Dnes proběhla na Václaváku demonstrace proti vládě. Po ní někteří demonstranti chtěli strhnout ukrajinskou vlajku z Národního muzea. Policie zasáhla. Miroslav Ševčík, děkan Národohospodářské fakulty VŠE, pokládá dnešní policejní zásah za horší než zásah komunistického režimu během Palachova týdne v lednu 1989.

Na dnešní demonstraci přišlo (odhady se různí) mezi 30 až 50 tisíci lidí. Na demonstraci se sdělovaly různé názory, pokud vím, tak nic nezákonného, třeba rasistického či násilnického z mikrofonů nezaznělo, alespoň v médiích nic takového nepíší (a doufám, že nic takového nevyplave na povrch). Takže v pořádku, lidé vyjadřují své názory, proti tomu nemůže nikdo nic namítat. Všichni na to máme právo. Nesouhlasím s nimi, ale to je tak jediné, co proti tomu mohu dělat, jak říká klasik.

Po ukončení akce se několik stovek přesunulo k Národnímu muzeu a tam požadovaly sundání ukrajinské vlajky z jeho budovy, nebo ji "sundají sami". Při protestu demonstranti zranili dva policisty, kolik bylo zraněno jich, nevím. Nikde se o tom nepíše, nevysílá. Na jednom z videí, které krom jiných natáčela Raptor TV a podobná vlastizrádná média, můžeme sledovat děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka, který jde od muzea dolů po Václaváku, u kamery se zastaví a říká: "Bylo to tam horší než během Palachova týdne...".

Palachův týden

Jak píše na svém webu Paměť národa, 16. leden 1989 byl dnem 20. výročí sebeupálení Jana Palacha, který tím protestoval proti okupaci naší země z rozhodnutí Kremlu a jejím důsledkům, například proti cenzuře, a snažil se tak i vyburcovat veřejnost k odporu proti tomu. A komunistické bezpečnostní složky se obávaly, že dojde k obdobné demonstraci jako 28. října 1988 u příležitosti 70. výročí vzniku Československa. Ministr vnitra František Kincl proto vyhlásil 13. ledna 1989 nejvyšší stupeň mimořádných bezpečnostních opatření, což znamenalo sledování představitelů nezávislých iniciativ a dalších režimu nepohodlných osob, preventivní zatýkání některých z nich. Po Praze se mezitím šířily letáky o pietním shromáždění v neděli 15. ledna od 14 hodin na Václavském náměstí, které organizovalo pět nezávislých hnutí - České děti, Charta 77, Mírový klub Johna Lennona, Nezávislé mírové sdružení a Společnost přátel USA.

O Palachově týdnu proběhly jedny z nejbrutálnějších zásahů komunistické policie vůbec. (Horší to bylo snad jen 21. srpna 1969, na první výročí okupace, kdy Lidové milice do lidí i střílely.) Od neděle 15. ledna do pátku 20. ledna 1989 demonstrovaly každý den na Václavském náměstí v Praze tisíce lidí. Policie je rozháněla obušky, pěstmi a kopáním, slzným plynem a vodními děly. Řada lidí utrpěla těžká i lehčí zranění, 1400 lidí komunistická policie během týdne zadržela. Potom přišly další postihy ve škole, v zaměstnání… Zatýkáni a legitimováni byli vedle demonstrantů i náhodní chodci a cizinci, což vyvolalo velkou kritiku v zahraničí.

Demonstranti byli jeden den po vytlačení z Václavského náměstí „rozptýleni“ na různá místa mimo Prahu – do Mníšku pod Brdy, Dobříše, Kostelce nad Černými lesy, Velkých Popovic a Benešova vyvezla policie protizákonně 72 osob. Osobní vzpomínku historika a spisovatele Petra Placáka z Palachova týdne si můžete poslechnout na Youtube. (A doporučuji vřele Placákovu knihu FÍZL – doplněné druhé vydání, která je podle mě nejlepší knihou o době normalizace, která u nás doposud vyšla.)

Rudé právo tehdy psalo: „Na Václavském náměstí v Praze se dnes několik skupin protistátních živlů pokusilo o provokaci dlouhodobě připravovanou západními diverzními centry a některými západními rozhlasovými stanicemi - zejména Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky - ve spolupráci především s představiteli tzv. Charty 77. Přes zákaz státních orgánů se snažily zneužít výročí nesmyslné sebevraždy studenta J. Palacha k vyvolání protisocialistických emocí a narušení pořádku v hlavním městě. Příslušníci pořádkových jednotek Veřejné bezpečnosti rázně zakročili proti provokatérům a jimi plánovaným akcím, které znemožnili. 91 nejaktivnějších narušitelů zadrželi. Na žádost pracujících Prahy se na udržování pořádku a klidu ve středu města podíleli příslušníci Lidových milicí z pražských závodů.“

Za postup proti demonstrantům byli po sametové revoluci odsouzeni tři vysocí představitelé někdejšího federálního ministerstva vnitra. A to je v zemi, kde 99,99 % komunistických zločinů pachatelům prošlo bez zájmu orgánů činných v trestním řízení, už něco.

Státní živel

V tom samém lednu 1989 byl Ševčík normalizačním členem KSČ. Podle wikipedie vstoupil do komunistické strany v roce 1984, okupantská vojska na našem území mu tedy nevadila, jinak by do strany nevstupoval. Od 2. ledna 1986 byl veden v seznamu pod registračním číslem 176727 u Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA (komunistická vojenská rozvědka) jako osoba, o kterou má zájem. Jestli jí nakonec podepsal spolupráci, se neví. Ševčík má sice čisté lustrační osvědčení, na armádní rozvědku či kontrarozvědku se však lustrační osvědčení nevztahuje, takže i kdyby se s nimi zapletl, v lustračním osvědčení se to neobjeví.

Jen tak mohu chápat, že se Ševčíkovi dnešní zásah policie zdál horší než ten lednový z roku 1989 - tehdy stál na té "správné straně", která do krve mlátila „protistátní živly“, tak ho to "nemuselo bolet". Byl přeci živlem státním.