Předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová je odvážná politička, která nabourává zažité stereotypy zahraniční politiky demokratických států.

Její návštěva Tchaj-wanu prý byla špatně načasovaná, tvrdí kde kdo. Totéž se říká o takových výjimečných návštěvách vždy, včetně památné cesty Petra Fialy na Ukrajinu či cesty Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Naštěstí na to nedbal Fiala, Vystrčil, ani Pelosiová.

Návštěva Tchaj-wanu se totiž "nedá dobře načasovat". V celém roce není horší den pro takovou návštěvu než právě ten dnešní, protože komunistická Čína ho pokládá za své svrchované území a je alergická na to, když někdo zpochybňuje její nároky.

Číňané se urazili a nebudou s Američany kvůli tomu mluvit, ale pouze ve vybraných oblastech: armádní, policejní, klimatické, námořní bezpečnosti a v oblasti imigrační a protidrogové politiky. Tedy v těch oblastech, kde spolupráce s Čínou byla většinou velmi problematická.

Spojené státy prý chtěly více spolupracovat s Čínou proti Rusku a Pelosiová to pokazila, zní coby hlavní argument proti návštěvě. Taková naivita do politiky nepatří. Čína vždy dělá svou politiku, kterou sice leckdy dobře schovává pod pojmem "spolupráce", ale vždy z ní v prvé řadě těží ona. A ochotní Zápaďané na to často skočí. Dnes se už v Číně vyrábí prakticky všechno, snad včetně nočníků, protože západní firmy tam přesídlily a kojí tak komunistickou Čínu více než vydatně. Ano, podnikatelé to dělají kvůli levné pracovní síle a následnému vyššímu zisku, ale pro západní země a lidi v nich je to na škodu.

Proto také - namísto řešení tohoto problému - mnozí západní politici pokřikují ten nesmysl o špatném načasování.