10. dubna 2008 pronesl farář Miloš Rejchrt u hrobu Rivy a Františka Krieglových krátkou úvahu, kterou s jeho svolením zde uveřejňuji.


Proslov faráře Miloše Rejchrta u příležitosti 100. výročí narození
Františka Kriegla

Čtení z knihy Rut (překl.Bible kralická), kap 1,14b – 17:

Orfa políbivši svegruši svou,odešla, Rut pak přidržela se jí. Kteréžto řekla Noemi: Aj, přítelkyně tvá navrátila se k lidu svému a k bohům svým, navratiž se také za ní. Ale Rut řekla: Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj, Bůh můj. Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu.Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou.

František Kriegel vyznávání víry v jednoho Hospodina, Boha Izraele, nepraktikoval, ale byl žid. Patřil k onomu nezaměnitelnému historickému společenství můžů a žen, které má své pohnuté dějiny a pradějiny.Mezi bájné příběhy zakládající identitu izraelského lidu patří i příběh o Rut Moábské. Tato mladá žena přetrhala své kořeny, opustila zem svých předků a vydala se se svou také ovdovělou tchyní do jejího někdejšího domova, do země Judské. „Kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu, lid tvůj, lid můj“...
Rut moábská prokázala, že vyvolenost národa vyvoleného není záležitost krve, půdy a genů, ale osobního rozhodnutí: sem chci patřit, tady chci žít i umřít. Rut Moábské se její integrace do lidu izralského povedla: její pravnuk David se stal nejslavnějším izraelským panovníkem a křesťané ji zařadily do genealogie Ježíše Krista.
Františku Krieglovi se jeho integrace do české společnosti také povedla. Ač studoval v Praze na německé lékařské fakultě, naučil se česky tak, že později opravoval drobné pravopisné chyby své sekretářce. Lid tvůj, lid můj, řeč tvá, řeč má...
František Kriegel i jeho žena Riva se stali Čechoslováky, ochotně, naplno. U Madridu bojoval Kriegel i za Prahu, v Číně a v Barmě za celý svět, včetně Československa, a Riva za Československo v Praze a pak v koncentráku v Ravensbrucku.. Nasadili svůj život, aby jejich vlast, se kterou se spříznili volbou, byla domovem lidí svobodymilovných a dychtících po spravedlnosti.
František Kriegel odmítl v sprnu 68 podepsat v zajetí jako jediný z československé politické reprezntace tzv.moskevský protokol. Haličský žid František Krigel se prokázal jako velký Čech, příkladný vlastenec, stal se opěrným bodem naší národní cti. Dodnes nechápu, kde k tomu vzal sílu. Že by ve svém vlastenectví? Ale ti ostatní přece také byli vlastenci rádi se dovolávali tradic našich českých předků, kteří dokázali bojovat proti všem. Ty nejhlubší motivace, které vedly Františka Kriegla k jeho osamocenému odporu vůči diktátu Moskvy, zůstanou nezbádány- jako všechno, co je v lidském životě vskutku vznešené, přesahující kalkul výhod a zisků. Jeho čin ať je i nadále připomínán a ať mluví i k budoucím generacím. Jako příklad, jako model chování, jako norma v politice – dere se mi na jazyk. Ale raději nebudu mluvit o příkladu Františka Krigela – všichni cítíme, že on nás nechal hodně vzadu, nasadil morální laťku tak vysoko, že nedoskakujeme. Možná se zase jednou stane příkladem, až přijde čas – do té doby ať je nám alespoň povzbuzením v našich skleslostech. Jedinec formátu Františka Kriegla nám řekl lid můj, lid tvůj a to platilo, dokud nás nerozdělila smrt.
Tento jedinečný světoobčan nikdy nelitoval , že se stal Čechoslovákem, pro nás pracoval, za nás bojoval, za nás svůj život dával v sázku. My Čechoslováci – snad platí, že i my Češi- jsme mu stáli za to, aby se s námi ztotožnil. To mě osobně na životním příběhu Františka Krigela dojímá nejvíc.
Hospodine, Bože Abrahamův, Izákůb a Jákobův, bože Rut Moábské a krále Davida, tobě děkujeme za život a dílo Františka Kriegla. Dej mu svůj pokoj a blaženost spravedivých, nám pak chuť do života v pravdě a lásce. Amen.