O omylech Margit Slimákové 2
Kopíruji doslovně i s pravopisnou chybou citace z jejího blogu:
Podle tvrzení některých z propagátorů měli roušky zabránit šíření až 100 % potenciálně infekčních mikrokapének. Přitom podle těch nejkvalitnějších dat (Cochrane review) nezajišťují roušky a respirátory žádnou smysluplnou ochranu.
A co zdravotníci? Šokující je, jak se tohoto amuletu stále drží i některé nemocnice, zdravotnická zařízení a ordinace. Při vstupu do prostor, kde na dveřích stojí nařízení či prosba o nasazení roušky si připadám jako před vstupem do boudy prodavačů hadího oleje a mám potíže věřit, že tito profesionálové jsou schopni chápat vědu. „Roušky narušovaly příjem O2 a uvolňování CO2 a zhoršovaly kompenzaci dýchání. Ačkoli je hodnocená doba nošení kratší než denní/dlouhodobé používání, výsledky nezávisle potvrzují syndrom vyčerpání vyvolaný rouškou (MIES) a následné fyziometabolické poruchy.
Roušky jsou v případě covidu-19 amulety.
Konec citace.
Nemocniční chirurgové na operačních sálech prožijí snad šestinu svého života s rouškami na obličejích. Podle autorky blogu by měli trpět syndromem vyčerpání včetně fyziometabolických poruch a tak by jejich věk dožití měl být kolem padesáti let. Jak je možné, že se dožívají více a mnoho z nich i ve zdraví? Syndrom vyčerpání by měl při déletrvajících operacích způsobovat chyby operatéra a operovaní pacienti by měli ve zvýšené míře umírat. Avšak operace jsou většinou úspěšné. Roušky začali permanentně nosit i stomatologové a ostatní zdravotníci při práci s pacienty. V období chřipek je to zvlášť aktuální. Chtějí chránit sebe i své pacienty. Jsou roušky jen amulety a lékaři nechápou vědu?
S netrpělivostí čekám na letošní vyhlášení anticen Bludný Balvan udělované skeptickým spolkem Sisyfos za minulý rok a jsem zvědavý, zda ji už konečně Margit Slimáková dostane. Čas uzrál.