Vedení Evropské unie se zase vyznamenalo. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker řekl o kubánském vůdci Fidelovi Castrovi, že jeho smrtí „svět přišel o muže, který byl pro mnohé hrdinou. Změnil směřování své země a jeho vliv dalece přesáhl její hranice.“ Obdobně kondolovala místopředsedkyně EK a šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová. Castra označila za muže plného odhodlání a za historickou osobnost. Vyjádření těchto dvou hlavních představitelů EK je oficiální postojem Evropské unie, tedy i České republiky.

Takový zjednodušený a jednostranný pohled na Castra a jeho počínání může vydávat za realitu snad jen ideologický pomatenec.

Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) k hodnocení Castra sice dodal, že nemůže zapomenout na to, že kubánský diktátor podpořil Sověty vedenou invazi do Československa v roce 1968, ale žádné oficiální prohlášení, které by reflektovalo postoj EK, nenásledovalo. To je další Zaorálkova velká chyba, podlézat není třeba nikomu, ani Číně, ani Evropské komisi. Česká vláda měla přijít s prohlášením, které by bylo podobné slovům eurokomisařky pro obchod Cecilie Malströmové, podle níž byl Castro diktátor, který utlačoval svůj lid.

„Nesouhlasím s tím, že prohlášení k panu Castrovi bylo neobjektivní. Když vejdete do tohoto teritoria, posuzujete věci z globálního pohledu, ne z velmi úzkého pohledu reality, kterou jste vyjádřili,“ sdělil Junckerův mluvčí Margaritis Schinas na tiskové konferenci. A to v odpovědi na dotaz, zda EK vzala v úvahu i fakt, že Castro souhlasil se sovětskou agresí vůči Československu v roce 1968 a jeho následnou okupací.

Tento způsob odpovědi měl ohlas i mezi novináři. „Bože… Evropská komise školí Čechy kvůli velmi 'úzkému' pohledu na Castra - kubánský vůdce přitom podpořil likvidaci Pražského jara,“ tweetoval krom jiných reportér britských Timesů Bruno Waterfield.

Jistě, Castro vyvedl během revoluce Kubu z politické krize, režim před ním nebyl o nic lepší než ten, který později nastolil sám. Od jisté doby Castro převzal sovětský model a podle toho vypadalo i jeho chování vůči vlastním občanům. Politické procesy, v nichž lidé z opozice dostávali i tresty několik desítek let, byly věcí naprosto běžnou. Jeho zbraněmi bylo vraždění a zavírání odpůrců v nelidských podmínkách, jejich mučení, vyhazování z práce, ze škol - prostě osvědčené komunistické metody. Z Castra se postupně stal nelítostný, krvavý diktátor, pěstující kult osobnosti.

Představme si, že by Juncker kondoloval Rumunsku obdobným způsobem, kdyby Ceaușescu umřel až dnes, nebo Československu po úmrtí Klementa Gottwalda. To by vyšlo zhruba nastejno.

Jak vidno, Evropská komise se činí, aby od sebe odpudila postkomunistické země. To je po brexitu a při tom, jakými změnami svět prochází, velmi nebezpečná hra. My přitom máme neskonale vyšší zkušenosti s totalitou a jejími metodami, než kdy mít budou lidé, kteří celý život prožili v demokratické části světa. Juncker, Mogheriniová a další by nám měli mnohem více naslouchat, nikoli nás mistrovat ze své věže ze slonoviny.