Před několika dny byla na blogu Ivana Gabala uveřejněna vzpomínka profesora Hlavatého. Přetiskuji ji na svém blogu a přidávám krátký komentář.

V roce 1989 jsem měl možnost osobně zažít flexibilitu, rychlost a výkonnost Nadace Charty 77 a prof. Janoucha v jejich pomoci rodící se protikomunistické opozici v Československu, a to pomoci mířící mimo okruh respektovaných disidentských organizací. Dávám zde rád prostor a slovo Ladislavu Hlavatému, dnes profesorovi ČVUT, který tehdy s prof. Janouchem za exekutivu KNI pomoc dojednal a přivezl. Prof. Janouchovi vyjadřuji alespoň touto cestou a po letech díky, a jistě nejen za sebe. Ivan Gabal

K podpoře českých disidentů a ostatních občanských aktivit Nadací Charty 77 bych rád přidal drobnou osobní vzpomínku.

V létě 1989 se z petičního hnutí zformoval Kruh nezávislé inteligence, společenství akademických pracovníků, kteří byli ochotni se podílet na monitorování a odborné kritice komunistických institucí. V KNI se sešlo mnoho lidí různých oborů, KNI spoluorganizoval se studenty demonstraci 17. listopadu na Albertově, kde za něj promluvil prof. Katětov. Později byl Kruh nezávislé inteligence spoluzakládající organizací Občanského fóra v Činoherním klubu.

Před listopadem 1989 KNI evidoval asi tisíc příznivců. Byla to také doba nástupu osobních počítačů a bylo zřejmé, že pro vedení agendy a tvorbu různých dokumentů by se velmi hodil přenosný počítač, v té době velmi drahá záležitost.

Docent L. Trlifaj navrhl, abychom o počítač požádali Nadaci Charty 77. Dal mi telefonní číslo na prof. Janoucha a když jsem v říjnu 1989 byl na 2 týdny v Terstu, zavolal jsem mu do Stockholmu. Prof. Janouch si po několika ověřovacích údajích nechal vysvětlit, kdo jsme a co potřebujeme. Pak se zeptal, jak se budu vracet a dal mi kontakt na někoho ve Vídni. Mám dojem, že to byl někdo ze zahraniční sociální demokracie. Sešli jsme se v kavárně, on mi předal nový počítač a já ho dovezl do Prahy. Přišlo mi to naprosto neskutečné.

Sotva jsme stačili do počítače nainstalovat české fonty a napsat několik prohlášení, přišel Listopad. Nakonec jsme počítač vrátili Nadaci Charty.

L. Hlavatý

Vážený pane Hlavatý,

Váš milý text mě přiměl ke zavzpomínání. Ano, na Váš telefonát z Terstu si vzpomínám. Po chvíli přemýšlení jsem si vzpomněl i na to, že jsem pro někoho zařizoval předání počítače z Vídně. Asi jste se sešel s Přemyslem Janýrem (sociálně-demokratická linka se vztahovala hlavně k jeho otci). Přesný typ počítače by bylo možné zjistit z našeho účetnictví, které je stále archivováno. Pan Přemysl Janýr ml. měl nějakou firmu s počítačemi a kromě toho vyvíjel českou Venturu, spelovací programy atd., které byly součástí našeho česko-slovensko-polského program, který jsme museli sami v režii Nadace Charty 77 vyvinout, vypalovat na EPROM-ku a tím dostávat písmenka na obrazovku. Pobočka IBM pro východní Evropu ve Vídni (jednal jsem s nimi několikrát někdy v letech 1983-84) neměla tenkrát o adaptaci počítačů pro východní Evropu vůbec zájem. Prý by se jim to nevyplatilo.

V letech 1988-89 jsem byl fanouškem laptopů Toshiba – vzpomínám, že jsme v lednu 1988 dokonce „propašovali“ dvě Toshiby do Moskvy: jednu jsem strčil do kufru předsedovi Norského parlamentu Reiulfovi Steenovi, druhý pašoval nobelevský laureát Ben Mottelson.

V Moskvě jsem se potom radil s Andrejem Sacharovem, komu ty dva počítače dát. Psali jsme si o tom u Sacharovovů v kuchyni na papírku, jména jsme nechtěli nahlas vyslovovat, jejich byt byl jistě na 100% odposlechnut.

Pokud si vzpomínám, jedním z příjemců byl Lev Timofejev, který vydával samizdatový časopis Referendum a který malá Toshiba revolučně zmodernizovala. Ale to všechno bylo dávno, v minulém století a mně se zdá, že už uplynulo nejméně sto let…

Ještě jednou děkuji za vzpomínku a zdravím

Váš

František Janouch

Únor 2009