Někteří čeští Židé po posledním konfliktu na hranicích Izraele a Gazy kritizují politiku izraelské vlády ve vztahu k Palestincům. Sepsali k tomu společné prohlášení pod názvem Židé za spravedlivý mír.

ŽIDÉ ZA SPRAVEDLIVÝ MÍR

Od první izraelsko-arabské války, útěku a vyhnání statisíců Palestinců uplynulo sedmdesát let. Od šestidenní války uplynulo více než padesát let. Po tu dobu trvá vojenská okupace palestinských území či jejich ekonomická a „taktická“ kontrola a teroristické útoky na Izraelce ze strany Hamasu a Hizballáhu se staly součástí každodenního života. Celé generace na obou stranách si předávají křivdy a nenávist. Máme pochopení pro obavy lidí v Izraeli, řada z nás mezi nimi má příbuzné a přátele. Odmítáme ale současnou izraelskou politiku, která těchto obav zneužívá a legitimizuje jimi stupňující se útlak lidí na palestinských územích.

Násilí, jak známo, plodí násilí. Argument, že izraelská vláda bude ochotna k těm či oněm krokům, až Palestinci přestanou představovat bezpečnostní hrozbu, je tak ve stávající situaci jen cynickým alibi. Útlak a nespravedlnost ovlivňují již desítky let každodenní život Palestinců, což je vhání do náručí extrémistů.

Naším cílem není formulovat řešení blízkovýchodního konfliktu ani posuzovat míru viny za současný stav na té či oné straně. Z pozice Židů nám jde primárně o apel na současnou izraelskou vládu, jejíž politika k žádnému mírovému uspořádání nevede. Má-li dojít k míru na Blízkém východě, je třeba, aby izraelská vláda přestala svoji politiku zakládat na udržování útlaku, ale naopak umožnila spravedlivější uspořádání.

V prvé řadě je nutné, aby bylo okamžitě zabráněno masakrům na izraelsko-palestinských hranicích a aby se Izrael vrátil k politice, o kterou již v lepších časech usiloval: zastavil výstavbu židovských osad na palestinských územích a motivoval stávající osadníky k návratu na území Izraele. To by otevřelo cestu k postupnému ukončení okupace palestinských území, nápravě minulých křivd a dosažení trvalého a spravedlivého míru. Vzhledem k tomu, že současné politické vedení Izraele není ochotno ani k jednomu ze zmíněných kroků, je třeba intenzivní tlak ze strany palestinské a izraelské občanské společnosti i mezinárodního společenství.

Proč jako Židé?

Svým prohlášením chceme připomenout, že izraelská vláda nemluví jménem všech Židů. Rádi bychom také otevřeli kritičtější diskuzi o tématu mezi českými Židy. Jedná se nám o lidskou důstojnost a je nám lhostejné, zda je pošlapávána v případě Palestinců, Židů či kohokoli jiného. Vystupujeme jako lidé odlišných názorů a různého vztahu k židovství. Díky svým rodičům či prarodičům, kteří nám vyprávěli zážitky z koncentračních táborů, jsme se ovšem všichni naučili ctít lidská práva. I díky nim dnes víme, že rasismus je zhouba, která má mnoho forem.

Logika, podle níž jsou jedni lidé méně hodnotní než druzí, jedni zasluhují více a druzí méně úcty kvůli svému původu, je pro nás nepřijatelná. Odmítáme na ni přistoupit a chápeme ji jako pošlapání odkazu našich předků i univerzálního poselství judaismu, zdůrazňujícího zejména spravedlnost, rovnoprávnost a snášenlivost.

Proti antisemitismu a jeho zneužívání

Obvinění z antisemitismu se stalo zbraní, s jejíž pomocí je veškerá oprávněná kritika izraelské politiky zašlapávána do země. Výsledkem není jen umlčení domnělých nepřátel Židů či takzvaných sebe-nenávistných Židů, ale rovněž devalvace samotného pojmu antisemitismus. Jsme si vědomi, že se na legitimním odporu vůči izraelské vládě snaží parazitovat skuteční antisemité. V kontextu nekončící krize začínají být znovu velmi aktuální i teorie spiknutí, které mají antisemitský podtext.

Boj proti antisemitismu je nutné začít od jeho vyloučení z mocenského a ideologického zápasu. Zahlcení veřejného prostoru antisemitismem coby politickou zbraní posiluje jeho využití ze strany skutečných antisemitů a vrací se jako bumerang do řad Židů celého světa.

Za iniciátory prohlášení:
Joe Grim Feinberg, antropolog a filozof
Markéta Hrbková, novinářka, básnířka
Magdalena Křížová, překladatelka
Tamara Moyzes, umělkyně
Zuzana Schreiberová, historička, ředitelka Multikulturního centra Praha
Carolina Sidon, kurátorka, pedagožka
Matěj Spurný, historik
Pavel Sterec, umělec, vedoucí Ateliéru intermédií FAVU VUT
Vít Strobach, historik

Další podepsaní (podle abecedy):
Pavel Barša, vysokoškolský pedagog, politolog, filozof
Milena Bartlová, vysokoškolská pedagožka, historička umění
Jan Dítko, manažer NNO
Jana Ecksteinová, manažerka
David Fábry, provozovatel JEWISH E-SHOP a SHEKEL.cz
Pierre Pe'er Friedmann, překladatel
Aleš Gião Hanek, expert na zločiny z nenávisti
Tomáš Herben, vysokoškolský pedagog
Šimon Holý, hudebník a filmař
Naďa Johanisová, vysokoškolská pedagožka
František Kalenda, publicista
Mikuláš Kosák, lékař
František Kostlán, publicista
Pavel Karous, sochař
Petra Schwarz Koutská, bezpečnostní analytička a copywriterka
Lea Kundrátová, pedagožka
Jacob Ari Labendz, historik
Vojtěch Marek, koordinátor projektů v humanitární organizaci
Lucie Rosenfeldová, umělkyně
Petr Roubal, historik
Andrea Singer, kreativní ředitelka
Silvia Singerová, kurátorka, překladatelka
Radovan Síbrt, režisér a producent
Romana Schlesinger, lidskoprávní aktivistka
Tereza Stejskalová, kurátorka, výtvarná kritička a teoretička
Adriana Světlíková, kulturní manažerka
Daniel Rosenhaft Swain, filozof
Ingrid Strobachová, filozofka, psycholožka
Michal Šroněk, vysokoškolský pedagog a historik umění
Tereza Šternová, vedoucí bezpečnostní analytička
Sára Vidímová, novinářka a politoložka
Ruth Jochanan Weiniger, překladatelka a religionistka
Hana Weiser, manažer NNO
Barbora Zdrálková, muzejní lektorka