Obyčejně nereaguji na většinu komentářů ke svým blogům. Dnes činím již druhou výjimku...

Mé blogy jsou často provázeny komentáři a la Levak, plné nesmyslů, lží a více (či spíše méně) skrytého rasizmu. Jejich jazyk je nápadně podobný jazyku estebáků, kteří nás vyslýchali a normalizačním redaktorům, kteří o tom psali.
Levak píše, že si Havel stěžuje 4.XI.1988 – jaký fantastický archiv má pan Levak k disposici – že mu odebrali počítač IBM XT. Před listopadem 1989 Nadace Charty 77 dopravila do Československa, Polska a SSSR nejméně stovku moderních počítačů. Bylo to zcela legální, adresáti zaplatili pouze nevelké clo.
Co se honorářů týče – i zde je pan Levak zcela vedle. Havel nikdy nedostal od Nadace Charty 77 žádný honorář – naopak věnoval Nadaci Charty 77 řadu svých cen (např. cenu Erazma Rotterdamského, skandinávskou cenu svobody, cenu Olofa Palme atd.). V dnešní hodnotě šlo řádově o statisíce Euro. Archiv Nadace Charty 77 je zachován do posledního finančního výkazu – to co píši lze do halíře prověřit. Někteří Chartisté a další pronásledovaní lidé (byl mezi nimi třeba i biskup starokatolické církve Augustin Podolák a mnoho dalších osob mimo Chartu 77) dostávali velmi omezené prostředky, aby se zabránilo jejich vyhladovění. Na antisemitské a estébácké výroky Levaka ohledně pana Sorose reagovat nebudu – stydím se za takové „Čechy“ jako je Levak.
František Janouch

Levak napsal(a):
"Při této příležitosti se pozastavme ještě při jednom mýtu, který dodnes koluje o signatářích Charty 77. Současná propaganda je vykresluje jako trpící lidi, kteří ztratili zaměstnání a možnost obživy...
Je nepochybné, že anonymním podporovatelům tohoto dokumentu se žilo opravdu velmi těžce. Právě oni přinášeli skutečné oběti. Toto však rozhodně není možné říci o hlavních disidentech. Havel se bezprostředně po revoluci dlouho bránil obviněním, že bral peníze z fondů amerických tajných služeb, zlehčoval je, dělal si z nich dokonce žerty a označoval je za úplné zmatiny – až do té doby než se k této podpoře hrdě nepřihlásili sami Američané.
Další ze zdrojů byla zahraniční Nadace Charty 77, která osmdesáti nejaktivnějším disidentům vyplácela měsíčně 5 000 korun, přičemž tři mluvčí iniciativy dostávali pravidelný plat ve výši 2 000 tuzexových bonů (jejich kurz na černém trhu tehdy představoval 10 000 korun).
Připomeňme si, že průměrná měsíční mzda v tehdejším Československu nedosahovala ani 2 500 korun.
A to nepočítáme ještě početné ceny a honoráře za příspěvky ve Svobodné Evropě (od 500 do 1 000 marek), Hlasu Ameriky (od 200 do 300 dolarů) a BBC (100 až 150 liber). Velmi vypovídající je i informace, že Havel si 4. listopadu 1988 stěžoval, že mu při domovní prohlídce odebrali osobní počítač IBM XT s příslušenstvím. Není snad potřeba zde zdůrazňovat, že taková technologie byla v té době u nás úplnou novinkou."
George Soros byl nejen geniální finančník,ale i spolupracovník CIA.Potom není divu,že vydělávál miliardy když mu CIA zdarma špendýrovala hodnotné informace!
01.01.2010 15:54:33 [konec textu Levakova blogu]

Koncem roku 1988 spustila režimní propaganda soustředěnou kampaň proti Nadaci Charty, která tenkrát, právě pro svou otevřenost a cílevědomou politiku, asi nejvíce ležela režimu v žaludku. Reagoval jsem na ni otevřeným dopisem, který je zajímavé si přečíst i dnes, po dvaceti letech a jedenácti měsících.
Uveřejňuji ho i s archivní technickou poznámkou. Rudé Právo dopis přirozeně neuveřejnilo. Dopis však široce kolovala v samizdatu a byl hromadně šířen i v zahraničí:

„TO: Kary Schwarzenberg, Vilém Prečan. Prosím o komentáře do 18.00 31/1/89, telefonicky nebo faxem. Odesílám dnes modemem na překlad do Skotska, chci zítra faxovat do Prahy a počátkem příštího týdne rozeslat sdělovacím prostředkům. Zdraví F.J.

Šéfredaktor Rudého Práva Zdeněk Hoření,
Na poříčí , Praha 2 31.ledna 1989
Vážený pane šéfredaktore,
V posledních dnech byla na stránkách Vašeho listu a v dalších čs. hromadných sdělovacích prostředcích rozpoutána štvavá a pomlouvačná kampaň proti čs. obráncům lidských práv zvláště pak proti signatářům Charty 77 a jiných nezávislých občanských iniciativ v Československu.
Čs sdělovací prostředky, Váš list nevyjímaje, přitom apelují u svých čtenářů na nejnižší lidské pudy jako je závist atd. Snaží se své čtenáře přesvědčit, že boj za respektování lidských práv a občanských svobod ve Vaší zemi je nepřátelskou činností řízenou a placenou ze zahraničí.
V této souvislosti byla v minulých dnech mnohokráte jmenována i Nadace Charty 77 ve Stockholmu. Jelikož jsem zakladatelem této švédské kulturní a humanitární organizace a jejím dlouholetým předsedou a správcem, chtěl bych Vás požádat, abyste uveřejnil můj list, který poskytne Vašim čtenářům pravdivé a nezkreslené informace o naší pomoci. Chtěl bych věřit, že to v údobí glastnosti a perestrojky bude možné.
Nadace Charty 77 vznikla před 11 lety. Její finanční hospodaření je kontrolováno úředním revizorem a švédskými úřady. Její činnost je řízena správním výborem. Činnost Nadace Charty 77 je pod dohledem a patronátem skupiny významných kulturních a vědeckých osobností z řady zemí.
Finanční prostředky Nadace Charty 77 pochází z tisíců a tisíců malých příspěvků, které na naše konto posílají přátelé Československa z mnoha zemí. Dostáváme příspěvky od spisovatelských svazů a PEN-klubů ve Skandinávii a jiných zemí, přispívají nám církevní organizace, odbory, umělecké, novinářské, studentské a jiné organizace po celém světě, které jsou znepokojeny situací v Československu po invasi vojsk varšavského paktu a v údobí tak zvané normalizace. Mimochodem, před mnoha lety přispěl značnou částkou na naší činnost i akademik Andrej Sacharov. Jeho příspěvek byl rozdělen desítkám rodin s dětmi, jejichž živitelé byli ve vězení nebo byli vyhozeni z práce za své nekompromisní postoje.
Příspěvky, poskytované Nadaci Charty 77, nejsou a nesmí být vázány na žádné politické či jiné podmínky - Nadace Charty 77 má právo odmítnout finanční prostředky, které by mohly ohrozit její dobré jméno nebo ji nutit k činnosti, která by byla v rozporu s jejími stanovami.
Nadace Charty financuje také svou činnost s pomocí některých významných cen, udělených hnutí Charty 77 nebo přímo naší Nadaci. Patří mezi ně i cena Erasma Rotterdamského, mezi jejímiž laureáty je celá plejáda evropských činitelů vědy, kultury, umění, politického života. Převzali jsme i cenu Svobody, jejímiž dřívějšími či pozdějšími laureáty byl Lech Walensa, Mandela a švédský publicista Brax, který odhalil nezákonné obchody zbraněmi švédského zbrojního průmyslu. Převzali jsme i cenu Rothko Chapel, mezi jejimiž laureáti byly osobnosti jako je biskup Tutu a řada jihoamerických občanských iniciativ.
Nadace Charty 77 přísně respektuje švédské zákony. Stejně respektujeme i zákony Československa a mezinárodní úmluvy, které obě země podepsaly.
Nadace Charty 77 poskytuje příspěvky stovkám osob v Československu, pronásledovaným či dokonce uvězněným za své politické a náboženské názory, za svou kulturně-uměleckou činnost, za činnost na obhajobu lidských a občanských práv. Nadace Charty 77 poskytuje tvůrčí stipendia umělcům, spisovatelům, vědcům a jiným osobám k vytvoření či zakončení uměleckého či vědeckého díla. Tyto příspěvky nejsou vázany na žádné politické či jiné podmínky. Nadace kontroluje pouze, zda příspěvek byl adresátům řádně doručen.
Proilustruji tuto naši činnost několika příklady. Když známému, starému a nemocnému slovenskému spisovateli Dominikovi Tatarkovi byl v rozporu se zákony slušnosti a lidskosti zkrácen důchod, začali jsme mu posílat malý příspěvek, který by tuto hlubokou nespravedlnost alespoŘ částečně vykompensoval. adu let dostává pravidelný příspěvek i zasloužená umělkyně paní Vlasta Chramostová, která byla počátkem 70 let pouze pro svůj nesouhlas s invazí a normalizační politikou zbavena možnosti vystupovat na čs. scénách and left with a miserable invalid pension. Příspěvky od nás dostávají i spisovatelé Ludvík Vaculík i Eva Kantůrková a Jan Trefulka, kterým čs. úřady v rozporu s pravidly civilizovaného jednání odmítly vyplácet penzi. Čs historik Jan Opat dostával malé stipendium na sepsání velké historické studie o T.G. Masarykovi.
Všechny příspěvky jsou posílány do Československa prostřednictvím zástupce Tuzexu ve védsku. Jde o naprosto legální činnost, ze které má čs. stát navíc i značný devizový přínos. daje, které bylu uveřejněny ve Vašem listě a jiných sdělovacích prostředcích, pochází zřejmě ze seznamů, které zástupce Tuzexu posílá do Prahy. Zásilky jsou totiž pojišτovány u čs. Státní pojišτovny. Chcete snad namluvit svým čtenářům, že " podvratná činnost" je financována prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Tuzex a její doručení pojišťováno u Čs. státní pojišťovny. Není toto nejlepším důkazem o naprosté legalitě naší činnosti? Argumenty a jazyk čs. sdělovacích prostředků se nebezpečně podobají projevům prokurátorů a pisálků z doby, kdy byl souzen Gustáv Husák, Vlado Clementis, Rudolf Slánský a desítky jiných vlastenců a čestných občanů.
Nadace Charty 77 podporuje také vydávají v zahraničí významných děl české a slovenské kultury. Přispěli jsme na příklad na vydání knihy příběhů a vzpomínek "Všecky krásy světa" národního umělce a laureáta Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta dlouho předtím, než dostal Nobelovu cenu. Bylo snad normální, že tato kniha stejně jako básnické sbírky Deštník z Picadilly a Morový sloup největšího čs. básníka musely řadu let kolovat v Československu v strojopisných opisech, musely vyjít nejdříve v zahraničí a byly dokonce zabavovány čs. policií při domovních prohlídkách a čs. celníky na hranicích jako nebezpečný kontraband? Bylo snad normální, že Jaroslav Seifert v roce 1980 svěřil autorská práva na všecky krásy světa ne Dilii, která ho odmítla či která se bála ho zastupovat, ale osobně mě, předsedovi Nadace Charty 77? Nebylo v tom uznání naší kulturně humanitární činnosti z nejvyšší morální a mravní autority v naší zemi?
Nadace Charty 77 také pomáhá při zasílání různého technického zařízení do Československa. Děje se tak naprosto legálně. Poslali jsme například řadu videorekordéru prostřednictvím Tuzexu. Nepovažoval jsem totiž za normální, aby významný čs. dramatik Václav Havel nemohl po desetiletí vidět na scéně inscenace svých divadelních her. Nepovažoval jsem za normální, že filmy nejznámějšího čs. režiséra Miloše Formana nemohly být po desetiletí promítány na čs. scénách - videotechnika pomáhá alespoň v malém měřítku překonat důsledky této nekulturní kulturní politiky.
Stimulovali jsme i zaslání do Československa řady osobních počítačů. Jejich specielní úprava, o které píší některé čs. sdělovací prostředky, spočívala v tom, že jsme vyvinuli jeden z prvních systémů, který umožňoval zpracovávat texty s háčky a čárkami. Chtěl bych ujistit Vaše čtenáře, že jde o přístroje, které jsou dnes zcela běžné na Západě, jsou poskytovány školákům i studentům a neobejde se bez nich žádný úřad či podnik. Zasíláme je proto, abychom ulehčili a usnadnili vznik a šíření nezávislé kultury v Československu.
Nadace Charty 77 zřídila také Seifertovu cenu, kterou uděluje podle rozhodnutí skupiny významných čs. literátů a kritiků v zahraničí i v Československu. Členy poroty byli či jsou Milan Kundera, Josef Škvorecký, Jiří Gruša, Václav Havel, Sylvie Richterová, Antonín Brousek, Jan Vladislav a j. Seifertovu cenu obdržel Dominik Tatarka z Bratislavy, Ludvík Vaculík z Prahy a Ivan Diviš z Mnichova.
Setkal jsem se před několika dny s čs. velvyslancem ve Švédsku na malé slavnosti po premiéře vynikající inscenace Dobrého vojáka Švejka v divadle v Linköpingu. Čs. velvyslanec poděkoval hercům za jejich vynikající výkon a věnoval jim velkou kytici. Nadace Charty poděkovala jiným způsobem: každý z herců dostal dvousetstránkovou publikaci Obležená kultura, vydanou Nadací, která zachycuje situaci čs. kultury deset let po podepsání helsinských dohod. Divadlo uznalo naši kulturní práci tím, že v programu tohoto divadelního představení bohatě používalo, slovem i obrazem naše publikace.
Před několika dny jsem se vrátil z týdenního pobytu v Moskvě a Leningradě. Byl jsem svědkem triumfálního návratu baletky Makarovové do Leningradu, Izvestijach požadovaly, aby bylo navráceno sovětské občanství Rostropovičovi i Višněvské (zmínil se o tom i Váš list), četl jsem desítky dopisů, žádajících, aby bylo sovětské i Alexandru Solženicynovi. Viděl jsem s jakou bolestí mluvil o vyslání Solženicyna na všesvazovém sjezdu společnosti Memorial Jevgenij Jevtušenko a jaký potlesk vzbudila jeho slova:"Nemůžeme vrátit zpět naše tanky, které přešly přes hranice Československa z tupého rozhodnutí vylekavších se byrokratů...ani násilného zastrkávání Solženicyna do letadla, který se možná už nikdy ne-vrátí zpět... "Do Moskvy se vrátil a začal tam pracovat Ljubimov, Moskvu navštívil Sinjavskij, se kterým řada listů uveřejnila celostránková interview, začaly tam vycházet knihy Vadimova, Ginzburga a mnoha jiných autorů, které ještě nedávno byly zakázány a za jejichž rozšiřování byli ještě před několika lety lidé odsuzováni do vězení a vyhnanství.
Nebylo by konstruktivnější a neodpovídalo by více duchu našeho času, helsinských dohod i perestrojky v našem společném evropském domě, kdyby Váš list, vážený pane šéfredaktore, namísto šíření jedovatých a nepravdivých pamfletů, se začal zabývat konstruktivnější činností? Neměli byste raději požadovat, aby čs. úřady vrátily čs. občanství Milanu Kunderovi, Jiřímu Koláři, Pavlu Kohoutovi, Josefu Škvoreckému a desítkám dalších bývalých čs. občanů, kteří byli protiprávně zbaveni čs. občanství? Neměli byste požadovat, aby světoznámý režisér Otomar Krejča, jehož inscenace jsem viděl na mnoha předních evropských scénách, mohl nakonec začít pracovat i doma? neměli byste požadovat, aby hry Václava Havla (který zase, již po kolikáté, sedí v Ruzyňské věznici), Ivana Klímy a Milana Uhdeho směly být nakonec hrány i na čs. scénách? Aby knihy Kundery, Škvoreckého, Vaculíka, Klimenta, Kriseové, Kantůrkové, Trefulky, a desítek dalších byly navráceny do čs. knihoven a začaly se prodávat na pultech knihkupectví? Aby v Československu byly vydány všechny knihy Bohumila Hrabala?
Jsem přesvědčen, že většina Vašich čtenářů by uvítala tuto změnu postojů zastávaných Vašim listem jako skutečný příspěvek k upevnění míru a spolupráce v Evropě.
V závěru chci ještě jednou zdůraznit, že činnost Nadace Charty 77 je v plném souladu se zákony Československa a Švédska. Nadace Charty 77 se zabývá podporou nezávislých občanských iniciativ a nezávislé kultury. V řadě sousedních zemí existují podobné Nadace již řadu let, mají své úřadovny v Budapešti, Varšavě, Pekingu a v poslední době i v Moskvě, a vyvíjejí činnost, velice podobnou činností Nadace Charty 77, přitom s plnou podporou úřadů daných zemí. Podobnou fond vyvíjí také i Fond pro přežití lidstva (jedním z jeho ředitelů je akademik Andrej Sacharov), založený nedávno v Moskvě z iniciativy Michaila Gorbačova. Chce Vaše země, vážený pane šéfredaktore, zaujmout jedno z posledních míst v řadě evropských zemí, které pochopily, že době studené války, jak na zahraničních, tak i na vnitřních frontách, bylo dávno odzvoněno?
Jako bývalý občan Vaší země, zbavený nezákonně čs. státního občanství, bych byl nerad svědkem takového vývoje.
Jsem přirozeně ochoten přijmout Vašeho redaktora a poskytnout mu rozhovor nebo uspořádat pro čs. a jiné novináře tiskovou konferenci v Praze nebo jiném místě, kde bych s fakty a dokumenty v ruce odpověděl na všechny otázky týkající se činnosti Nadace Charty 77.
S úctou
František Janouch, Předseda správní Rady Nadace Charty 77 ve Stockholmu