Ptávají se mě čtenáři, zda také některé novináře považuji za dobré, když média neustále jen kritizuji. Takových je pořád dost, odpovídám vždy.

Nezbytná kritičnost

V tom mají moji kritici pravdu, že povětšinou jen nadávám, to musím přiznat. Je tomu tak hlavně proto, že média ještě před několika lety kritizoval málokdo, proto jsem se toho vedle několika málo dalších psavců ujal i já, s příslovečnou chutí a vrozenou mi šťouravostí. A ke kritice toho bylo a je tolik, že ke chvále jsem se dostával sporadicky. Jako bývalý novinář vím, o čem mluvím, to mi můžete věřit. Náš dosud nejlepší novinář, Karel Čapek, se musí v hrobě obracet. Hlupáků, podobných těm, kteří jej uštvali k smrti, jsou dnes opět média plná.

Mezitím však někteří novináři pochopili, kam se i díky jejich mlčení k těžkým prohřeškům konkrétních médií naše společnost řítí, a začali sami počínání jiných novinářů (či spíše těch, kteří si na ně jen hrají) analyzovat a kritizovat.

Ale vedle toho, mimo téma kritiky druhých, prostě vždy existoval sdostatek novinářů, kteří dělali a dělají svou práci odpovědně, se znalostí věci a uměním dávat věci do souvislostí. Kteří si pamatují kořeny, z nichž ta která událost vyšla a navlékají proto informacím pravdivý kabát, nikoli nenávistné roucho (lživá média), a nenechávají je prostorem levitovat nahé, jak to činí novináři, kteří toho příliš neznají, pokud vůbec něco.

Dnes se budu zabývat jen novináři a publicisty Českého rozhlasu. Máme totiž natolik kvalitních žurnalistů, že se mi do jednoho, uměřeně dlouhého článku nevejdou. O ostatních příště.

Paměť a kořeny

Miloval jsem rozhlasový cyklus Radima Vašinky Nežádoucí texty, v němž představil přes sto autorů a umělců, kterým komunistický režim šlapal na paty, perzekuoval je či přímo týral. Vašinka byl fenomenální recitátor, herec, režisér, dramatik, principál Divadla Orfeus a publicista. Jeho pořady běžely vždy v sobotu večer na „Šestce“ (Český rozhlas 6, předchůdce Plusu). A já jsem si podle nich řídil život. V sobotu večer jsem zůstával doma „na Vašinku“.

Pak ovšem nastoupil nový ředitel „Šestky“ s lehce zapomenutelným jménem, protože nikdy nic užitečného či zajímavého nevytvořil, a Vašinku z rádia vyexpedoval. Ať už k tomu měl jakékoli důvody, pokládám jeho konání dodnes za zločinné.

S velkým zaujetím poslouchám v Českém rozhlase Plus i cyklus kolegů z Post Bellum Příběhy 20. století, v němž zpovídají pamětníky komunistického režimu - režimem postižené a pronásledované, i ty, kteří pro režim pracovali a drželi jej v chodu. Udržovat paměť národa čerstvou je hodně obtížná práce - vážím si jich jak proto, tak i kvůli tomu nápadu samému. S obdivuhodnou šířkou jejich činnosti se můžete seznámit na webu Post Bellum.

Vynikající pořady v Českém rozhlase o cizincích žijících v České republice či o životě seniorů u nás apod. natáčela a občas ještě natáčí bývalá ředitelka Sarajevského rozhlasu Goranka Oljača. Sama má coby válečná uprchlice mnoho vlastních zkušeností, ví, jak se zpovídaní cítí, je empatická - její vhled do života cizinců má proto vždy potřebnou hloubku. Dokáže posluchačům ukázat, co by jim jinak zůstalo utajeno: co skutečně tito lidé prožívají, v jakých kulisách a souvislostech se ta která událost, která se jich týká, děje, jak vnímají byrokracii či xenofobii státní správy, nebo naopak, jak vnímají přívětivost některých Čechů, s níž se také setkávají.

Celá plejáda skvělých novinářů

Český rozhlas je vůbec zajímavý fenomén. Ani některým ředitelům a vedoucím s lehce zapomenutelnými jmény, kteří se věnovali hlavně naslouchání politikům nespokojených s kritičností redaktorů, se nepodařilo zbavit všech kvalitních novinářů - uvidíme, jak to dopadne po avizovaném masovém propouštění.

Vždy se těším na vstupy či pořady Libora Dvořáka, znalce na Rusko a ruštinu. Jeho práci charakterizuje hluboká znalost a vhled do problematiky. Pokud se chci opravdu dozvědět něco o Rusku, pustím si Dvořáka. Prakticky totéž se dá říci o zahraničním zpravodaji ČRo z Ruska Martinovi Dorazínovi, který má bohaté zkušenosti i jako zpravodaj na Slovensku, v bývalé Jugoslávii, v Polsku, Pobaltí, na Balkáně a v Libyi. V Rusku působil již dříve jako zpravodaj České televize. Rozhovor těchto dvou novinářů o dění v Rusku je soustem pro labužníky.

Když si chci poslechnout rozhovor vedený se znalostí věci a souvislostí, se zakotvením v evropských hodnotách, pustím si Pro a proti Veroniky Sedláčkové. Stejně skvělou moderátorkou byla Jarmila Balážová, dnes tisková mluvčí ministerstva školství. Pravidelně jsem poslouchal i pořady o lidských právech Jany Šmídové, která už v rozhlase bohužel také není. Profesionálním novinářem se zkušenostmi z BBC je komentátor Plusu Jan Bednář.

Obdivuji i práci Barbory Tachecí. Jako první televizní novinářka po revoluci namísto rozhovorů servilních vůči politikům začala hledat podstatu věci - umí a nebojí se optat na to nejdůležitější a tnout při tom na správné místo. Napřed v České televizi, poté i v Českém rozhlase. Je jen škoda, pro nás, posluchače, že se v poslední době věnuje spíše rozhovorům s celebritami, kde zaznívá mnoho „ušních informací“ (jedním dovnitř, druhým ven), namísto toho, aby činila politikům život nepohodlný, jak to umí jen ona.

I k moderování pořadů, které nepatří přímo do zpravodajství, je třeba umění, zralosti v tématech, velkého přehledu a moudrosti, proto si rád poslechnu i pořady Patricie Strouhalové, najmě Kávu o čtvrté, která tím vším oplývá. Patriku znám již z televize Prima, kde jsem působil jako dramaturg politických diskusních pořadů, a už tam byla jako moderátorka zpravodajství obdivuhodná.

Vltava

Vzdělanost a tolik důležité kritické myšlení je vlastní šéfovi Vltavy Petrovi Fischerovi. Práce redaktorů této stanice Českého rozhlasu je neocenitelná, připadají mi všichni dobří, protože Vltava je prostě skvělé rádio.

Moc rád vzpomínám na spolupráci s redaktorem Vltavy Tomášem Pilátem v rádiu Echo, které spoluzaložil můj výborný kamarád Karel Navrátil. Zde jsem poznal také mnoho dalších vynikajících profesionálů, vedle Tomáše Piláta a Karla Navrátila i Tomáše Němce či Zuzanu Púčikovou, kupříkladu.

Další dobré novináře Českého rozhlasu jsem musel bohužel jmenovitě vynechat (omlouvám se), jelikož je jich opravdu dost - zatím, pokud nebudou propuštěni nějakým tím ředitelem s lehce zapomenutelným jménem…

Přátelé, všem vám za váš um, odvahu a vytrvalost děkuji. Mějte se dobře.