Jsem pro uzákonění manželství leseb a gayů a oficiální možnost adopce dětí těmito manželi. Z různých důvodů. V poslední době přibyl další: klerofašistické útoky na ně.

Rovnost před zákonem

Prvním důvodem, proč souhlasím s těmito sňatky, je rovnost před zákonem. Myslím, že není správné prohlašovat, že máme demokratický právní stát, a zároveň ignorovat fakt, že někteří lidé jsou de facto občany druhé kategorie. A to jen proto, že se narodili takoví, jací jsou.

Za druhé: uzákonění těchto manželství posílí institut rodiny.

Někteří naši katoličtí přátelé mají obavy, že rodina jako základní společenská jednotka tím bude oslabena, protože manželství předpokládá, že muž a žena budou mít děti - a teprve to je plnohodnotná rodina. To je silný argument, hodný diskuse. Málokdo dnes ctí manželství jako nerozlučný vztah, který se musí po celý život pěstovat, což je bezesporu ke škodě manželům samým i jejich dětem.

Posilování rodiny

Tradiční rodinu postupně ničí průmyslová revoluce 19. století a její důsledky, respektive hluboká změna životního stylu, která následovala. Nutnost uživit rodinu přivedla do práce vedle mužů i ženy a děti. To se pochopitelně týkalo chudých lidí, tehdy většiny. Během komunistického režimu pak neměl téměř nikdo šanci vydělat dost peněz, aby mohl uživit rodinu sám, do práce běžně musely i ženy a výchovu dětí z velké části přenechávaly státním institucím (školkám, školám, politickým organizacím, např. pionýru, SSM atd.). Úpadek křesťanských hodnot, nutných ke společenské atmosféře pro rodinu příznivých, mají na svědomí i různí totalitáři, v Evropě hlavně nacisté a komunisté. A samozřejmě dvě hrůzné světové války, během nichž neplatily žádné hodnoty, kromě vítězství.

Vývoj se ubírá směrem od tradiční rodiny (podle katolických představ) zhruba dvě stě let. Dnes ji vyznává málokdo. Mnoho mladých se nežení vůbec či až dlouho po třicítce, často spolu žijí na hromádce - a to i když výjimečně mají dítě. Větší počet dětí mají většinou věřící rodiny, kterých však není tolik. Počet rozvodů je hrozivý.

Klade-li někdo v dnešním chaosu důraz na to, že manželství je pro něj důležité, pak rodinu jako instituci posiluje. A to přesto, že sám nemůže mít děti. To ostatně nemohou mít ani některé heterosexuální páry. Navíc některé lesby a gayové či bisexuálové mají děti se svými bývalými manželkami či manželi. A jejich noví partneři by rádi žili v oficiálně uznávaném svazku i s jejich dětmi, což také svědčí o jejich vážném a vstřícném vztahu k rodině. Dle mého není důvod, proč bychom posilování rodiny uzákoněním manželství gayů a leseb měli odmítat. Umožnění adopce dětí takovými manželi by jejich vztah k rodině umocnilo a rodinu jako instituci dál posílilo.

Klerofašismus je zhouba

Třetí důvod je založen na empatii, která je dle mého jednou z našich základních hodnot. Cítí-li se někdo občanem druhé kategorie, a v moci společnosti je to změnit, proč to neudělat? Nikomu to neublíží, naopak některým našim spoluobčanům to pomůže.

Posledním důvodem, který zde uvedu, jsou nechutné útoky na gaye a lesby z poslední doby, které neváhám označit za klerofašistické. Nikoli proto, že nesouhlasí s manželstvím gayů a leseb (to je každého věc a právo), ale kvůli formě, s níž tak jejich autoři činí. Nejviditelnější je nedávné kázání Petra Piťhy, ale nejde jen o něj, radikální útok na liberální demokracii se chystá delší dobu po celé Evropě i Spojených státech.

Podle Piťhy jsou vyznavači genderu a homosexualisté nacisty a neomarxisty, kteří u nás zavedou zákony namířené proti tradiční rodině. Naše rodiny budou podle něj kvůli tomu „roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění. Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno. O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moct dát ani jméno. Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru. Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí.“

Klacek na názorové odpůrce

Piťhovo blábolení nebylo bleskem z čistého nebe. Už delší dobu používají ultrakonzervativci a další pravicoví extremisté výraz „neomarxismus“ jako klacek na své názorové odpůrce. Kdo si nemyslí totéž, co oni, je neomarxista, nacista či fašista. Již na počátku tohoto desetiletí se v tomto směru vyznamenávali dva poskoci prezidenta Klause, Ladislav Jakl a Petr Hájek. Jakl napsal krátce po pohřbu Václava Havla, že „myšlenkový koncept občanské společnosti se v podstatě kryje s ideologií fašismu“. Vzkázal tak, že Havel byl fašista, protože koncept občanské společnosti k Havlově chápání demokracie neodmyslitelně patřil. Hájek poté ve své knize označil Havla z podobných důvodů za Satana a Antikrista.

A připomeňme, že Piťhy se zastal i kardinál Duka, který pěstuje rektální horolezectví vůči politikům, najmě Zemanovi, Babišovi, Okamurovi či Filipovi. A který se tímto zprostředkovaně domáhá účasti na formulování a formování české státnosti. V tom asi vězí největší současné nebezpečí pro liberální demokracii.

No a já mám takový reflex: když někdo nespravedlivě, neprávem a takto hnusně napadá druhé lidi jen proto, že mají odlišný pohled na svět, musím se jich zastat. Poslanci mají zanedlouho o uzákonění manželství gayů a leseb hlasovat. Doufám, že rozhodnou ve prospěch zdravého rozumu, nikoli na základě hlásané nenávisti.