Můj článek a blog "Banánová republika?" vyvolaly nečekanou odezvu. Udělalo mi to radost - vidím v tom naději pro budoucnost naš země.
Odpovídám zde na nejzávažnější připomínky. Reagovat na všechny fyzicky nemohu.

Můj článek a blog o kauze Uzunoglu rsp. pokusu zeleného náměstka ministra Františka Korbela zastupovat MUDr. Yektu Uzunoglu v žalobách proti ČR, vyvolal velký zájem a mnoho komentářů: některé z nich svědčí o malé informovanosti autorů, jiné se snaží, abych tak řekl, kalit čistou vodu.

Cítím se proto povinován uvést důležitá fakta na pravou míru.

Kauza Uzunoglu se táhla déle, než proslulá evropská kauza Dreyfusova (shodou okolností byl Dr. Uzunoglu zatčen v roce 1994, tedy přesně o sto let později, než kapitán Dreyfus (1894). Dreyfus byl plně rehabilitován, vráceny vojenské hodnosti na vyznamenání a dekorován francouzským presidentem nejvyšším francouzským řádem, Légion d'honneur v roce 1906. To bylo více než plně soudně rehabilitace. Nespravedlivé pronásledován Dr. Uzunoglu trvalo však až do 31. Července 2007, tedy o rok déle, než aféra Dreyfusova.

Vezmeme-li však do úvahy neuvěřitelný pokrok, který se v soudnictví odehrál za uplynulých 100 let (zjednodušeně: od kalamáře, poštovních holubů či telegrafu k počítačům, laserovým tiskárnám a internetu) trvala v „reálném čase“ Uzunoglova aféra mnohem déle, než aféra Dreyfusova.

Na rozdíl od Dreyfuse, kterému francouzský stát řekl „sorry“ na nejvyšší možné úrovni, tedy prezidentské, Dr. Uzunoglovi se český stát odmítl omluvit za dva a půl roku vězení a trestní stíhání, trvající skoro 13 let. Skutečně odmítl: spolu s Dr. Šilhánovou, předsedkyní Českého helsinského výboru jsme požádali presidenta Klause, aby se symbolicky, jménem všech slušných občanů ČR omluvil. President Klaus to písemně odmítl udělat. Pokusy získat omluvu vlády či jiných čelných politiků byly též neúspěšné. Osobně i písemně jsem o to žádal premiéra Topolánka, stejně jako šéfy či čelní představitele všech parlamentních politických stran. Protože se nikdo z politiků neomluvil, napsali jsme omluvu sami. Její text podepsalo 71 osobností českého veřejného života. Je uveřejněn na www.unoglu.info.

O korupční aféře náměstka Korbela jsem byl informován souběžně s jejím vývojem. Při mnoha jednáních na ministerstvu spravedlnosti i v PS parlamentu ČR (některé v přítomnosti vedoucí právního oddělení velvyslanectví NSR) bylo na tuto naprosto neslýchanou v civilizované a demokratické zemi aféru otevřeně poukazováno.

V prosinci 2008 byla svolána tisková konference v senátě, kde byla ukázána řada nejpodstatnějších dokumentů.
V té době se v této věci velmi aktivně angažoval i první místopředseda senátu Petr Pithart. Jemu Korbel SMS-kou oznámil svou resignaci. Za pár dnů si to ale Korbel rozmyslel a ve funkci zůstal.

V civilizované společnosti by to, co Korbel učinil, stačilo nejen k úplnému odstranění z politického života, ale zřejmě i k vyloučení z advokátní komory. U nás se během téměř dvou let Korbelovi nic nestalo. Proto jsem svůj komentář nazval banánová republika.

Pokud se někdo chce seznámit s podrobnostmi této zamotané kauzy – v době, kdy jsem se chtěl zorientovat a rozebrat v podstatě věci, sepsal jsem krátký průvodce v kauze Uzunoglu – říkali jsme ji žertem „Uzunoglu bedekr“. Každý z faktů, které tam jsou uvedeny, je podložen dokumenty. Zájemci se s bedekrem mohou seznámit, stejně jako s otevřeným dopisem „Žalujeme“(podepsalo 120 osob), k protestní hladovce se připojilo 171 osob. Viz www.uzunoglu.info.

Uvedu ještě několik podstatných skutečností.

1). Dr. Uzunoglu byl zatýkán skupinou policistů, v níž byl pan Opava, který si dnes odpykává 13letý trest vězení za zločiny, spáchané v rámci Berdychova gangu. Jsme tedy banánovou republikou či ne?

2) Senátor Štětina požádal ministra vnitra, aby nechal přezkoumat všechny archivní materiály z kauzy Uzunoglu. Mám ve svém archivu kopii dopisu ředitele sekretariátu MV (26.4.2006) se sdělením, že všechny archivní materiály z tohoto případu byly skartovány. Podotýkám, že před zakončením soudního procesu proti Dr. Uzunogluovi!!! Vyslýchaní před soudem policisté nebyli zbaveni mlčenlivosti! Jsme tedy banánovou republikou či ne?

3) Prakticky žádný z českých politiků nechce vidět ekonomické pozadí Uzunoglovy kauzy. Dr. Uzunoglu byl velmi nadaným a schopným obchodníkem s bohatými kontakty v Turecku i na celém středním východě. Škoda Praha mu svěřila zastupování při exportu veškerého energetického zařízení do této oblasti s velice slušnou provisí: 10%. Tato firma nebyla jedinou, která svěřila své podnikání v této oblasti i ve východní Evropě. V jednom ze soudních jednání jsem se dozvěděl z místopřísežných výpovědí, že po zatčení Uzunoglu lukrativní energetický kontrakt Škoda svěřila do rukou pana Johanese, bývalého komunistického ministra zahraničí, kterého naše sametová revoluce příliš sametově vykopla, aby zastupoval řadu let naši zemi v Turecku. Jsme tedy banánovou republikou nebo ne?

4) Po uveřejnění otevřeného dopisu Žalujeme mě kontaktoval bývalý ministr vnitra ČR Jan Ruml a v mé přítomnosti se Dr. Uzunogluovi omluvil za všechna příkoří, kterým byl vystaven. Řekl, že si nedovedl představit, že by v našem novém systému mohly současně selhat všechny pojistné a kontrolní mechanizmy. Bohužel selhaly. Jsme tedy banánovou republikou…?

5) Některé z komentářů kroutí hlavou nad požadovanou částkou odškodného. Je skutečně vysoká. Avšak zisky pouze Škody export za 12 let v této oblasti dosahovaly několika miliard dolarů. Deset procent z této částky dokáže spočítat snad každý z vás. A dolar v roce 1995 je ekvivalentní skoro 15 dolarům letos – podle tabulek a pravidel Národní banky. Nespravedlnost je drahá! Neměli bychom zavést podobné pravidlo jako naši rakouští sousedi, že za špatně odvedenou práci budou platit odškodnění nejen policisté, ale i státní zástupci i soudci? A možná že i ministři, kteří je tam nechali sedět? Vidíte snad nějaké jiné řešení? Abychom nezůstávali banánovou republikou na věčné časy!

6) Předposlední poznámka. Při letošním předávání ceny J. Vavrouška (založila ji Nadace Charty 77, nyní je udílena společně s Nadací partnerství) mě oslovila Kateřina Jacques a řekla mi, že Zelení vůbec neobhajují náměstka Korbela… Rozhovor byl před svědky a byl natolik pozoruhodný, že jsem si o něm udělal písemný záznam. Zelení tedy neví, co činí a mají podstatnou zásluhu na banánovosti naší země!

7) Některé komentáře mě obviňují z nenávisti k zeleným. To je naprostý nesmysl. Již skoro dvacet let přednáším po světě (mimo jiné na desítkách českých škol) populárně-vědeckou přednášku Energetický slabikář, která svědčí o mém skutečném přístupu k energii a životnímu prostředí. Pro ty, kteří mají zájem, umístím na svém blogu dva své články z roku 1993 a 1995, uveřejněný v LN pod názvy The small is beuatiful a Greenpeace and Brownwar (Malé je krásné a Zelený mír a hnědá válka.) (Mimochodem jeden z pisatelů mě obviňuje z pravičáctví, protože publikuji v MFDnes. Tedy: uveřejnil jsem stovky článků v LN, Právu i MFDnes, menší množství i HN. Přesnou statistiku neznám, nemám na ní čas!).
Žiji 35 let ve Švédsku. Viděl jsem, jaké škody napáchali Zelení v této zemi. Při jejich podpoře byl přijat zákon, který přikazoval do roku 2010 vyřadit všechny jaderné elektrárny. Letos dodají švédské jaderné elektrárny skoro 45% elektřiny a jsou nejlevnějším zdrojem energie. Kdyby vládli Zelení, Švédsko by přišlo o svůj blahobyt i průmyslovou vyspělost.
Zelení nechtějí pochopit, že jaderná energie je jedním z nejautentičtějších zelených zdrojů. Nevěříte? Přečtěte si můj „Energetický slabikář“.

Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Ty, kteří budou ještě stále mít nějaké pochybnosti, poukazuji ke knížce-interview, sepsané s Dr. Uzunoglu, a vydané česky a německy v minulém roce (http://www.jasminka.cz/kniha2/EU126636.html).

Končím.
Bohužel, v našem dnešním politickém systému nemohu s čistým svědomím podpořit ani jednu z existujících politických stran, podílejících se tak či onak na politické moci. Při letošních říjnových volbách budu mít stejný problém, jako i mnozí z vás: koho volit?
Předpokládám, že většina čtenářů i komentátorů mého blogu je několikrát mladší, než jsem já. Budete si muset nějak přetvořit zemi, ve kterém strávíte pravděpodobně ještě desítky let svého života. Nebude to lehké. Rád bych k tomu nějak pomohl, ale skutečně nevím jak. Informovanost o skutečném stavu země je však důležitým předpokladem úspěchu. O to se snažím ze všech sil. Snad to trochu pomůže.

František Janouch
(23.7.2009)