Média se nyní, stejně jako kdykoli jindy, předhánějí v informování o tom, co všechno ekonomové i jiní odborníci doporučují vládě. Odborník je dnes pro novináře Bohem, bez něj nemá, co by napsal smysluplného.

A to bez ohledu na to, že každý z odborníků říká většinou něco jiného než ten druhý a často si i vzájemně odporují. Jenže důležitá rozhodnutí jsou ta politická, nikoli odborná, proto volíme politiky, nikoli odborníky. A i politik, který je zároveň na něco odborníkem, by se měl rozhodovat podle situace v zemi nebo ve světě a stavu společnosti, nikoli pouze podle toho, co mu narýsují geometři, architekti nebo konstruktéři, navykládají politologové nebo ekonomové.

Jak to chodí v médiích

V médiích to chodí takto: novinář vezme odborníka, který říká to, co je mu sympatické a blízké jeho světovému názoru či rovnou ideologii. A potom napíše článek (natočí video, audio), v němž dá tomuto odborníkovi prostor. Nebo jinak: Vláda si sestaví poradní ekonomický tým podle svého zaměření a ideologie. A novinář bude vydávat ten tým za nezávislý a bude poslušně papouškovat, co onen poradní orgán radí vládě jako nejvyšší nutnost nebo co který z těch „nezávislých odborníků“ říká sám za sebe.

Ano, stává se i to, že poradní tým doporučí něco jiného, než je vláda ochotna udělat. Pak záleží na novináři, na jakou stranu se přikloní, nikoli snad kvůli tomu pitomému slovu pravda, které občas odkopne, protože jen překáží, nýbrž dle toho, jak a co vyhovuje jeho idejím. Novináři se tak chovají, protože kašlou na nějaké hledání objektivity a chtějí prosadit to, co se zdá správné jim. Tomu se říká, že novinář dělá politiku. (Mluvím pořád o zpravodajství, komentář je nutně subjektivní a je to tak správně.)

Z odborníka se tak postupně stává nezpochybnitelná autorita, minimálně pro ty, kteří jsou stejně nebo podobně ideově nastaveni, ale i pro ty, kteří dají na odborníka, protože se v tom kterém oboru nevyznají (a takových nás je naprostá většina).

Když kdokoli řekne něco jiného než onen odborník, nastoupí novinář a zopakuje jeho „odborná doporučení“ a je vymalováno. Proti tomu není obrany. Výhodu to má jedinou, a sice tu, že takový odborník se najde pro jakýkoli pohled na svět, protože i odborné názory jsou různé. Ale novinář se pochopitelně drží víc toho svého a ty druhé cituje jen proto, aby jeho mesiáš v závěru článku vítězoslavně odhalil, že ten druhý odborník se mýlí.

Je ovšem pravda, že ne všichni novináři jsou takoví, znám jednoho, který…

Rozhodovat musejí politici

V poslední době se odborníci přímo hemží u tématu důchodů a odchodu do důchodu. A jedou v tom všechna média, bez rozdílu. Například: „Posouvat věkovou hranici odchodu do důchodu je správný krok, shodují se ekonomové. Měl by být však doplněn dalšími opatřeními - například bonusy za zdravý životní styl v podobě nižších odvodů na zdravotní pojištění.“ Nebo: „Důchodový systém se musí změnit, shodují se experti na státní finance. Při stávajícím kurzu totiž na důchody v rámci státní kasy nebude za chvíli kde brát.“

A média a novináři to tvrdí společně s těmi odborníky jako pravdu pravdoucí a nezpochybnitelnou. Jsou nějaké nápady na jiná řešení? (Třeba zdanění práce robotů a automatů, jak se nad tím zamýšlí Martin Fendrych na Aktuálně.cz. A že jich bude kvapem přibývat.) Po tom se už žurnalisté až na výjimky nepídí, protože pravdu svatou již zjevili. Nejde však jen o důchody, u nás najdete odborníky doslova na všechno.

Odborníkům se to mluví, ale rozhodovat musejí politici. Zaplať Pán za to. Politik by měl zvažovat, jaké bude mít jeho rozhodnutí odpad na společnost či na její část, nebo aspoň, jestli si může dovolit rozhodnout podle názoru odborníků v té které situaci, aniž by ztratil šanci na znovuzvolení. Odborníkovi je to jedno.