Vítězství Donalda Trumpa posílilo sebevědomí extremistů, radikálů, populistů, nacionalistů, eurofobů. Po celém světě. Média neustále spekulují nad budoucí Trumpovou politikou, ale nepřátelé liberální demokracie mají jasno už nyní.

Donaldizace nabrala kvapíkové tempo

Viktor Orbán, maďarský xenofob a autokrat, který nedávno odsoudil liberální demokracii coby přežitek, přijal Trumpův úspěch jako skvělou zprávu. „Nechceme měnit charakter své země. Chceme zůstat Maďary, udržet si svou víru a etnické složení,“ řekl u příležitosti oznámení referenda o tzv. kvótách migrantů Orbán, jako kdyby víra či národnost byl uherák, který se dá uzamknout ve spíži.

Trumpa pochopitelně na dálku objímá i Jarosław Kaczyński, který řídí polskou politiku z pozadí. I Polsko kormidluje svou loď do vod, které zapáchají hnilobou dvacátého století. Turecký prezident Recep Erdogan na Trumpovi oceňuje jeho toleranci k represím, které v Turecku zavedl po údajném puči. Tolerance k represím… Ano, my demokraté musíme být tolerantní.

Bojovníci za čisté etnické státy

„Zvítězily síly oponující globalizaci, nelegální migraci a bojující za čisté etnické státy,“ prohlásil mluvčí Zlatého úsvitu Ilias Kasidiaris, což je řecká neonacistická strana, která má v parlamentu své zastoupení. Připomeňme, že před několika lety skončili za mřížemi předseda strany Michaloliakos, tři poslanci a dalších 12 členů ZÚ. Policie obdržela od Nejvyššího soudu celkem asi 30 zatykačů v rámci vyšetřování této strany, jejímž členům a přívržencům se připisují mnohé ze zhruba 300 útoků proti cizincům, které se v Řecku odehrály po říjnu 2011. Řecká policie stranu v roce 2013 vyšetřovala i v souvislosti s vraždou hiphopového zpěváka Pavlose Fisase.

Zlatý úsvit šel do voleb s protiimigrantským heslem „musíme zemi zbavit špíny a jejich zápachu.“ To už jsme kdesi slyšeli a aby ZÚ naše obavy potvrdil, má ve znaku svastiku připomínající hákový kříž a na jeho mítincích se hajluje. Michaloliakos proslul výroky podobnými těm Le Penovým, například: „Nebyly tam žádné pece ani plynové komory, považuji to za lež. Osvětim, jaký Osvětim? Nebyl jsem tam, co se tam stalo? Vy jste tam byli?“

Místopředseda francouzské ultranacionalistické Národní fronty Edouard Ferrand, druhý po Le Penové, se radoval: „Jejich svět se hroutí. Náš právě vzniká.“

Donaldizace po česku

Václav Klaus napřed Trumpovi lál do ubožáků a primitivů, aby ho po jeho zvolení vyzdvihoval do nebes - inu, ani Klaus nikdy nebyl žádný myslitel. O tom svědčí i to, že se dobře shodl s francouzskou Národní frontou, když rozradostněně pronesl: „Byl poražen už čtvrt století dominující politický směr, který má v různých zemích světa různé názvy a představitele, u nás jim říkáme havlisté.“

Miloš Zeman ocenil Trumpovo chování během předvolební kampaně. Zemanovu obdivu se opravdu nelze divit, Trump urazil mnohem více lidí než on. New York Times napočítaly jen na Trumpově twiteru přes šest tisíc urážek namířených téměř na tři stovky terčů.

Podle člena nabubřelé české pseudoelity Jiřího Ovčáčka „lze lež a nenávist porazit - normální Američané nám ukázali, že lze porazit mocenský konglomerát prolhaných médií a nabubřelé pseudoelity.“ To už nemůže být čistě Haló novinářský produkt, Ovčáčkovi s tím nejspíš pomáhal sám Lobotomio.

Úsměvné bylo vyjádření oligarchy Andreje Babiše, který coby ministr financí sveřepě bojuje za vlastní zájem, až mu profesionální lobbisti krutě závidí. „Asi je oslovil svým pragmatismem a jasnou řečí. Sociologové i politologové dost podcenili Američany, kteří mají už dost zavedeného systému klientelismu, ze kterého žije úzká skupina politiků a lobbistů,“ sdělil Babiš. Američané podle něj evidentně ocenili Trumpovy plány na zeď s Mexikem a na tvrdší migrační politiku. Mohlo to být snad ještě populističtější? Myslím, že ne.

Podle českých „odborníků“ typu bývalého Klausova dvořana Weigela je Trump běžným demokratickým politikem, který se během kampaně snažil voliče pobavit, ale jeho politika v roli prezidenta USA bude normální. Weigel se v České televizi strašně divil, že někdo o tak skvělém muži říká, že nejde o demokrata, ale o čistokrevného burana.

Tomio Okamura to vzal v dopise Trumpovi z gruntu:
„Je to vítězství zdravého rozumu, lidské upřímnosti a politické „korektnosti“ nad prolhaností a pokrytectvím... Je to vítězství nad mocnou zbrojní lobby. Vážený pane prezidente… naše domovy zaplavují muslimští migranti vyhnaní z domovů americkými bombardéry prezidentů Bushe, Obamy a vaší protikandidátky Hillary. Naše domovy ohrožují teroristé financovaní a stvoření americkými jestřáby. Vaše zvolení pro nás znamená také konec agresivní politiky vůči Rusku a to pro nás znamená opět naději na mír v Evropě.“ Konečně tedy máme okamurovskou naději, že Američané dají světu i něco dobrého - Trumpa a jeho politiku.

Končí demokracie?

Jsme skutečně už tak daleko, že urážky, nadávky, lži a sprostota jsou běžným způsobem, kterak pobavit občanstvo? Viděno z našeho evropského podbřísku, křupanstvím Miloše Zemana a jeho vysokou oblibou, asi ano. Ale ČR je postkomunistická země, která o politické kultuře a demokratických zvyklostech nemá příliš ponětí, Spojené státy jsou zemí se staletou demokratickou tradicí.

Odpovědí by opravdu mohla být hypotéza, že demokracie a s ní i politická kultura, jak ji známe, končí. Posun v tomto směru je na první pohled znát, a to v globálním měřítku. Rusko, které mělo nakročeno k demokracii, se přes autoritářství potupně vrací k totalitě. Turecko je na tom podobně. Sýrie s tzv. Islámským státem a s Asadem (tedy se svými masovými vrahy) je na tom ještě hůře. Afghánistán, Pákistán a Írán patří stále k nejnebezpečnějším neuralgickým bodům planety. Zdá se, že atomové zbraně v rukou teroristů jsou jen otázkou času.

Nástup populistů a extremistů k moci je vidět v celé demokratické Evropě. Krajně pravicové a populistické strany slaví úspěch a vnášejí do politiky prvky, které byly ještě nedávno považovány za hrozivé chyby minulosti. A dosavadní demokratické strany tyto manýry přebírají a legitimizují je tak. Terorismu se v našem civilizačním okruhu daří to, o co usiluje: vzmach emocí, především strachu a nenávisti, a razantní pokles rozumu, ignorování faktů a absence promýšlení věcí, dění a témat. Jak vidíme i na novopečeném americkém prezidentovi, už je zase normální veřejně hlásat xenofobii a rasismus a říkat tomu „pravda“. Posilování extremismu a populismu není náhodné. Je součástí trendu.

Papež František to odmítl s tím, že epidemie nepřátelství vůči náboženským a etnickým menšinám zraňuje nejslabší lidi ve společnosti. Vyjádřil se, že Trump není křesťan, protože chce postavit na hranicích s Mexikem zeď. Trump na oplátku označil Františka za „ostudného“. Kdo ví víc o člověku, Trump nebo papež?

Jestliže tedy vzniká nový svět, skutečně ho chceme přenechat křiklounům, kteří sice o sobě říkají, že jsou realisté, ale ve skutečnosti toho o skutečném životě příliš mnoho nevědí?



Článek vyšel v revue BABYLON.