Novinář Cory Doctorow má zajímavé názory na to, jakým způsobem do společenského dění zasahují internetové sociální sítě. Je mimo jiné přesvědčen, že když neonacistům vypnete Facebook či další síť, neznamená to, že se tito lidé vzdají své ideologie, podstatou problému je příčina vzniku neonacismu.

Zajímavý rozhovor s ním přinesl server Seznamzprávy.cz. Prvním tématem byly Facebook, Twitter a Google, které blokují účty Donaldu Trumpovi, protože podněcoval násilnosti na Kapitolu. Sociální sítě nyní rozhodují o tom, kdo bude mít hlas, říká Doctorow.

Problém internetu: extremisté

To je žhavé téma, o němž probíhají diskuse po celém světě a které vede k obecným otázkám o roli internetu, k tomu, jakým způsobem utváří či mění vztahy mezi lidmi nebo společnost vůbec. A zejména k tomu, jakou mocí sociální sítě vládnou, jak velký vliv mají na uvažování lidí, a co s tím. Podle Doctorowa se internetové sociální sítě ohromně rozrostly a zároveň jsou nezodpovědné. Převzaly rozhodovací roli, kdo smí co říkat. Dál hovoří o regulaci sítí a má za to, že je třeba je demonopolizovat, zamezit jejich srůstání v byznysu i vzájemnému propojování přímo na internetu.

Největší problém internetu v poslední dekádě spatřuje v počínání extremistů. „První, kdo začal být na internetu nálepkován od členů různých ultrapravicových hnutí nebo komunit, byli lidé jiné než bílé barvy pleti nebo například LGBT aktivisté. Ti začali adekvátně mít obavy. My, kteří jsme to sledovali, jsme došli k závěru, že majitelé společností by neměli takovýmto lidem, kteří se trefují do ostatních, důvěřovat a dávat jim moc.“

A co by řekl na radikálnější řešení, vypnout celý Facebook? „Když vypneme Facebook kvůli tomu, že je to tam plné nácků, lidé kvůli tomu nepřestanou být nácky... Pokud sebereme prostor, kde spolu nácek s náckem mluví, neřeší to ten základní problém, tedy že vůbec existuje nacismus. A to je samozřejmě daleko větší problém.“

Problémy s ultrapravicí nejen v Evropě vyrostly podle Doctorowa na nuceném ekonomickém šetření po finanční krizi, kdy se lidé začali bát, že je stát nezaopatří. „Začali se obávat všech, kteří přicházeli do jejich země, protože měli pocit, že jim berou práci. To všechno ale byla politická rozhodnutí - mohli jsme těmto lidem dát více prostoru, vyslechnout je a porozumět jim. Daleko horší bylo, že jsme je nechali držet si v sobě svůj vztek.“

Jaké to mělo důsledky? „Právě přítomnost ultrapravice na sítích má vůbec největší dopady. Samozřejmě se srocují na těch největších sítích, kde mají i to největší publikum. Útočník v Christchurch sice plánoval útok na nějaké menší sociální síti, ale video přenášel přes Facebook. Tam měl publikum, tam má ty, kteří ho v tom podpoří. Když chcete vyslat něco do celého světa, musíte být na Facebooku. Jenomže kdyby Facebook podléhal třeba třiceti různým pravidlům, nejen jedné centrální moci, bylo by pro útočníka daleko složitější vytvořit si tak obrovské publikum.“

Regulace internetu

S Doctorowem lze souhlasit téměř ve všem. Regulace internetu je náročná záležitost, na jejímž způsobu se neshodují ani skuteční odborníci, kteří se těmito problémy dlouhodobě zabývají. Je totiž spojen s individuálním pohledem na svět či se světovým názorem, s ideovými i osobními pohledy na to, co vše má spadat pod pojem „svoboda“.

Na tom, že by se měla pravidla fungování sociálních sítí řídit podle toho, co platí v reálném životě a v zákonodárství jednotlivých zemích, by se mohlo shodnout více odborníků i politiků. Jestliže kupříkladu nácek někomu vyhrožuje na ulici, je za to minimálně popotahován, pokud rovnou neskončí za katrem. Proč by totéž nemělo platit na internetových sociálních sítích? Samozřejmě podle zákonů jednotlivých států či jejich uskupení jako je EU, což by pro majitele sítí znamenalo, že se musejí stát od státu přizpůsobovat tamním zvyklostem. Už by o regulaci nerozhodovali jenom oni, ale i volení politici, tedy v demokratických státech. Že by o tom v nedemokratických státech rozhodovali i různí autoritáři v tomto ohledu nehraje velkou roli, protože ti to dělají již dnes. Například vedení čínských komunistů si na majitelích sítí vynucují různé cenzurní úpravy.

„Vypnutí Facebooku“ jako celku je nesmysl, to má Doctorow recht, tím problémy nezmizí, a náckové a další extremisté už vůbec ne. Nakonec sociální sítě umožňují i tažení proti neonacismu, fašismu či stalinismu i komunismu vůbec, respektive vůči jejich vynucovacím metodám. Jen je lidé musejí v tomto smyslu více využívat, tedy přestat tyto ideologie a jejich nebezpečí podceňovat, protože jinak mohou extremisté ovládnout celou společnost včetně internetu.

Vypnutí účtu jednotlivým škodičům je však podle mého nástrojem užitečným, jen musí probíhat podle předem daných a konkrétně formulovaných pravidel stanovených zákonem, nikoli podle toho, jak se ten den vyspí facebookový nebo twitterový majitel či administrátor.

Jaký je vliv internetu?

Doctorow si není jistý, že internet má tak velký vliv, jak si myslí někteří odborníci. Cituje Yochaiho Benklera, profesora Yale, který vydal podrobnou studii o lidech, kteří věří tomu, že Trumpovy byly volby opravdu ukradnuty. „Zjistil, že tím nejčastějším a nejpřirozenějším zdrojem jejich informací, a tedy i to, co je vedlo k tomuto názoru, bylo sledování televizních zpráv, ne přes sociální sítě,“ argumentuje. Protiargument zní: i kdyby tomu tak bylo, může to znamenat, že televize si pořád uchovává nejvyšší vliv, neznamená to však, že internetové sociální sítě mají vliv nízký.

Mediální konzultant Brady Clough to vidí trochu jinak. „Od vypnutí twitteru prezidenta Trumpa klesl ve Spojených státech objem dezinformací o 60 procent. Tak si myslím, že je načase, aby Kongres začal nějakým způsobem regulovat (určil), kdo nese za dezinformace odpovědnost,“ řekl České televizi během přenosu Bidenovy inaugurace (krátce před jejím začátkem).

Jestli je tomu tak, že objem dezinformací v tomto případě poklesl během několika dní o více než polovinu, měli bychom podporu pro tvrzení, že známé osoby mají díky sociálním sítím vliv obrovský a dosah jejich slov je nezměrný - u lidí méně známých či neznámých to samozřejmě neplatí, jejich vliv ale stoupá při sdružování se do skupin. Zde se nejen shlukují ve společné sociální platformě, kde se navzájem utvrzují o platnosti svých názorů, zároveň odtud podnikají předem domluvené a koordinované útoky směrem ven.

Příčiny nárůstu neonacismu

A ještě v jedné věci můžeme s Doctorowem polemizovat. Lidem, kteří jsou postiženi hněvem z nejisté budoucnosti, nestačí naslouchat a snažit se porozumět jejich problémům, aby se nestali nácky. To, že porozumíme jejich problémům z nich demokraty neudělá. Politici by museli jejich problémy i řešit. A to se nestalo a nestane, protože příčina problému se tu chytá za vlastní ocas: mnozí politici jejich problémy řešit nebudou, protože se (mylně) domnívají, že následky krize se dají nejlépe vyřešit přísnými škrty ve výdajích státního rozpočtu, především v sociální oblasti, která je na financování jedna z nejnáročnějších. „Díky“ bývalému ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi s tím máme ty nejhorší zkušenosti i my.

A nejde jenom o to, že přišla finanční krize, příčin náckovství a nárůstu jeho příznivců je více. Asi tou momentálně nejsilnější je rozevírání sociálních nůžek jako globální jev, který vede mnohé lidi nejenom ke hněvu, ale i k odporu proti globalizaci jako celku a následně k příklonu k populistickému nacionalismu, rasismu či antisemitismu. A ke vzhlížení se ve vůdcích, kteří odpor proti globalizaci nabízejí. V tomto punktu byl Trump ideálním prezidentem takto smýšlejících lidí.


Článek vyšel v internetovém deníku Romea.cz