O vraždícím studentovi 2
Když byl v klánovickém lese zavražděn otec s nemluvnětem, kladl jsem si otázku, jaký člověk by byl schopen toto bezcitně udělat. Vycházelo mi, že psychicky narušený sadista. Nebo také člověk s přeprogramovaným myšlením, který se chystá masově vraždit, který předtím ještě nikdy nezabil člověka a potřebuje si ověřit, zda neselže, až k tomu dojde.
Policie od té doby moc sdělná není a investigativní novináři jakoby se báli něco objevit navíc.
Dnes už víme, že vrah před vražděním na filosofické fakultě zavraždil otce a v domě nastražil zařízení, které mělo dům požárem zničit. Policie však v něm objevila vrahův dopis, kterým se přiznává k vraždě v klánovickém lese. Mě to nedává smysl. Vrah mohl přece dopis s přiznáním hodit do poštovní schránky i bez známky na cestě k autobusové zastávce, či po příjezdu do Prahy na autobusovém nádraží nebo kdekoli jinde.
Policie zřejmě případ uzavře a odloží s odůvodněním, že podle posudku soudních znalců se jednalo o psychicky narušeného člověka s bludy. Na tiskové konferenci položí novináři pár formálních a stereotypních otázek. Být mezi nimi, zeptal bych se, zda policii zajímalo, kolik zahraničních stáží vrah absolvoval, kde a na jak dlouho a zda ji také zajímalo, s jakými lidmi se na nich stýkal.