Vážení a milí přátelé, dnešní glosář, který jste si tolik oblíbili, přináší: Roma Pride. Vzpomínání na Václava Havla. Jaká je cena lidského života pro lidi s kágébáckou mentalitou? Obdiv k našim hokejistům. Na kometě, nejen té Zemanově.

Romská hrdost, uprchlíci a holocaust

Dnes probíhá připomínka romské hrdosti nazvaná Roma Pride, a to nejen v Praze, ale i v dalších evropských městech. Cílem akce je upozornit na situaci romské menšiny ve společnosti. Letošní ročník se zaměřuje na problematiku popírání romského holocaustu.

Tato akce má připomenout celé společnosti, že pocit vlastenectví vychází z hrdosti, nikoli z napadání druhých. I proto loni zvolili organizátoři jako jedno z témat „Romové vítají uprchlíky“ - rasistická nenávist se momentálně přesunula z Romů na uprchlíky, kteří Romy nahradili v pozici obětních beránků. Velmi aktuální je i letošní téma: romský holocaust. V době, kdy vrcholní politici zpochybňují míru utrpení Romů za nacistické okupace, je třeba především nepamětníkům vysvětlovat, jak to bylo doopravdy. Populismus dál pulsuje společností a s každými volbami bude nabývat na síle.

Havel u Václava

Ve středu 5. října 2016 by se Václav Havel dožil osmdesáti let. Při této příležitosti se bude v tento den od 19.00 hodin konat velké shromáždění s koncertem na Václavském náměstí v Praze. Jeho cílem bude si připomenout hodnoty, postoje a životní myšlenky, které zastával. Newyorský starosta Bill de Blasio vyhlásil 28. září Dnem Václava Havla v New Yorku.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. První část tohoto Havlova bonmotu leze na nervy části druhé. Pravdoláskaři ("nadávka") jsou v očích Lžinenávistníků ("uznání") prokletím světa. Bez Havla by se to opovrhování druhými neobehrálo, protože on je mezi Pravdoláskaři prvním v řadě. Václav Havel přežil komunistickou nenávist, která ho vlekla z kriminálu do kriminálu, ze stupidity dnešních lovců humanistických hlav si nikdy moc nedělal. Věděl, že proti lžinenávisti se nedá vyhrát, ale je třeba s ní neustále bojovat. A také se tím po celý život řídil. I proto tu bude pořád s námi. Nejen jako symbol, ale i jako neustálá připomínka, že lidskost, vytrvalost a odvaha pořád něco znamenají.

Ruští mocní a cena života

Rusko posílilo svou leteckou základnu Hmejmím v Sýrii a dopravilo tam několik bombardérů Su-24 a Su-34, tvrdí list Izvestija. "Bude-li to zapotřebí, bude letectvo ve dvou třech dnech ještě posíleno. V jednotkách už byly vybrány letouny přímé vojenské podpory Su-25, které čekají na rozkazy velitelů," řekl mu nejmenovaný armádní zdroj.

Přes dvěstě tisíc mrtvých, miliony uprchlých, miliony o hladu a žízni, bez vzdělávání, bez práce, bez peněz, bez perspektivy. Masovému vrahu Asadovi a jeho spojenci Putinovi je to zřejmě málo, chtějí házet pumy v ještě větším množství než dosud. Ve městě Aleppo již nějakou dobu bombardují civilisty pod záminkou boje proti teroristům (kteří se ovšem z města až na výjimky stáhli). Jejich taktika: zničit domy a počkat, až přijdou příbuzní vyhrabávat mrtvoly. Potom znovu zaútočit. Jejich snaha tedy není upřena na teroristy, ale na vše, co se zatím hýbe. Od bolševika se ruská mocenská politika nezměnila - lidský život má pro lidi postižené kágébáckou mentalitou nulovou cenu.

Zde se můžete připojit k petici za Aleppo.

Obrovský úspěch českých hokejistů

Kanada vyhrála Světový pohár v ledním hokeji. Na tom není nic překvapivého, překvapivý je však obrovský úspěch našich hokejistů. To se nečekalo.

Naši hráli skvěle, byli obdivuhodní. Chybělo jen málo k tomu, aby turnaj vyhráli. Byli sehraní, hráli týmově, přesně nahrávali, zpracovávali kotouč, byli rychlí, důrazní, tvrdě a přesně stříleli. Trenéři volili zápas od zápasu jiný typ geniální taktiky: například proti Kanadě měli naši hráči co nejrychleji předat puk soupeři, proti Evropě směli vystřelit na bránu soupeře maximálně dvakrát za třetinu. Naši tak zaslouženě rozdrtili oba tyto soupeře tak, že s nimi prohráli. Z osmi účastníků nakonec skončili na čestném devátém místě, hned za favorizovaným Kongem. Posílám do Toronta velký dík celé naší třistapadesátičlenné výpravě.

Na Kometě

Dlouhá cesta sondy Rosetta ve vesmíru skončila. Rosetta dopadla za velkého napětí vědců na kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Kosmické agentury NASA a ESA o tento historický okamžik lidstvo neochudily, zprostředkovaly ho živě.

Jules Verne měl by radost. A náš filmový režisér Karel Zeman (není příbuzný), který Vernův román zfilmoval, by byl spokojen. Zeman film nazval Na kometě - jde o příběh lidí, kteří se ocitli na kometě po její srážce se zemí. Radost mají jistě i fanoušci HC Kometa Brno a pěstitelé růží. O panu Seifertovi nehovoře:

… udělal jsem pár kroků,
a přede mnou se otevřely propasti,
kterým se říká nebe.

Věže katedrály dole na obzoru
byly jako vystřižené
z matného staniolu,
ale vysoko nad nimi se potápěly hvězdy.
Támhle je! Už ji vidíš?

(Z básně Halleyova kometa.)

Zemřel pamětník holokaustu

Ve věku 96 let zemřel v Německu pamětník holokaustu Max Mannheimer, známý svým bojem proti nenávisti, antisemitismu a xenofobii. Tento český rodák prošel v době nacismu několika koncentračními tábory. Zažil i tzv. Křišťálovou noc, v Novém Jičíně:

„Včera hořely synagógy. Hořely v Německu. Hořely v Rakousku. Hořely v Československu. Kde hrozilo nebezpečí, že by se oheň rozšířil, byly synagógy vyhozeny do povětří. Většina židovských obchodů byla zdemolována. Moji synagógu vydrancovali. Zapálit nebo vyhodit ji do povětří bylo vzhledem k blízkosti plynojemu nebezpečné. Modlitební knihy, svitky tóry a modlitební šály se povalovaly roztrhané na ulici. Kniha, která Židy roztroušené po celém světě udržovala dvě tisíciletí pohromadě, byla rozdupána... Ničivá akce nacistů byla oficiálně označena za akt pomsty zlostí kypící duše lidu, za odpověď na zavraždění vyslance Ratha sedmnáctiletým Heršelem Grynszpanem v Paříži. To, že duše lidu kypěla ve třech zemích současně, bylo třeba připsat dokonalé organizaci příslušných činitelů…“

Ukázka z knihy Maxe Mannheimera: Vzpomínky. Terezín, Osvětim, Varšava, Dachau. (Mnichov 1986, s. 21-23.)




Článek byl psán pro server Romea.cz.