Devadesátková rána pod pás
Česká televize uvedla poslední díl velice úspěšné série „Devadesátky“, která sledovala vyšetřování tzv. Orlických vražd. Dílo (zaslouženě) připoutalo značnou pozornost diváků, a to zejména pečlivým zpracováním reálií a věrností vyprávění celého příběhu, který se skutečně – bohužel – na úsvitu kapitalismu odehrál.
Autoři se rozhodli ponechat pravá jména některým představitelům pachatelů hrůzné série vražd či bossům podsvětí, když naopak pro postavy televizních kriminalistů, které měly předobraz ve skutečných operativcích či vyšetřovatelích, zvolili jména smyšlená. Důvod byl pochopitelný: autor námětu a scénáře, sám bývalý vyšetřovatel, který se na odhalení „orlických vrahů“ podílel, popustil uzdu své fantazii a jednoho z detektivů postavil do nepříznivého světla. Připsal mu korupci a spolupráci s ruskojazyčnou mafií. Onou osobou byla filmová postava Františka Tůmy, která má otisk v reálném životě, jedná se o ex-policistu Františka Havloviče.
František Havlovič si v jakémsi rozhovoru posteskl, že je s počínáním svého uměleckého alter ega konfrontován ze strany rodiny, přátel i bývalých kolegů, kteří ho dílem v legraci, dílem vážně kontaktují a ptají se ho, co na svůj „umělecký“ portrét říká. Současně pan Havlovič i úkorně nese, že se ho autor scénáře, též bývalý elitní policista Josef Mareš, předem nezeptal a ani ho na novou „roli“ neupozornil.
Česká televize zjevně využila tzv. uměleckou licenci, která tvůrcům umožňuje do filmového díla zařadit podobu, jméno či životní příběh skutečné osoby, aniž by s takovým užitím musel zobrazený jedinec souhlasit. Bez této licence by nemohla například vzniknout i mnohá díla o tak kontroverzních postavách, jako jsou či byly Krejčíř, Mrázek nebo Březina.
Každá zákonná licence má ale své limity. A jedním z omezení je, že nesmí být použita v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené osoby. A tím rozporným jednáním právě je, pokud si o osobě, kterou lze z příběhu poměrně jasně ztotožnit, nepokrytě vymýšlím, protože jí připíši jednání lidsky i profesně hanebné. A že je vedle jména Tůma rovnítko Havlovič je všem jasné, ostatně, bulvární i seriosní média se již několik týdnů zabývají tím, že popisují a srovnávají osudy filmových protagonistů s jejich skutečnými předobrazy.
Jsem přesvědčen, že v jinak výborně zpracovaném seriálu udělala Česká televize chybu a nechala se příliš unést „zatraktivněním“ celého příběhu. Samozřejmě, i v policii jsou nečestní a zkorumpovaní vyšetřovatelé, ale spojit kriminální činnost s konkrétní, bezúhonnou osobou je ránou pod pás. A vůbec se roztrpčené reakci Františka Havloviče nedivím, protože by ve výsledku mohla být daleko razantnější. Například v podobě žaloby na ochranu osobnosti.
Autoři se rozhodli ponechat pravá jména některým představitelům pachatelů hrůzné série vražd či bossům podsvětí, když naopak pro postavy televizních kriminalistů, které měly předobraz ve skutečných operativcích či vyšetřovatelích, zvolili jména smyšlená. Důvod byl pochopitelný: autor námětu a scénáře, sám bývalý vyšetřovatel, který se na odhalení „orlických vrahů“ podílel, popustil uzdu své fantazii a jednoho z detektivů postavil do nepříznivého světla. Připsal mu korupci a spolupráci s ruskojazyčnou mafií. Onou osobou byla filmová postava Františka Tůmy, která má otisk v reálném životě, jedná se o ex-policistu Františka Havloviče.
František Havlovič si v jakémsi rozhovoru posteskl, že je s počínáním svého uměleckého alter ega konfrontován ze strany rodiny, přátel i bývalých kolegů, kteří ho dílem v legraci, dílem vážně kontaktují a ptají se ho, co na svůj „umělecký“ portrét říká. Současně pan Havlovič i úkorně nese, že se ho autor scénáře, též bývalý elitní policista Josef Mareš, předem nezeptal a ani ho na novou „roli“ neupozornil.
Česká televize zjevně využila tzv. uměleckou licenci, která tvůrcům umožňuje do filmového díla zařadit podobu, jméno či životní příběh skutečné osoby, aniž by s takovým užitím musel zobrazený jedinec souhlasit. Bez této licence by nemohla například vzniknout i mnohá díla o tak kontroverzních postavách, jako jsou či byly Krejčíř, Mrázek nebo Březina.
Každá zákonná licence má ale své limity. A jedním z omezení je, že nesmí být použita v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené osoby. A tím rozporným jednáním právě je, pokud si o osobě, kterou lze z příběhu poměrně jasně ztotožnit, nepokrytě vymýšlím, protože jí připíši jednání lidsky i profesně hanebné. A že je vedle jména Tůma rovnítko Havlovič je všem jasné, ostatně, bulvární i seriosní média se již několik týdnů zabývají tím, že popisují a srovnávají osudy filmových protagonistů s jejich skutečnými předobrazy.
Jsem přesvědčen, že v jinak výborně zpracovaném seriálu udělala Česká televize chybu a nechala se příliš unést „zatraktivněním“ celého příběhu. Samozřejmě, i v policii jsou nečestní a zkorumpovaní vyšetřovatelé, ale spojit kriminální činnost s konkrétní, bezúhonnou osobou je ránou pod pás. A vůbec se roztrpčené reakci Františka Havloviče nedivím, protože by ve výsledku mohla být daleko razantnější. Například v podobě žaloby na ochranu osobnosti.