inspekce o zabezpečení železniční dopravy. Bylo to v souvislosti s čerstvou nehodou v Běchovicích a předcházející v Perninku. Mluvil o selhání lidského faktoru a že strojvůdce v Perninku se měl po příjezdu telefonicky ozvat dispečerovi. Mě ale pořád vrtá hlavou, proč v případě předcházející dispečerovy instrukce nebyla okamžitě přehozena výhybka. Pak by vlak nemohl ze stanice vyjet, strojvůdce by si určitě všiml výhybky a nevyjel by. Pokud by přece jen vyjel, vykolejil by a srážka by se nestala. Takže jsem velmi zvědavý na závěry vyšetřování, stejně tak, jako na závěry policie kam před akcí Ctirad Vitásek odložil svých 30 kg. hmotnosti.