Ministři, hlavně Babiš, nesmějí nyní vlastnit žádná média, kromě internetových. Proč média smějí vlastnit poslanci a senátoři? A proč internetová média smějí vlastnit i ministři? Protože ODS jde do voleb se spoluvlastníkem internetových Parlamentních listů. A protože tuto novinářkou žumpu využívají i další politici pro svou propagaci.

V prvním díle jsme probrali důvody proč nevolit hnutí ANO, dnes se budeme zabývat ODS.

Je nebezpečný jen Babiš?

Mluvíme-li oprávněně o nebezpečí, které pro demokracii představuje oligarcha Babiš, musíme se v rámci kritického zvažování optat, jestli jsou pro demokracii méně nebezpeční další oligarchové v politice, například senátor Ivo Valenta, a zda jsou ostatní strany méně nebezpečné než hnutí ANO.

Kritické zkoumání začíná u otázky, jestli skutečně existuje tzv. „menší zlo,“ které našemu svědomí umožní volbu někoho špatného s tím, že je přeci jen o kousíček lepší, než druhý. To si samozřejmě musí každý zvážit sám. Osobně mám za to, že menší zlo v tomto případě neexistuje. Všechny strany, které jsou nyní v Poslanecké sněmovně, představují pro demokracii a svobodu nebezpečí v podstatě stejné, proto je podle mě třeba volit neparlamentní strany, které jsou evidentně demokratické a nejsou rasistické, xenofobní, šovinistické, populistické a demagogické. Takové strany kandidují dvě: Zelení a Piráti.

Koupel „demokratů“ v rasistické žumpě

ODS za sebou táhne přetěžkou kouli minulosti. V jejích silách není proměnit se v normální stranu. Můžeme to sledovat i při jejích dnešních eskapádách. Babiše odstranila formálně od jeho médií volná koalice ODS, ČSSD, KSČM, TOP 09 + STAN a KDU-ČSL, za pomoci novely zákona o střetu zájmů (tzv. Lex Babiš). Jiní vrcholní politici naopak mohou média vlastnit dál. Zákaz vlastnit klasická média mají jen ministři, nikoli už poslanci či senátoři. A za druhé: internetová média mohou vlastnit všichni, včetně ministrů. Je to přitom právě internet, kde dnes lidé hledají informace. Náklad papírových médií pro nezájem klesá (až na výjimky). V televizi jsou zprávy sice ještě sledované, avšak informování TV Nova či TV Prima je na tak nízké úrovni, že lze hovořit o zpravodajství jen s velkou nadsázkou. A zpravodajství veřejnoprávní televize je většinou pro svou místy až komickou neprofesionalitu spíše zdrojem zábavy.

V podobě Lex Babiš vznikl typicky český kočkopes: Babiš nesmí vlastnit papírové noviny, které čte čím dál méně lidí, ale smí vlastnit internetové verze svých deníků (lidovky.cz a idnes.cz), které naopak patří k nejčtenějším. Proč to všechno? Na to je jednoduchá odpověď. Internetové Parlamentní listy, které jsou známé svou prolhaností, dezinformacemi, proruskou propagandou, rasistickými a xenofobními výpady, spoluvlastní jeden z českých oligarchů senátor Ivo Valenta. Ten vydělává miliardy na hazardu (sázková společnost Synot). Přesto se nepřidal ke Kalouskovi, který podnikatele v hazardu jistě zcela nezištně obhajuje a brání před útoky, ale k ODS.

Letos chce Valentou financovaná "strana Soukromníků jít do sněmovních voleb ve spojení s ODS. A pro Občanské demokraty se zdá být toto spojení výhodné především z finančního hlediska. Valenta dal loni ODS 10 milionů korun, letos už z transparentního účtu Soukromníků odešly na společnou kampaň tři miliony,“ píše Hlídací pes. ODS ovšem nepotřebuje jen peníze, ale i Parlamentní listy, k probíhající předvolební kampani i k hlásání xenofobních hesel.

A to je hlavní důvod, proč i Babiš smí nadále vlastnit internetová média a proč jakákoli média mohou vlastnit poslanci a senátoři. Přeci nezakážete svému oligarchovi a volebnímu spřízněnci (Valentovi) před volbami provozovat média - to můžete, alespoň na oko, zakázat jen tomu oligarchovi, který je vám nepřátelský. A Valenta se po volbách může stát ministrem. Dnes tvrdí, že po tom netouží, ale věř majiteli Parlamentních listů. Král lhářů Miloš Zeman také říkal, že se nechce vrátit do politiky - a ejhle motyka.

A proč pro takovouto podobu zákona o střetu zájmů hlasovali i sociální demokraté, členové TOP 09 a STAN, komunisté a lidovci? Stačí se podívat, který z politiků v Parlamentních listech prezentuje sám sebe a svou stranu. Komu všemu z údajných demokratů nevadí plavat v té rasistické žumpě, zaměřené proti České republice a ve prospěch Ruska.

Neobčanská nedemokratická nestrana

Občanská demokratická strana nebyla nikdy občanská ani demokratická. A již nějakou dobu není ani stranou, spíše sektou. Postupně se propadávala sama do sebe, její politici se dlouhé roky vzájemně ujišťovali, že za vše mohou nepřátelé strany, včetně těch vnitřních, nikoli vlastní špatná politika. ODS tak postupně přestávala rozumět okolnímu dění. Svou sektářskou uzavřeností dokázala sešrotovat i slušné lidi ve vlastních řadách, například Petra Nečase, který byl před svým premiérováním snad jediným otevřeným kritikem metod ODS.

Po odhalení v roce 1997, že ODS dostávala oklikou úplatky za privatizaci v podobě darů od neexistujících sponzorů, postupně ztrácela důvěru veřejnosti. V té době už stejně neměla voličům co nabídnout, byla programově vyprázdněná. Řešila to předvolebním šovinismem či různými mobilizacemi proti komunistickému či levicovému nebezpečí. Ono „levicové nebezpečí“ vzápětí držela u moci po celé volební období v podobě opoziční smlouvy s ČSSD. Toto protiústavní spiknutí ničilo demokracii a politickou kulturu, přesto jej většina politiků ODS dodnes obhajuje.

Oportunistická ODS

Přizpůsobivost, zneužívání příležitosti, bezzásadovost, opouštění zásad ve prospěch okamžitých výhod… takto nějak zní definice oportunismu, který ODS praktikuje od samého počátku. Základem kariéry za předlistopadové normalizace bylo stát se komunistou či svazákem, kariérismus a korytářství tudíž byly běžnou součástí tehdejšího režimu. Po listopadu začínal kariérní vzestup také členstvím ve stranách, na prvním místě a především v ODS, která byla hlavním tahounem ekonomické transformace.

ODS (s KDU-ČSL a ODA) v tomto smyslu pokračovala v komunistickém stylu politiky, v němž vyvolení rozhodují tak, aby se obohatili či získali výhody pro sebe a pro ty, které k nastavené metodě privatizace potřebovali. Proto také tu namísto demokratického a právního státu vnikla kapitalistická normalizace spočívající v uctívání vlastního pupku jako středobodu světa a z toho plynoucí nevraživosti k druhým. Jsme národem, jehož páteř zlomili komunisti a zbytek dokonali pravicoví svazáci po listopadu 89. Havel a spol. tomu bohužel zabránit nemohli, tak mohutný nápor lačnosti a mocichtivosti se nedal zvládnout.

Socialistický experiment

ODS (ODA a KDU-ČSL) se na počátku 90. let vydala cestou privatizace nahrávající komunistické nomenklatuře a estébákům, zavedením korupčního a klientelistického systému, umožněním tunelování a dalšího rozkrádání (viz například můj rozhovor s tehdejší novinářkou Janou Lorencovou o kauze LTO ), cestou protiústavní opoziční smlouvy a v posledku i xenofobního sektářství, což dostalo tuto stranu mimo demokratické mantinely definitivně. (Viz velmi zajímavý článek Hlídacího psa o vzestupu Andreje Babiše, který umožnila tato politika ODS.)

Vzpomeňme pro příklad socialistický experiment první Klausovy vlády, nazývaný „kuponová privatizace“. Panstvo v podstatě rozdalo lidu akcie, někteří na tom dokonce i pár grošů vydělali, ale co z toho vzešlo: touto metodou se neustavil žádný silný majitel, který by měl rozhodující vliv, majitelů bylo naopak přespříliš, drobní akcionáři se proto museli odstranit. ODS je proto donutila k odprodeji akcií.

O privatizačních projektech rozhodovalo jedno ministerstvo, politici a úředníci, přičemž soud měl zákonem zapovězenou možnost privatizační projekty přezkoumávat. Tím bylo na korupci úspěšně založeno. Korupčních kauz tu také vždy byl dostatek, na rozdíl od politické kultury. Privatizační ministerstvo (ministr Tomáš Ježek z ODA) dokonce neváhalo porušovat zákon, když privatizační projekty samo předělávalo či dodělávalo, namísto toho, aby je vrátilo autorům k přepracování. Šlo o další posílení korupčního prostředí, které nutně muselo předcházet možnosti tunelovat.

Klausův bankovní socialismus bezstarostné úvěroval privatizátory - bez toho by se čistě česká cesta privatizace nerozeběhla, protože skutečné peníze na ni tu mělo jen pár jedinců. Dary a výhodné úvěry dostávaly od bank i politické strany a různí kamarádíčci. Takto se u nás prosadil klientelistický systém. Nemohlo to dopadnout jinak než krachem některých bankovních ústavů a jejich sanováním ze státního rozpočtu. A tak ti malí akcionáři, kteří byli následně o své akcie okradeni státem, dodnes v podobě vysokých daní splácejí stovky miliard korun (a budou to splácet ještě jejich vnuci), které stát vynaložil, aby vytunelované banky nezkrachovaly. Ve velkém mínusu se tak de facto ocitli i ti, kteří před tím na akciích něco málo vydělali.

Slyšeli jste někdy představitele ODS, že by se za zlatokopecká devadesátá léta, za opoziční smlouvu a její následky alespoň omluvili? Těžko, protože tito politici se způsobem ekonomické transformace a proměnou politiky na hnojiště naopak dodnes chlubí. Kdo volí ODS, nevolí žádné „menší zlo“, ale úplně stejnou nemravnost a faleš, jakou se vyznačuje Babiš - volí politiky, kterým je vlastní koryto bližší než kabát občanů.




První díl cyklu Koho nevolit:

KOHO NEVOLIT, díl I. - hnutí ANO