Dvojí kvalita potravin se stala jedním z důležitých předvolebních témat. Nejde přitom o problém, ale o uměle vyvolanou hysterii, která má za cíl umožnit další zdražení potravin od českých výrobců.

Jak se měří kvalita?

Rozdílná kvalita potravin spočívá v tom, že zahraniční firmy posílají do střední a východní Evropy zboží ve stejných obalech, ale s jiným obsahem, především s lacinějšími přísadami. Nevím, jak se měří kvalita oněch přísad, někomu přeci může chutnat limonáda s umělým sladidlem více než s cukrem – a naopak, což uvádím jen pro příklad.

Je však jisté, že mnohé z těchto údajně mizerných potravin jsou kvalitnější než některé potraviny (údajně) vyrobené v České republice. Výraz „údajně“ užívám proto, že některé firmy honosící se českou produkcí dovážejí maso z Polska. Polské maso dovezla do ČR firma Animalco spadající pod Agrofert. A to za situace, kdy se všichni naši zpracovatelé masa od vypuknutí kauzy dušovali, že preferují maso z tuzemských chovů.

Animalco patří dlouhodobě k největším dovozům nejen polského hovězího masa ze zahraničí do ČR, a bude podle všeho i nadále. „Politici i výrobci i díky nedávné kauze ‚polské hovězí‘ nabádající naše spotřebitele k nákupům českých potravin z českých surovin, tak káží vodu a pijí víno,“ píše server Vitalita.cz.

Nekvalitní potraviny z Agrofertu

A nyní se podívejme na kvalitu některých českých potravin. Test televize Stream.cz odhalil, že špekáčky značky Krahulík z koncernu Agrofert obsahují maso jen z poloviny – zbytek jsou umělé doplňky, přestože podle údajů z výrobny mají obsahovat masa více. Navíc v nich testy odhalily nejmenší množství libového masa a na rozdíl od jiných neobsahují vůbec žádné hovězí, které se obvykle k vepřovému masu přidává. Obsahují také dvacet různých aditiv včetně barviva, tedy nejvíc ze všech testovaných výrobků. Řetězec Globus okamžitě přestal Babišovy špekáčky odebírat.

Agrofert před tím zaútočil i na milovníky drůbeže, kterým ku koupi poslal kuřecí prsa se salmonelou, značky Vodňanské kuře. Před časem také testy v gothajském salámu firmy Krahulík odhalily o 15 procent méně masa, než kolik bylo uvedeno na obalu. Makro tehdy „gothaj“ stáhlo z prodeje.

Babiš coby jeden z předních bojovníků proti dvojí kvalitě potravin nás prostřednictvím Agrofertu krmí prokazatelně nezdravými a předraženými šmejdy. A má tu drzost útočit na potraviny, které jsou možná méně kvalitní než ty prodávané na Západě, ale stále mnohem kvalitnější než ty jeho.

Kupní síla a cena potravin

A proč vlastně zahraniční výrobci používají pro střední a východní Evropu levnější přísady než na domácím trhu? Na to je odpověď jednoduchá. Naše kupní síla je mnohem nižší než u západních Evropanů. Prodejní řetězce proto žádají západní výrobce, aby jejich výrobky na východoevropský trh byly cenově dostupnější. To však automaticky neznamená, že tyto výrobky jsou nezdravé či že nejsou chutné. Každý kupující si může na obalu přečíst, co tyto výrobky obsahují – a údajům od výrobce může věřit mnohem více než těm, které udává Agrofert.

Čeští kandidáti do Parlamentu EU nyní sborově slibují, že dosáhnou stejné kvality potravin ze Západu. Pokud se jim to podaří, tyto potraviny se zdraží na západní úroveň, což při výši našich platů znamená, že jejich prodej u nás prudce poklesne. Zvedne se tak zájem o potraviny české - jejich ceny se pak z „důvodu zvýšení poptávky“ opětovně zvýší.

Říkám „opětovně“, protože ceny potravin vyrobených v u nás v posledních letech vyletěly prudce nahoru, mnohdy lze bez přehánění hovořit o lichvářských cenách či o zlodějně. Cibule už stojí přes kolem 40 korun za kilo, brambory téměř 30, sehnat levné a zároveň poživatelné mléko nelze, sýr za lichvářské ceny chutná jako umělá hmota, chleba oproti ceně před pěti lety podražil o 150 procent, i to nejlevnější pečivo, proslavené „gumáky“, radikálně podražilo, máslo je předražené už několik let, hovězí maso je cenově přijatelné tak pro vyšší střední třídu, ostatní se při jeho koupi musejí omezit v něčem jiném či si na něj ušetřit atd. apod.

Platy sousedů

Už dnes jsou u sousedů v Německu a Rakousku některé potraviny levnější než u nás, nebo stejně drahé – jen některé jsou dražší. A to mají Němci o dvě třetiny vyšší průměrný plat než my, tedy v přepočtu téměř 97 tisíc korun měsíčně, a Rakušané dokonce přes 103 tisíc.

Až tedy uslyšíte některého z našich politiků horlit o dvojí ceně potravin dovážených ze Západu, nezapomeňte ho prosím požádat, aby vám rozdíl v ceně doplatil ze svého. Pak by snad mohl být té hysterie s dvojí cenou konec.

Tabulka průměrné hrubé mzdy podle serveru Finance.cz .

Článek vyšel v revue Babylon