Zadlužení státu rychle roste a hledají se způsoby, jak ho zpomalit. Řešením by bylo propustit část státních úředníků, ale jejich počet naopak roste a jejich aktivita stoupá. Tak se postupuje podle pořekadla, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Tím vlkem se rozumí státní kasa, kozou občan se schopností co ještě finančně unese a státní úředníci, kteří se bojí o svá razítka.

Lidé mají své koníčky. Já jsem se vrátil k rybaření. U „mého“ rybníku se scházejí lidé, které lze rozdělit na dvě skupiny. Ti, kteří si ve všední den najdou čas po pracovní době a dědci, kteří si mohou přijít zalovit kdykoli. Když si hledám u břehu místo, pozdravím se s rybáři které míjím a rukou mávnu na známé vrstevníky na protějším břehu. Pokud se s nimi dlouho nevidím, popřemýšlím, zda nejsou nemocni a občas se dovím, že někoho z nich u brány pozdravil náš patron.

Abych mohl rybařit, musím mít státní rybářský lístek, který si kupuji na odboru ochrany přírody a krajiny městského úřadu, a povolenku mi prodá naše místní organizace.

Státní rybářský lístek se vydával ve dvou verzích. Na jeden a tři roky. Před třemi lety jsem přemýšlel podle svého zdravotního stavu jaký si pořídit. Letos jsem o tom přemýšlel znovu a rozhodl se pro tříletý. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dověděl, že vše je jinak. Teď mají rybáři na výběr tři verze. Třicetidenní, desetiletý a časově neomezený. Pochopitelně aby na tom stát vydělal. Je to necitlivé vůči nám, dědkům. Na svědomí to má ministerstvo zemědělství v jehož čele stojí křesťan Marek Výborný. U brány mu to bude jednou spočítáno.

Tak sním o době, kdy přijde k moci jiná vláda a ta dá státní rybářské lístky důchodcům nad 75 let zdarma. Naše bohaté vrstevníky na revírech Českého rybářského svazu neuvidíte.