Ministr Rakušan a krajští i místní politici, se v médiích snaží vytvořit dojem, že všichni Romové, kteří k nám přicházejí, jsou z Maďarska (což je nesmysl) nebo že jde o podvodníky, kteří si vezmou dávku a někam zmizí.

Rakušan jistě řeší spoustu věcí, ale měl by si najít skulinku a zaskočit na pražské hlavní nádraží, do okolí toho brněnského či pardubického, kupříkladu. Viděl by tak na vlastní oči, že tu probíhá skutečná humanitární krize, kterou je třeba ihned řešit.

Našel by tam i Romy, kteří již mají české vízum (nemají tedy maďarský pas), Romy, kteří zatím české vízum nemají, ale mají na něj nárok, Romy, kteří tu zůstávají, přestože náš stát, kraje i města se tváří jakoby neexistovali.

Zatímco naši politici dezinformují veřejnost, tito lidé živoří hůř než bezdomovci, hovořil jsem například s rodinou, která neměla tři dny jídlo ani pití. Jednáme s nimi jako by ani lidé nebyli. Připomíná vám to něco?

Dezinformace - polopravdy

Na rozdíl od Rakušana jsem se byl (včera) v chodbách u Fantovy kavárny na pražském hlavním nádraží podívat. Velkých rodin (rodinných klanů) je zde mezi stovkami ukrajinských Romů minimálně, narazil jsem na dva takové, jeden má šestnáct lidí, druhý třináct. Potom ještě jedna osmičlenná rodina. Jinak jsou tam i maminky s méně dětmi (třemi, dvěma, jedním), mluvil jsem i s paní, která děti nemá.

Řeči politiků o tom, že Romové nejdou ubytovat, protože rodinné klany se nechtějí rozdělit, jsou typickou polopravdou použitou jako předvolební slogan. Naprostá většina Romek s dětmi by šla ubytovat v běžných zařízeních či bytech. To by ovšem města, kraje a stát musely chtít - v tom je hlavní problém co se ubytování týče. Politici podle mého názoru prostě jen nadbíhají pocitu nadřazenosti Knedlíků nad kýmkoli odlišným, protože se bojí o své znovu/zvolení v komunálních volbách a ve volbách do třetiny Senátu.

Další polopravda: Stát (ministerstvo vnitra) zatím Romům k ubytování nabízel detence (vězení pro migranty) Správy uprchlických zařízení MV. Politici v médiích říkají, že Romové nabídky na ubytování od státu odmítají, nedodávají však, že je chtějí ubytovat v zamřížovaných a oplocených prostorech, stranou civilizace.

Ubytováváni nejsou ani ti romští uprchlíci, kteří již dostali dočasnou ochranu (vízum) - s jednou takovou paní jsem mluvil. Česko ji sice "dočasně chrání," ale v podmínkách nádražních chodeb.

Jídlo, hygiena, podmínky

Ukrajinští Romové dostávají na Hl. n. v Praze k jídlu a pití dva sendviče denně (dva trojúhelníčky), vodu a neslazený čaj. Jídla je nejen málo, ale je i nezdravé, zvláště pro děti. Města a stát pro zlepšení situace zatím nehnuly prstem.

Na Hlaváku nocuje cca 500 lidí. Je zde pro ně jedna sprcha. Romové, kteří přespávají na chodbách, spí většinou na jedné obyčejné tenké dece, položené na kamennou podlahu. Narazil jsem na šestičlennou skupinku (paní se dvěma dětmi, paní s těhotnou dcerou a bezdětnou paní), která tu dle vlastních slov takto přespává již od 28. února 2022.

Hovořím výhradně o romských uprchlících, protože žádné "bílé" uprchlíky jsem tu nespatřil.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

A co si o tom myslí dobrovolníci z Iniciativy Hlavák, kteří zde od počátku války uprchlíkům pomáhají?

Zde je jejich prohlášení o situaci na Hlavním nádraží v Praze:

Iniciativa Hlavák pomáhá lidem na útěku už sedm let. V rámci té doby se podoba naší dobrovolnické práce proměňovala, vždy jsme tu ale byli pro lidi, kteří se z různých důvodů dostali mimo systém.

Cítíme, že to, jak Iniciativa Hlavák v současné době funguje, není v pořádku. Nesouhlasíme s podmínkami, v nichž jsou uprchlíci nucení na nádraží živořit, jsme si vědomi restriktivnosti současného fungování. Koordinátoři i dobrovolníci napříč Iniciativou si uvědomují, že jsou součástí nespravedlivého, restriktivního a nedůstojného systému. Vnímáme ale, že odejít by znamenalo neposkytnout ani základní, naléhavou pomoc lidem na útěku.

Od začátku války v Ukrajině bylo jasné, že se Česko ocitá v bezprecedentní historické situaci a lidí na útěku k nám dorazí obrovské množství. Společně s Organizací pro pomoc uprchlíkům, drážními hasiči, mediky ze 3. lékařské fakulty, Správou železnic a policií jsme vytvořili uprchlické centrum, připravené poskytovat komplexní asistenci: od pomoci s nákupem jízdenek po právní pomoc pro lidi ve specifických situacích. Vše fungující díky stovkám dobrovolníků, kteří se o asistenci a provoz starali. V prvních dnech války nám procházelo pod rukama až sedm tisíc lidí denně. Od té doby se toho ale hodně změnilo.

Naše role, soustředěná kolem infostánků zřizovaných Magistrátem hl. m. Prahy, byla od začátku koncipována primárně jako předání základních informací a pomoc s navigací, doplněná o možnost nouzového přespání, základní potravinovou pomoc, případně pomoc od mediků. V tuto chvíli ale neposkytujeme na svých směnách informace, nýbrž řešíme humanitární krizi. Stovky lidí v nouzi a nedůstojných životních podmínkách, kteří nemají kam jít, se vrací na nádraží.

Současná situace na Hlaváku je den ode dne náročnější a dlouhodobě není udržitelná. Nejsme schopni lidem na útěku poskytovat adekvátní a důstojnou pomoc. Ne bez zásadní pomoci státních institucí.

Důvodů je více:
Jedním z nich je nedostatek jídla. Příděly jsou nastavené na základě předpokladu, že jednotliví uprchlíci přijedou, posilní se a pokračují do asistenčního centra, kde o ně bude postaráno. To se bohužel neděje. Z řady důvodů se k nám v současné době lidé (zpravidla se jedná o romské rodiny) z asistenčního centra vracejí bez ubytování či další podpory a nemají kam jinam jít než za námi. O omezené příděly se tak musí dělit navrátivší se s nově příchozími. Kromě množství je problémem i složení jídla – z nutričního hlediska nebylo koncipované k tomu, aby se z něj dalo žít. Přestože OPU tenhle problém opakovaně a naléhavě hlásí na krizovém štábu a řadě dalších výborů a jednání, pomoc od státu nepřichází. Obavy o výživu uprchlíků se zatím projevily pouze tak, že nám bylo ze zdravotních důvodů zakázáno lidem na útěku rozdávat kávu.

Dalším důvodem jsou možnosti přespání na nádraží. Ty jsou omezené a nemáme kapacity na to, abychom zajistili všem uprchlíkům na nádraží byť jen úplně základní možnost noclehu.

Naše služby na nádraží nikdy nebyly koncipované na dlouhodobý nocleh a v žádném případě nejsou důstojnou náhradou ubytování. Sedmdesát lůžek je v sále, který pro tento účel poskytla Správa železnic. Jedná se o místa pro ty zcela nejzranitelnější, zpravidla těhotné a matky s kojenci. Dalších až 210 lidí může přespávat v přistaveném sedačkovém vlaku. Při běžném fungování je často zcela přeplněný, nejedná se o důstojný či udržitelný způsob nocování a rozhodně není vhodný pro dlouhodobé přebývání.
I tyto kapacity jsou ale často naplněny. Běžně se děje, že celé rodiny spí na studené nádražní podlaze.
Například v sobotu 7. května na nádraží nocovalo více než 400 lidí. Za měsíc duben přespalo na nádraží v součtu nejméně 3 807 lidí. Jedná se o lidi, které je nutné řešit systémově.

Tyto stovky lidí, které na nádraží v současné době nocují, jsou převážně romské rodiny. Ty při snaze žádat o dočasnou ochranu čelí mimo jiné podezření z toho, že se jedná o maďarské občany (kvůli zahraniční politice Viktora Orbána má značná část maďarsky mluvících občanů zemí, které s Maďarskem sousedí, dvojí občanství). Ověřit ztotožnění trvá až deset dnů a po tuto dobu neexistuje pro uprchlíky vůbec žádná podpora. Nevznikla žádná noclehárna, žádný jiný prostor kromě nádraží, a je tedy pochopitelné, že se všichni uprchlíci v podobné situaci vracejí.

Zároveň se na nádraží vracejí lidé, kteří odešli z ubytování, které jim stát přidělil. Zde je nutno dodat, že jednou z mála stálých možností dlouhodobého ubytování, které český stát poskytuje početným romským rodinám, jsou detenční centra, která mají svou povahou velmi blízko k vazebním věznicím. Odchod je v takovém případě lidsky velmi pochopitelný.

Nezanedbatelnou část naší současné klientely tvoří lidé, kteří z různých důvodů nebyli vůbec připuštěni k možnosti žádat o dočasnou ochranu (opět se jedná zpravidla o romské rodiny), případně lidé, kteří nebyli vpuštěni do Německa a dorazili na nádraží opětovně. Pro žádnou z těchto skupin neexistuje nouzové ubytování či systémová právní a sociální pomoc, veškerá zodpovědnost za ně v Praze v tuto chvíli stojí na Hlavním nádraží. Máme zprávy o tom, že v Brně, Pardubicích a dalších městech spí tito lidé na ulicích.

Existují politické tlaky některým uprchlíkům nepomáhat. Je před volbami a záchrana stovek Romů v bídě, bez zajištění základních potřeb a bez výhledu na ubytování či začlenění, nikomu politické body nepřinesou.

Pomoc na nádraží bude během uprchlické krize vždycky potřeba. Ekvivalenty našich služeb se poskytují ve městech, kam přijíždějí uprchlíci, po celém světě. Současná situace, kdy místo infostánků a pomoci s navigací fungujeme jako nedostatečná záplata na humanitární krizi, jíž by se dalo za použití systémových řešení téměř zcela předejít, je nedůstojná, vyčerpávající a dlouhodobě neudržitelná.

Zavřít pomoc na nádraží by bylo nesmyslné. Nemůžeme ale dlouhodobě fungovat tak, jako fungujeme teď. Nemáme prostředky, naši klienti trpí, dobrovolníci odcházejí, a nelze se jim divit. Systémová změna v pomoci romským uprchlíkům je nutná. Přes to nejede vlak.

Iniciativa Hlavák

(Části textu jsem zvýraznil já.)