Princip kolektivní viny, který se v Evropě naposledy v širším měřítku prosadil během komunismu a nacismu, se znovu těší z přízně veřejnosti. I příčina je stejná jako tehdy: xenofobie, rasismus, nacionalismus (neplést s vlastenectvím, prosím). Svědčí o tom nesčetné příklady z posledních tří desetiletí, včetně nedávného honu na uprchlíky ve východní části Německa. A stejně jako před druhou světovou válkou dozrávají politici, kteří hlásají kolektivní vinu z týchž důvodů, aby dosáhli svých cílů.

Všichni jsou vinni

V Chemnitzu (Saská kamenice), který leží ani ne padesát kilometrů od našich hranic, byl nedávno ubodán člověk a další dva utrpěli zranění. Mrtvým je Němec kubánského původu, podezřelými dva muži z Iráku a Sýrie, kteří jsou ve vazbě. Třetího podezřelého policisté hledají. Extremisté kvůli tomu začali napadat přistěhovalce a neněmecky vypadající osoby: v Saské kamenici se oběťmi stali Bulhar, Syřan, Afghánec a patnáctiletá Němka.

O pár dní později napadli ve Wismaru, který leží u Baltu, tři extrémisté dvacetiletého Syřana. A v durynském Sonderhausenu další z nich zmlátili Eritrejce, který byl s těžkými zraněními převezen do nemocnice. Populistické strany a extremistické spolky pořádaly násilnické demonstrace, při nichž bylo zraněno více lidí.

Pamatujete? Kvůli atentátu na legačního sekretáře německého vyslanectví v Paříži Ernsta von Ratha, kterého se 7. listopadu 1938 dopustil židovský mladík Herschel Grünspan, vypukla v Německu a o den později i v Sudetech tzv. Křišťálová noc. Přesně podle vzorce: Žid zavraždil, zlynčujeme Židy.

Přímo při pogromu bylo zavražděno téměř 100 Židů a zhruba 30 tisíc jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. Z nich byli propouštěni až po závazku emigrace a zabavení majetku ve prospěch Říše. Bylo zničeno mnoho synagog, modliteben a židovských obchodů.

Mechanismus nenávisti a hnací motor

Mechanismus nenávisti dnes máme stejný jako tehdy, princip kolektivní viny je osvědčeným prostředkem, který spolehlivě funguje po celé dějiny. Stejné jako ve 30. letech minulého století jsou i příčiny: šovinismus, nepřátelský k ostatním národům, nenávist k lidem jiných ras – či spíše domněle jiných ras. A pocit nadřazenosti nad nimi.

K rasismu se s přílivem uprchlíků a ekonomických migrantů do Evropy přidává i xenofobie – strach a nevraživost vůči lidem z jiných částí světa. A jako obrana před globalizací (která má vedle pozitivních dopadů i ty negativní) vzrůstá nacionalismus a s tím spjatý populismus.

Řekněme, že rasismus, xenofobie a nacionalismus jsou hnacím motorem násilí a „kolektivní vina“ rámcem, v němž se odehrává. A o němž násilníci hlásají, že je legitimní. Příkladů takto motivovaných napadení z poslední doby existuje nepřeberné množství, a to z celé Evropy, počínaje Ruskem, Ukrajinou, Maďarskem, Českou republikou a konče Německem, Itálií či Francií. Ve střední Evropě jde spíše o napadání Romů, v jiných zemích zase cizinců (podrobněji popsané příklady příště). Teď už zbývá jen to, aby se k moci dostali politici, kteří stejný mechanismus používají k prosazení svých cílů. A k tomu v mnohých evropských zemích není daleko.

Nedemokracie a vrtichvosti

Výsledkem jejich nástupu k moci nemusí být nacismus, fašismus či komunismus, jak je známe z 20. století, příměry pokulhávají. Zcela jistě však budou směřovat k některému z typů autoritativního či autoritářského režimu. Někteří současní politici nazývají takový systém „neliberální demokracie“, jako by demokracie mohla existovat bez svobody.

V tomto názvosloví si libují především ti, kteří již autoritativní režim provozují, třeba Vladimír Putin, nebo ti, kteří se v jeho politice zhlížejí, především maďarský premiér Viktor Orbán. Koketuje s ním však i bývalý slovenský předseda vlády Fico a mnozí další evropští populisté.

I u nás už naplno znějí stejně falešné notičky od Klausova klanu a jeho vrtichvostů. V praxi se k „neliberální demokracii“ přiklání Miloš Zeman, kterému zdatně sekunduje premiér Andrej Babiš. Ten objíždí Evropu s heslem „ČR nepřijme ani jednoho uprchlíka“, zatímco Itálie pod náporem běženců již delší dobu volá o pomoc.

Solidaritu s Itálií naše věrchuška nepěstuje, avšak solidaritu Evropské unie s Českou republikou v podobě každoročních velkorysých dotací přijímá jako samozřejmost. Nacpěte mi břuch a já se pak na vás vykašlu – to je hlavní poselství, kterým se před světem prezentují dnešní i minulé české vlády. Řeči o pomoci v místě jsou jen plané výmluvy, válečné konflikty a totalitní režimy neukončí a utrpení tamních lidí nezmírní.

Co je však nejpodstatnější, odmítáním pomoci válečným uprchlíkům mizí z politiky lidskost, což v Evropě postihlo nejvíc Maďarsko. Zatím. I my kráčíme v jeho stopách, nejen Polsko.

Neliberální demokracie

V Maďarsku se již přídomku „liberální“ zbavili. Vedoucí síla ve státě, šovinistický a xenofobní Fidesz, má v zákonodárném sboru ústavní většinu. V mnoha jeho rozhodnutích jej navíc podporuje fašistický Jobbik, který je druhou nejsilnější parlamentní stranou. Přímý útok na občanskou společnost v podobě zákona namířeného proti neziskovým organizacím doplňují praktická rozhodnutí, která s lidskostí nesouznějí.

Tamní vláda v srpnu (2018) zavedla metodu, která má přimět odmítnuté žadatele o azyl ze Sýrie a Afghánistánu (tedy zemí, kde probíhá válka), aby se neodvolávali proti rozhodnutí úřadů, přestože je to podle mezinárodních úmluv jejich legitimní i legální nárok. V takzvaných tranzitních zónách jim Maďaři přestali dávat jídlo s tím, že mohou ihned přesídlit do jiné země. Tato donucovací metoda byla zavedena poté, kdy vláda Viktora Orbána přijala novelu zákona, na jejímž základě mají být „žadatelé o azyl až do deportace podrobeni procedurám pro cizince“.

Maďarský úřad pro migraci a azylovou politiku, jenž cizincům uděluje azyl či jiný druh pobytu naprosto výjimečně, kritiku odmítá s tím, že „žádný z maďarských zákonů nenakazuje odmítnutým žadatelům o azyl poskytovat stravu“. (České ministerstvo vnitra pod vedením sociálního demokrata Milana Chovance s válečnými uprchlíky nezacházelo o mnoho lépe. Rodiny i s malými dětmi zavřelo do vězení, tzv. detence, kde si jídlo a pobyt musely platit. A po několika týdnech či měsících je pustilo s tím, že stejně půjdou do Německa.)

Přestaňme plytce žvanit

Opravdu se neděje žádná podstatná změna, jak nás ujišťuje většina politiků a médií? Evropa se neposouvá směrem k fašismu, jak nás ujišťují někteří intelektuálové?

Neměli bychom se jimi nechat ukolébat. Maďarsko změnilo režimní strukturu během jednoho volebního období. Tamním politikům to umožnila ještě rychlejší změna myšlení jejich voličů. Totéž se během několika let může přihodit v celé Evropě či v její podstatné části.

Předpoklady pro to tu jsou. Kolektivní vina, rasismus a šovinismus jsou mnohými voliči opět přijímány jako běžná věc, která patří k životu či dokonce, která slouží jako záchrana civilizace. Společnost mlčí. Místo toho, abychom začali bít na poplach, namlouváme si, že to není tak strašné, že se situace zvládne plytkým žvaněním, jež je nám bohužel vlastní. Tzv. neliberální demokracie je přitom první oficiální krok k fašismu.


Článek vyšel v revue Babylon