Před bezmála čtyřmi lety jsem zveřejnil blog s tématem, kterak stát neodborným přístupem zmrzačil cennou stavbu hotelu Thermal a pošlapal autorská práva manželů Machoninových. V současnosti nám něco podobného předvádí Praha a Správa železnic v případě přestavby odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze. Uzavřený mezinárodní soutěžní dialog (když takovému výrazu běžný smrtelník jen těžko porozumí) opětovně prokazuje, jak hlavní město v soutěžení významných stavebních zakázek žalostně selhává. I to je možná důvod, proč v Praze za posledních více než 30 let nebyla – vyjma Technické knihovny – postavena žádná nová kvalitní budova sloužící veřejnosti.



První zásadní přešlap je, že se zadavatelé (Správa železnic, hlavní město Praha a Dopravní podnik hl.m. Prahy) rozhodli odstranit hned půlku odbavovací haly, aniž by nahlédli do Ústředního seznamu kulturních památek, který je volně přístupný na stránkách Národního památkového ústavu. Pokud by tak učinili (zabere to asi jednu minutu), zjistili by, že má odbavovací hala památkovou ochranu a jen tak bourat možné nebude.

Druhý neméně významný lapsus je, že má odbavovací hala také nějaké tvůrce, a je porušením autorských práv původních architektů, pokud rozmáchlý investor strhne polovinu díla a spojí je s něčím novým, nesouvisejícím. Takový zásah lze přirovnat k situaci, kdy například majitel Ladova obrazu půlku přemaluje a bude mít ještě tendenci svoji „kreativitu“ veřejně prezentovat.

Trapnost je eskalována skutečností, že investor před třemi lety sezval všechny nositele autorských práv budovy odbavovací haly, aby je ujistil, že s nimi při přípravě mezinárodního soutěžního dialogu počítá a bude je průběžně informovat, aby byly všechny strany s výsledkem spokojeny. Následně se rozhostilo dlouhé ticho a architekti či jejich dědicové se až v listopadu minulého roku se značným překvapením z médií dozvěděli, že je hotovo, a zbývající (nezbouraná) část haly bude doplněna nesourodou dřevěnou konstrukcí se střešními otvory zakrytými plastovou fólií.

Protože byla (pochopitelně) část nositelů práv roztrpčena přehlíživým přístupem investora a vůči zamýšlené přestavbě odbavovací haly se poměrně ostře ohradila, je více než pravděpodobné, že celý projekt „Šťastného Hlaváku“ (což je mírně eufemistický název vítězného návrhu) půjde do koše. Zákonné nástroje památkové a autorské ochrany mají nepopiratelnou sílu a ani majitel stavby si nemůže se svým vlastnictvím dělat, co se mu zamane.

Jediné, co ze zpackané soutěže asi zůstane, bude pachuť z neschopnosti a vyhozené peníze. Takto ztracené prostředky mohly prokázat dobrou službu právě při pomoci sociálně vyloučeným jedincům, kterých je okolí nádraží plné. To mohl být Hlavák skutečně šťastný. Alespoň na chvíli.