Členským zemím EU se začínají mstít vlastní tvrzení. Napřed nás přesvědčovaly, že sankce vůči Rusku jsou účinné. Nyní tvrdí, že energie bude dost i poté, kdy car zavře kohoutky s plynem, když budeme šetřit. Zatímco Putin se sadisticky vyžívá na Ukrajincích, evropští politici mají plná ústa proklamací namísto činů.

Neúčinné sankce

Mohutná mediální kampaň, která nás ujišťovala, že jde o nejhorší možné sankce, díky nimž se Rusko časem ekonomicky položí, byla od samého počátku propagandistickou polopravdou. Věděli to nejvyšší politici EU i členských zemí, věděli to ekonomové a i novináři. Ti nás ovšem, namísto kritiky takového počínání, svou servilitou k politikům či velmi špatnou prací v této polopravdě utvrzovali.

Hlavními sankcemi bylo zablokování té části (části!) deviz, kterou mělo Rusko uloženou v západních bankách. Jenže Putin nakupoval už dlouho před začátkem války devizy mnohem intenzivněji než doposud, takže mu jich zůstalo i tak dost. A také vyřazení ruských bank z globálního systému SWIFT, který je klíčový pro mezinárodní finanční transakce. Sankce vyřadily jen některé ruské banky. I na to se Rusové připravili už před válkou. Ruské banky mezi sebou podepsaly korespondenční dohody, které umožňují to, že jedna banka, která ve SWIFT zůstává, může obchodovat za druhou, která je zablokovaná. Ke skutečné účinnosti sankcí by tedy bylo třeba vyřadit z tohoto syrému VŠECHNY ruské banky v čele s centrální bankou, která drží (obrovské) devizové rezervy.

Tyto sankce sice mírný dopad mají, ale mnohem více se Ruska dotkl odchod západních firem - ty ovšem většinou odešly z vlastního rozhodnutí, nikoli na základě sankcí. A časem bude mít dopad zákaz vývozu nových technologií (třeba čipy apod.) na ruský trh - i ten ale bude podle všeho přechodný, protože Čína tuto mezeru asi zaplní. Zbývají individuální sankce mířené na konkrétní jednotlivce, ty však nikdy ani neměly mít dopad na Rusko jako celek.

Putin se dnes může dobře bavit, protože má od evropských zemí více peněz než před válkou, za plyn - a stále ještě i za ropu. Může si dokonce dovolit zavřít kohoutky na několik dnů, protože prostředků na válku má díky polovičaté sankční politice členských zemí EU dostatek.

Chce to činy. Proklamací už bylo dost

Nyní nám představitelé členských států EU zase tvrdí, že plynu či náhradní energie bude dost, když všichni budou hodně šetřit a Evropané si navzájem pomohou. Je správné, že členské státy EU dávají najevo svoji jednotu - Putin musí vidět, že se mu nedaří EU rozložit, přestože se o to snaží, seč je v jeho silách. Ale zase: jde jen o proklamace, nikoli o činy, bez nichž nezačne nic - a je smutné, že to vrcholným politikům musíme opět připomínat.

Patnáctiprocentní šetření na spotřebě plynu nebude samo o sobě stačit. Různá opatření, o nichž lídři členských zemí EU hovoří ve společném prohlášení, mají vedle dovozu plynu ze světa podpořit například i využívání uhlí, biomasy, nafty nebo jaderné energie v průmyslu a v energetice. Na papíře to vypadá dobře, ale dál neslyšíme nic konkrétního. Kdo a jak doveze do Evropy ne-ruský plyn? A odkud? Už se o tom jedná? V jaké fázi je toto jednání? A kudy se plyn dostane do členských států (do Česka)? Z kolika procent nahradí energie z jiných zdrojů výpadek plynu? Jak konkrétně to bude probíhat, kdo to bude koordinovat? Jakým způsobem si budou státy pomáhat?

Stejné je to i u české vlády. Premiér Fiala kupříkladu již před časem sdělil, že vláda jedná s Polskem o plynovodu STORK II, ale nevíme, jak jednání probíhají, kdy se konečně začne plynovod stavět, za jak dlouho by mohl být hotov. Namísto toho slyšíme společné politické proklamace lídrů jednotlivých zemí EU, které plně odpovídají koloběhu na internetu, nikoli životu tam venku.

Tak schválně. Kdo se tím baví?