V průběhu několika měsíců uskuteční pražský Gama nůž svou desetitisícou operaci. Věnuji této nadcházející události tuto vzpomínku.

SBÍRKA NA KONTO MÍŠA ANEB 15 LET PRAŽSKÉHO LEKSELLOVA GAMA NOŽE

Ve světě je dnes v provozu 259 Leksellových gama nožů . Pražský Leksellův gama nůž, s výrobním číslem 37, osmý v Evropě, má nesporně nejzajímavější a nejpohnutější historii.

Pražský gama nůž byl totiž zakoupen z výsledků celonárodní sbírky, která svým rozsahem a dynamikou předčila zřejmě i proslulou sbírku na obnovu zničeného v roce 1881 požárem Národního divadla v Praze. Na sbírku na konto Míša, jak se totiž sbírka na zakoupení tohoto „hightech“ zařízení nazývala, přispělo jistě více dárců, než kterákoliv z našich politických stran dostala kdy ve volbách hlasů.

Přesné počty lidí dobré vůle, kteří přispěli, však navždy zůstanou skryty: celý měsíc na konto Míša např. sbírali věřící v katolických kostelech v celé zemi, tisíce škol soutěžily, kdo nasbírá víc. Heslo „kdyby každý z nás dal 6 Kč“ mělo magický účinek: přicházely stovky a stovky dopisů, ve kterých starostové, ředitelé podniků, domovů důchodců a jiných organizací psali, že nám posílají po šesti korunách za každého zaměstnance či obyvatele, a že tu částku zaokrouhlují nahoru do nejbližší stokoruny nebo tisícikoruny. Přispívali velkými částkami generální ředitelé podniků i továren. I dnes, po patnácti letech, nemohu číst bez dojetí některé z nesčetných dopisů.“ … nechci, abyste zveřejňovali moji adresu... Všichni lidé nejsou dobří, mohli by můj skutek považovat za bláznovství. Jsem důchodkyně, bývalá pomocná dělnice, čeká mě těžká operace, po které se většinou dlouho nežije. Proto chci, aby můj dárek pomohl žít jiným.“ Tato paní nám poslala 50.000 Kč. Jiná 80tiletá paní poslala 1000 Kč, které si našetřila na nový zimník – doklepe to prý ve starém…
Další stařenka přinesla 20.000 Kčs s lístečkem, že je dává na konto Míša a že jenom doufá, že tento zázračný přístroj pomůže také napravit mozky některých politiků. A žáci jedné školy poslali peníze, které nasbírali na věnec zemřelému spolužákovi, aby už „nikdy žádný z kamarádů nemusel umírat“.

Na sbírku fakticky vůbec nepřispěl československý stát: Premiéři ani ministři asi nevěděli, jak podobný příspěvek ze státních peněz poskytnout a správně proúčtovat.

Poté však, co LGN byl v nemocnici Na Homolce instalován a začal operovat, pozval mě ministr zdravotnictví Lom a navrhl, aby Nadace Charty 77 předala Leksellův gama nůž do vlastnictví státu, protože si na něj „přece Čechoslováci vlastně nasbírali“. Naštěstí to Nadace neudělala a 20tunový lékařský přístroj chrání, jako kdysi středověký Golem, nemocnici před pochybnými reorganizacemi a tunelováním.

Kdyby někdo napsal historii celonárodní sbírky na LGN jako příběh, nikdo by mu nevěřil: byl by to špatný, nepravděpodobný příběh. Historie pražského gama nože je natolik neuvěřitelná, že i já, jež se účastnil každého jejího kroku, se po patnácti letech skoro zdráhám uvěřit, že se všechno skutečně tak pohádkově odehrálo.

V červnu 1990 jsem dostal dopis od švédského velvyslance v Praze Lars-Åke Nilssona. Přiložen byl dopis, který obdržel od manželů B. z Martina. Prosili o pomoc pro jejich 11tiletého syna Míši, který měl vážnou arteriovenózní malformaci a ošetřující lékařka Dr. Vladárová zjistila, že by mu mohl pomoci zákrok na Leksellově gama noži ve Stockholmu. Lékaři v Karolinské nemocnici byli ochotni Míšu operovat. Zákrok však stál 84.280 švédských korun. V té době skoro patnáctiletý příjem celé rodiny B.

Velvyslanec Nilsson žádné zvláštní fondy neměl. Dopis ho však dojal a poslal mi ho s dotazem, zda by nemohla pomoci Nadace Charty 77 ve Stockholmu. Z začátku jsem váhal: nehodil se pro to žádných z naších projektů, na které jsme získávali finanční prostředky. Ale po diskusi s vedením Nadace a s přáteli jsme se rozhodli zkusit na tuto operaci nasbírat prostředky zvlášť, mimo nadační fondy. Největší švédské noviny Expressen uveřejnily zdarma celostránkový inzerát s fotografií Míši, navíc jsme rozeslali pár set prosebných dopisů našim příznivcům. První, skoro obratem, zareagovala světoznámá spisovatelka Astrid Lindgrenová, autorka nesmrtelné Pipi punčochaté. Poslala 4280 švédských korun a na složence poznamenala, že zaokrouhluje potřebnou částku a že nyní snad bude lehčí zbývajících osmdesát tisíc nasbírat.

Během července se podařilo nasbírat více peněz, než bylo zapotřebí na operaci, Míša přijel do Stockholmu a 28. srpna 1990 byl operován v Karolinské nemocnici.

Operace na mozku bez narkózy, při které není zapotřebí otvírat lebku, vyvolala široký ohlas ve sdělovacích prostředcích.
Zanedlouho však dostala Nadace Charty 77 žádost o financování dvou dalších operací. Stalo se to, čeho jsem se obával: Nadace se mohla v očích veřejnosti stát poslední nadějí pro získání prostředků pro operace desítek a stovek našich spoluobčanů, kterým naše zdravotnictví zatím nemohlo pomoci a pro které stát neměl prostředky, aby jim poskytl pomoc v zahraničí. Bylo těžko vysvětlit, že podobná akce se může Nadaci podařit jednou, možná dvakrát. Nadace však nikdy nemůže dokázat zaplnit tu bezednou černou díru, kterou bylo čs. zdravotnictví krátce po sametové revoluci.

Bylo zapotřebí obecnější, systémové řešení. S takovou představou a méně než 4.000 dolary zbylými ze sbírky jsem navštívil Elektu, švédskou firmu, která LGN vyrábí. Když jsem se dozvěděl, že Gama nůž stojí přes 3 milióny dolarů, cítil jsem se jako malý kluk, který chce letět první třídou do Austrálie ale nemá v kapse ani dost peněz, aby dojel městským autobusem na letiště.

Firma Elekta však měla k mé bláznivé myšlence sympatie a slíbila, že pokud se rozhodneme LGN opatřit, poskytnou nám podstatnou slevu.

Proslulý fyzik Niels Bohr odmítal různé pokusy vytvořit nové fyzikální teorie slovy: myšlenka je to sice bláznivá, ale ne dostatečně bláznivá, aby mohla vytvořit novou teorii.

Myšlenka opatřit LGN pro Československo s pomocí sbírky, byla zřejmě dostatečně bláznivou, aby upoutala pozornost veřejnosti a mohla se tak proměnit ve skutečnost.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar uvítal můj opatrný dotaz, zda by o Leksellův gama nůž byl v Československu zájem, velice kladně a hned přislíbil veškerou součinnost jeho ministerstva při dovozu tohoto přístroje.

Čeští neurochirurgové byli ještě nadšenější. Místo pro případné umístění nože bylo vybráno skoro okamžitě. Těsně před sametovou revolucí byla v Praze dostavěna moderní nemocnice na Homolce, která měla sloužit stranické a vládní nomenklatuře. V nemocnici byla i nevelká dvoupatrová budova, která měla sloužit jako nějaká zvláštní laboratoř Ministerstva vnitra. Pro umístění 20ti tunového LGN byla ideální. Tím spíše že se k této „tajné“ laboratoři najednou nikdo neměl.

Bláznivá myšlenka opatřit LGN získávala všeobecnou podporu. Chyběla pouze maličkost: tři milióny dolarů minus čtyři tisíce. Jak je získat? Nasbírat?

Ačkoliv jsem byl ve všech jednáních velice skromný a zdrženlivý, brzo jsem pochopil, že není cesty k ústupu: alea iacta est – kostky byly vrženy.

Začal jsem tedy hledat spojence a nabídl spolupráci na „bláznivém“ projektu paní Olze Havlové, zesnulé první ženě presidenta Václava Havla. Olga byla předsedkyní nově zřízené nadace – Výboru dobré vůle. Nebylo těžké nakazit ji mým bláznovstvím a domluvit se na spolupráci. (Mimochodem, když jsem ji naposled navštívil těsně před jejím skonem v roce 1996, svěřila se mi, že LGN vyzkoušela na vlastní kůži: dokonce dvakrát.) A první velký příspěvek, který na sbírku přišel, byla Sonningova cena, půl milionu dánských korun, kterou na jaře 1991 dostal v Kodani Václav Havel.
Na sbírku na zakoupení LGN přispěla i řada velkých českých firem a několik firem zahraničních.

Sbírka na Konto Míša vznikla a probíhala zcela spontánně. Lidé měli radost z politických změn a nabyté svobody, chuť angažovat se, něco dobrého udělat. A zázračný nůž, který dokáže operovat mozek aniž je nutno otevřít lebku zaujal a získal sympatie nejen prostých občanů. Značně pomohl krátký dokumentární film, který vyrobil Originální videožurnál pod názvem Neobyčejný nůž. Dramatická „krvavá“ operace na mozku a zákrok s pomocí LGN pomohly přesvědčit miliony našich občanů.

Známý český neurochirurg prof. E. Zvěřina řekl, že gama nůž přenesl naší neurochirurgii jakoby na kouzelném létajícím koberci daleko, daleko do budoucna.

V době, kdy milióny lidí přispívali na sbírku či hledali nové způsoby, jak sbírku podpořit se však najednou objevili hlasy, které se snažily význam LGN zpochybnit. Byly inspirovaný českým emigrantem ze Švédska, zhrzeným asi tím, že Nadace Charty 77 nevyhověla všem jeho žádostem o finanční podpory.

V největším rozmachu sbírky se tak najednou ozvalo několik ostrých hlasů proti LGN. Některé pocházely i z řad odborníků. Vybírám pouze dva:

„… V naší republice bude moci být ošetřeno gama nožem pouze asi 150 pacientů ročně…Sbírka na konto Míša k zakoupení gama nože ze Švédska je plýtváním finančních prostředků“. (Liga proti rakovině, 1992)

„Z pohledu onkologů není indikační šíře gama nože veliká, spíše naopak, takže prospěch pro onkologicky nemocné nebude velký.“ (Výbor onkologické společnosti, 1992).

V jiném prohlášení se dokonce říkalo, že gama nůž bude moc ošetřit pouze 70 pacientů ročně. Nevím, zda si iniciátor této ANTIMÍŠA akce uvědomil, že kdyby se mu jeho hérostratovský záměr povedl, doplatily by na to tisíce našich občanů: naděje na záchranu jejich života by zmizela nebo by se museli podrobit těžké, invazivní, jak říkají lékaři neurochirurgické operaci, spojené v mnoha případech s otevřením lebky . Naštěstí pro pacienty a nakonec i pro něho se mu jeho hérostratovský záměr podařil.

Málokdy se „odborníci“ tak dramaticky mýlili: Pražský LGN provádí v posledních letech kolem 800 zákroků ročně a za 15 let svého provozu provedl skoro 9000 zákroků. Spektrum léčených diagnos se významně rozšířilo: Původně nejčastější diagnosou byla arteriovénosní malformace a řadu dalších benigních a maligních nádorů. V poslední době se LGN často používá i k odstranění metastáz v mozku, které jsou relativně jednoduše „odstranitelné“ s pomocí krátkého a v podstatě ambulantního zákroku fokusovanými gama paprsky.

Za 15 let existence pražského Leksellově gama nože byly dvakrát vyměněny kobaltové zářiče a samotný přístroj byl dvakrát modernizován.

Kdybychom na okamžik vzali cenu, kterou jsme zaplatili ve Stockholmu za operaci malého Míši, potřebovali bychom za jejich zahraniční léčení zaplatit kolem 180.000.000 dolarů – v tehdejších kursech kolem šesti miliard Kčs. Je naprosto zřejmé, že náš stát by na léčení těchto pacientů nikdy neměl a velká část pacientů by zůstalo bez kvalifikované lékařské pomoci a naděje na uzdravení.

Zahájení provozu na pražském LGN se stalo významnou událostí. 5. listopadu 1992 byl pražská klinika LGN slavnostně otevřena v přítomnosti prezidenta republiky Václava Havla. 6. listopadu byl den otevřených dveří pro školáky, kteří v několika směnách naplnili velkou posluchárnu v NNH, poslouchali přednášky lékařů a diskutovali s nimi. Školáků bylo několik set a byli to pouze zástupci škol nejúspěšnějších ve sbírce na konto Míša. Nakonec 7. listopadu byl gama nůž otevřen pro veřejnost. Od časného rána do pozdního večera byla před klinikou několikahodinová fronta těch, kdo na vlastní oči chtěli uvidět nejmodernější přístroj na který přispěli.

Pražská klinika LGN nezapomíná, že vznikla díky solidaritě miliónů lidí dobré vůle. Spolu s Nadací Charty 77 nabízí bezplatné léčení ukrajinským dětem: do konce letošního roku bylo zdarma ošetřeno kolem šedesáti dětí. Navíc ČSA poskytuje pro dětské pacienty a doprovázejícího rodiče velmi podstatně zlevněné ceny na letenky do Prahy.
Pražský Leksellův gama nůž patří dnes mezi první z 259 klinik na celém světě nejen podle počtu provedených zákroků, ale i co se týče šíře diagnostického záběru i výsledků léčby. V některých oblastech provádí pražský LGN dokonce pionýrský výzkum nových léčebných postupů. Zásluhu na tom má zkušený a obětavý tým lékařů a radiologů, který tento unikátní přístroj obsluhuje.