Z pohledu demokracie a svobody je důležité hledat pravdu. Novináři si to ovšem ne vždy uvědomují, odstrašujícím příkladem je informování o sankcích EU a USA vůči Rusku.

Ódy a polopravdy

Ve většině českých médií jsme se průběžně mohli dočíst, že sankce Evropské unie a USA vůči Rusku jsou účinné. Někteří novináři dokonce na ně pějí ódy nebo alespoň polopravdy, jen aby počínání Západu vyšlo navenek co nejlépe.

Jak jsem psal již v minulém článku na toto téma, po několik měsíců nás média zásobovala ujištěními odborníků a politiků, že Rusku díky sankcím docházejí rakety a dělostřelecká munice vůbec. A Rusku tak dlouho "docházelo střelivo" až spustilo ofenzivu za pomoci raket a dělostřelecké přípravy. Sdělovací prostředky tu ovšem nejsou od toho, aby šířily propagandu, ať už jakoukoli, ale aby hledaly pravdu.

Sankce a naivita

Dalším z rysů této propagandy je nenápadně podávaná změna cíle sankcí v průběhu války. Jelikož válka se táhne, ujišťují nás tu a tam různí „odborníci“, že cílem sankcí nebylo ukončení války, to je prý naivní pohled na věc. Dávám příklad ze dvou serverů, ale týká se to téměř všech médií.

Jak napsalo Aktuálně.cz, podle diplomata z českého zastoupení při EU v Bruselu Tomáše Šindeláře nebyl v EU nikdo tak naivní, aby si myslel, že sankcemi změní Putinovo chování o 180 stupňů. „Sankce samy o sobě historicky nikdy nevedly k ukončení války, mění ale její dramaturgii. A tím k jejímu ukončení přispívají. Vidíme, že se Putinovi ztenčila marže z ropy. Jak přesně ale naše opatření dopadají na jeho rozhodování například o tom, zda sníží válečné výdaje, aby udržel důchody, se s jistotou dozvíme zřejmě až po otevření archivů. Sankcemi každopádně chceme dosáhnout omezení schopnosti Ruska zbrojit a dlouhodobě vést agresi vůči Ukrajině v nezměněné intenzitě. A to se daří."

Poučil nás i mluvčí unijní diplomacie Peter Stano na serveru Novinky.cz: „Sankce jako takové nejsou politikou EU. Je to jeden z mnoha nástrojů, které používáme. Myslet si, že sankce zastaví válku, je naivní. Vladimir Putin se na tu válku připravoval několik let, to znamená, i kdybychom hned na začátku války uvalily 100 procent všech sankcí, tak by to válku nezastavilo, protože on měl dost rezerv na to, aby mohl pokračovat…“

Naivita členských zemí EU

Pojďme se podívat, jak je to doopravdy. Na stránkách Rady EU Consilium.europa.eu se k sankcím mimo jiné píše i toto: „V reakci na nevyprovokovanou a neodůvodněnou invazi Ruska na Ukrajinu z 24. února 2022 a protiprávní anexi ukrajinské Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti uvalila Evropská unie na Rusko bezprecedentní sankce… Cílem hospodářských sankcí je vystavit Rusko závažným důsledkům vyvozeným z jeho jednání a účinně mu bránit v další agresi.“

8. dubna 2022 vydala Rada EU prováděcí nařízení (2022/581): „Evropská rada ve svých závěrech ze dne 24. března 2022 konstatovala, že ruská agresivní válka proti Ukrajině hrubě porušuje mezinárodní právo a způsobuje obrovské ztráty na životech a bezpočet zranění mezi civilisty a že Unie zůstává připravena odstranit nedostatky a zaměřit se na existující i potenciální případy obcházení již přijatých omezujících opatření, jakož i urychleně přikročit k dalším koordinovaným důrazným sankcím vůči Rusku i Bělorusku, jimiž Rusku účinně znemožní v agresi pokračovat.“

Radu Evropské unie tvoří členské státy (premiéři a další ministři jednotlivých států). Je tedy ku podivu, že předsedové vlád či ministři zahraničí či obrany atd. všech členských států (sankce se schvalují jednomyslně) chtěli sankcemi zastavit ruskou agresi. Dle propagandy tak prokázali, že jsou naivní, na rozdíl od pánů Šindeláře, Stana apod.

V čem vězí problém

A jak to je doopravdy? Šindelář krom jiného tvrdí, že „sankcemi každopádně chceme dosáhnout omezení schopnosti Ruska zbrojit a dlouhodobě vést agresi vůči Ukrajině v nezměněné intenzitě. A to se daří.“ Jenže to se nedaří. Válka se co do intenzity pohybuje ve vlnovkách, jednou je intenzivnější, jindy klidnější. Tak to bývá ve válečných konfliktech vždy. Teď momentálně je ze strany Ruska intenzivnější, což prokazuje, že sankce na to žádaný dopad doposud neměly.

Stano zase tvrdí, že „i kdybychom hned na začátku války uvalily 100 procent všech sankcí, tak by to válku nezastavilo, protože Putin měl dost rezerv na to, aby mohl pokračovat…“ Jenže jaký účinek by mělo 100 procent sankcí, nemůže vědět nikdo, jde jen o propagandistickou floskuli.

Sto procent sankcí EU ani USA na Rusko nikdy neuvalily, kdyby ano, bylo by dnes mnohem slabší. A možná by se začal naplňovat deklarovaný úmysl Západu ukončit ruskou agresi. Zmiňované ruské rezervy Západ sankcionoval jen částečně, právě tak možnost ruských bank obchodovat platí jen pro některé banky a ty ostatní mohou obchodovat za sebe i za ně, například.

Premiéři a ministři členských zemí EU tedy nejsou naivní, jen jsou v rozporu jejich slova a činy, což rozhodně nevidíme poprvé. Proto je tolik třeba kritiky jejich počínání.

Problémem nejsou politici ani úředníci, kteří šíří propagandu EU, ti to mají v popisu práce. Problémem jsou novináři, kteří si pletou novinařinu s propagandou. Provozovatelé médií by si měli uvědomit, že je to právě takovéto pseudo-zpravodajství, které přivádí lidi k dezinformačním serverům - pokud lidé nemohou věřit běžným médiím, přestávají věřit v důvěryhodnost jakýchkoli informací. A konspiračně-teoretické weby jim to „potvrdí“.

Držme se hledání pravdy a kritičnosti. Bez těchto hodnot nebudeme mít ani demokracii, ani svobodu.