Bohuslav Sobotka "píše české vládě" kvůli rasismu a xenofobii
Český premiér Bohuslav Sobotka požádal britskou premiérku Theresu Mayovou o zásah proti nenávistným útokům v Británii, namířených proti lidem z dalších zemí EU. Podle Sobotky se množí i nenávistné útoky na Čechy, jedním z nich je podle něj i vražda českého občana minulý týden v Londýně. V srpnu také dav v anglickém Harlow zabil jednoho Poláka.
Čím kdo zachází…
Inu, čím kdo zachází, tím také schází, pane Sobotko. Chovancovi jste strpěl, že zavíral do vězení (detencí) uprchlíky, kteří nic neprovedli, včetně dětí. Vyslovil jste se, že Česká republika přijme několik tisíc uprchlíků z válečných oblastí, namísto toho jste jich přijali osm (8). To je tempo skutečně hodné humanistů. Když Miloš Zeman rozpoutával svými výšplechty nenávistnou hysterii vůči muslimským uprchlíkům, paušálně a bez špetky slitování k těm, kteří utekli před jistou smrtí, vyslovil jste se k tomu jednou či dvakrát a pokládal jste to za uzavřené.
Jenže atmosféra kvůli stoupající nenávisti houstla stále dál. Spolu s ministrem Chovancem utahujete demokracii a svobodě smyčku kolem krku neustálým posilováním policejních pravomocí, legislativně i v praxi. Začali jste se servilně podbízet Číně, kde koncentráky patří k výbavě mocných. Kšeftování je pro vás důležitější než dodržování „jakýchsi lidských práv“.
Slušní lidé mlčeli
Naplno se začínáte ozývat až teď, když se xenofobie a násilí, které z ní vyvěrá, přímo dotýká českých občanů. Důvod, proč se nejen (někteří) Britové chovají k cizincům tímto způsobem, je stále se zhoršující společenská atmosféra v celé Evropě, či spíše po celém světě. Ta se začala zhoršovat dlouho před tzv. uprchlickou vlnou, s příchodem uprchlíků a migrantů do Evropy však nabyla na síle, nenávist se stala součástí každodenního života.
To se mohlo stát jen proto, že slušní lidé namísto protestů vůči tomu mlčeli nebo se ozývali příliš málo. Český prezident, česká vláda i opozice (u všech až na výjimky) - vy všichni máte na těch útocích vůči českým občanům svůj podíl, protože jste se zpronevěřili vůči obyčejné lidské slušnosti a lidskosti tím, že jste buď přímo populisticky pokřikovali, mlčeli jste nebo promlouvali jen z povinnosti.
Selhání jedinců
Karel Čapek napsal 17. ledna 1934 ve své polemice s filozofem Ortegou y Gasset pozoruhodně aktuální myšlenku, kterou by si měli politici tisíckrát opsat na tabuli:
„Nikoli vzpoura davů, nýbrž hromadné selhání jedinců. Můžeme-li mluvit o jakémsi upadání, nevězí ten úkaz asi v tom, že se davy derou nahoru, nýbrž v tom, že se horempádem hrnou dolů ti, kdo svým posláním mají stát výš… Nemusí nás znepokojovat civilisační cesta nahoru, nýbrž kulturní cesta dolů… To násilí dodají davy a jejich feldveblové; ale to troubovství roste z viny nebo ze spoluviny intelektu, jež prodává své prvorozenství za mísu čočovice… Žádná kulturní hodnota nemůže být překonána, dokud není opuštěna. To pravé nebezpečí není ve vzpouře davů, nýbrž v slabosti hlav a povah, v trapném selhání těch, kdo mají své určení a poslání jako jedinci.“
Dovoluji si vám poslat, pane Sobotko, citát jednoho z nejvýraznějších protestantských odpůrců nacismu, teologa Martina Niemöllera, který by, umístěn do patřičného rámečku, slušel zdi místnosti, v níž zasedá vláda:
Nejdřív přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě, ale to už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
Dopis sobě
Buďte, prosím, pane Sobotko té dobroty a napište stížnost prezidentovi, české vládě i opozici, v níž jí vysvětlíte, že rasismus, xenofobie a nenávist neznají hranice. Jakmile je jednou pustíte ze řetězu, neřídí se národností či etnicitou dotyčných, jdou po krku všem, bez rozdílu. I Čechům v Británii.
Proto je třeba, aby slušní lidé neustále a hlasitě protestovali, a to od chvíle, kdy se nesnášenlivost začne projevovat. Nikoli až v momentě, kdy někdo kopne do slabin nás.
Čím kdo zachází…
Inu, čím kdo zachází, tím také schází, pane Sobotko. Chovancovi jste strpěl, že zavíral do vězení (detencí) uprchlíky, kteří nic neprovedli, včetně dětí. Vyslovil jste se, že Česká republika přijme několik tisíc uprchlíků z válečných oblastí, namísto toho jste jich přijali osm (8). To je tempo skutečně hodné humanistů. Když Miloš Zeman rozpoutával svými výšplechty nenávistnou hysterii vůči muslimským uprchlíkům, paušálně a bez špetky slitování k těm, kteří utekli před jistou smrtí, vyslovil jste se k tomu jednou či dvakrát a pokládal jste to za uzavřené.
Jenže atmosféra kvůli stoupající nenávisti houstla stále dál. Spolu s ministrem Chovancem utahujete demokracii a svobodě smyčku kolem krku neustálým posilováním policejních pravomocí, legislativně i v praxi. Začali jste se servilně podbízet Číně, kde koncentráky patří k výbavě mocných. Kšeftování je pro vás důležitější než dodržování „jakýchsi lidských práv“.
Slušní lidé mlčeli
Naplno se začínáte ozývat až teď, když se xenofobie a násilí, které z ní vyvěrá, přímo dotýká českých občanů. Důvod, proč se nejen (někteří) Britové chovají k cizincům tímto způsobem, je stále se zhoršující společenská atmosféra v celé Evropě, či spíše po celém světě. Ta se začala zhoršovat dlouho před tzv. uprchlickou vlnou, s příchodem uprchlíků a migrantů do Evropy však nabyla na síle, nenávist se stala součástí každodenního života.
To se mohlo stát jen proto, že slušní lidé namísto protestů vůči tomu mlčeli nebo se ozývali příliš málo. Český prezident, česká vláda i opozice (u všech až na výjimky) - vy všichni máte na těch útocích vůči českým občanům svůj podíl, protože jste se zpronevěřili vůči obyčejné lidské slušnosti a lidskosti tím, že jste buď přímo populisticky pokřikovali, mlčeli jste nebo promlouvali jen z povinnosti.
Selhání jedinců
Karel Čapek napsal 17. ledna 1934 ve své polemice s filozofem Ortegou y Gasset pozoruhodně aktuální myšlenku, kterou by si měli politici tisíckrát opsat na tabuli:
„Nikoli vzpoura davů, nýbrž hromadné selhání jedinců. Můžeme-li mluvit o jakémsi upadání, nevězí ten úkaz asi v tom, že se davy derou nahoru, nýbrž v tom, že se horempádem hrnou dolů ti, kdo svým posláním mají stát výš… Nemusí nás znepokojovat civilisační cesta nahoru, nýbrž kulturní cesta dolů… To násilí dodají davy a jejich feldveblové; ale to troubovství roste z viny nebo ze spoluviny intelektu, jež prodává své prvorozenství za mísu čočovice… Žádná kulturní hodnota nemůže být překonána, dokud není opuštěna. To pravé nebezpečí není ve vzpouře davů, nýbrž v slabosti hlav a povah, v trapném selhání těch, kdo mají své určení a poslání jako jedinci.“
Dovoluji si vám poslat, pane Sobotko, citát jednoho z nejvýraznějších protestantských odpůrců nacismu, teologa Martina Niemöllera, který by, umístěn do patřičného rámečku, slušel zdi místnosti, v níž zasedá vláda:
Nejdřív přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě, ale to už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
Dopis sobě
Buďte, prosím, pane Sobotko té dobroty a napište stížnost prezidentovi, české vládě i opozici, v níž jí vysvětlíte, že rasismus, xenofobie a nenávist neznají hranice. Jakmile je jednou pustíte ze řetězu, neřídí se národností či etnicitou dotyčných, jdou po krku všem, bez rozdílu. I Čechům v Británii.
Proto je třeba, aby slušní lidé neustále a hlasitě protestovali, a to od chvíle, kdy se nesnášenlivost začne projevovat. Nikoli až v momentě, kdy někdo kopne do slabin nás.